Postava nepodobná stínu kráčela temnou šedivou krajinou. Ovládala ji stále větší zlost, vztek, nenávist, zuřivost a touha po odvetě. Nezdolný plamen zášti prostupoval každičký kousek kůže, každý chloupek, každou žilku spalovala vroucí krev. Myšlenky vířily v divokém reji s jediným cílem. Pomsta. Na nic jiného už nedokázala myslet. Jestliže láska uzdravuje, nenávist zabíjí. A ona toužila zabíjet. Když jí všechno vzal, dokázala vstát a jít dál. Tentokráte už ale odmítla. Ublížil jí. Ublížil jí svoum zbabělostí říci pravdu. Přiznat se.

Elena toužila žít, prožívat každičký den naplno, těšit se ze svých snů a plánů a uskutečňovat je. Chtěla začít znovu. Po kolikáté již?! Chtěla získat důvěru, ocenění druhých, přála si být užitečná, pomáhat. Místo toho ji čekalo velké zklamání. Zklamání od těch, jimž věřila. Přesto všechno se nevzdávala, vždyť jednou, jednou přeci musí někdo ocenit, říci … Každý dobrý skutek však musí být po zásluze potrestán, protože nic jiného na ni nečekalo. Trest a zloba za snahu a za pomoc. Nepochopení, faleš, přetvářka. A on … Poslední kapka.

 

BOŽE!!!

 

Bolest ze zklamání a samoty zaplňovala mysl. Elena slábla. Stával se z ní stín a ještě méně. Neschopna uvažování stala se z ní loutka. Loutka s úsměvem na rtech. Zmítala se v horečkách a za bezesných nocí bloumala spící krajinou. Nejedla, nepila, hledala pomoc. Východisko. Přítele. Avšak když i on odmítl její prosbu a krutě se postavil proti ní, ztratila poslední zábrany.

 

POMOC!!!

 

Zešílela. Motala se v bludných kruzích. Topila se v nenávisti a překypovala záští. Přála si jediné. Pomstít všechnu bolest, smazat z tváře úsměv. V bezduchém těle nebylo už ani života, nebylo sil vstát. Jediná myšlenka obestírala vše kolem, nenechávala trýzněné bytosti klidu. Elenino zoufalství bilo na vrata Spravedlnosti, dožadovalo se Práva a navrácení cti. Chtěla vysvětlení, chtěla zadostiučinění, chtěla jediné …

 

SMRT!!!

 

Toužila jednoho po druhém, všechny, kdož jí ublížili, zabít. Ne však rychle a bezbolestně. Přála si, aby trpěli, aby z nich čišelo zoufalství, aby škemrali o odpuštění. Přála si, aby prohlédli. Pro každého z nich měla vymyšlenou dlouhou a velmi bolestivou smrt. Šílenství podněcovalo její představivost, zoufalství její fantasii. Elena nebyla schopna žít bez pocitu pomsty. Šílela z toho. Odmítala to. Tušila, že není východisko.

 

KONEC! PROSÍM, DOVOLTE MI ZEMŘÍT.

TO ŠÍLENSTVÍ SE NEDÁ VYDRŽET.

PROČ NEMOHU ODPOUŠTĚT?

PROSÍM, SKONČETE TO.

TOHLE PŘECI NECHCI. TO NEJSEM JÁ!

UŽ NEMŮŽU. UŽ NECHCI. UŽ DOST.

 

K zemi se snesl list. Ticho střídající Tmu bylo osvobozující. Konečně! Zelenou trávu pomalu barvila rudá. Večerní slunce slévalo paprsky s krví v jediný koberec. Na, na němž v klidu ležela dívka. Snad se jí podařilo odpustit, snad se kdosi slitoval, snad kdosi pochopil.

Elena

Komentáře

komentářů

About The Author

4 komentáře

  1. pelleron

    Osobně mám ráda spíš ty povídky, ve kterých je nějaký děj, ale rohle se mi taky docela líbilo.
    Hezky se to četlo.

    Přišlo mi, jako bys to psala, když jsi ty sama byla v depresi a potřebovala ses nějak někomu svěřit. Třeba řádkům papíru.

    A zamyšlení? Nevím. Na světě je tolik lidí, kterým někdo ublížil nebo stále ještě ubližuje.
    Většinou pak nejsou schopni vést normální život, bojí se někomu svěřit svojí důvěru, čekají, kdy jim zase někdo zbourá domek z karet jejich života, brání se lásce …

    A tak se snaží utéct.
    Pijí, fetují, jsou krutí ke svému okolí, protože si podvědomě myslí, že ono jim způsobilo onu nesnesitelnou bolest. A nebo konči tak, jako Elena. Obklopení svojí krví.

    A přitom jen čekají na někoho, kdo jim řekne, že si jich váží, že je miluje a že je bude chránit před všemi věcmi toho zlého světa. A bude jim to stále opakovat, dokud nepřekonají svůj strach a tomu člověku neuvěří.

    Eh, nějak jsem se rozepsala … : )

  2. J. Hons

    – když já nemám rád takový ty smutný příběhy, jak někdo někomu ublíží a ten druhej pak už nikoho nechce a ubližuje všem ostatním – a tohle se tomu dost podobá. Ale to je můj problém, já vím. Povídka je hezky napsaná, rozhodně musím pochválit pěkně popsaný pocity. Znám je, taky už mi pár lidí (no, pravda, byly to ženský – klasickej problém) ublížilo… Naštěstí jsem kvůli tomu zatím nechtěl nikoho zabít, takže jsem neskončil jako hrdinka tohohle díla:) A z toho bychom si taky měli vzít poučení… si myslím aspoň já:)

  3. Ekyelka

    Líbil se mi hlavně samotný závěr – žádné zbytečné řeči – ale celá povídka je velmi dobře napsaná a vypracovaná i po grafické stránce. skvělý nápad, využít jiný sklon písma a velikost – tak nějak to člověku přijde… naléhavější 😉

Leave a Reply