Gailina iluze

„Má taktika je naprosto dokonalá, nemá jedinou chybičku,“ opakoval trochu upjatě Dalen, když diskutoval se svým hlavním vojevůdcem o strategii bitvy. Ceron byl zkušený voják v nejlepších letech, jeho nápady byly vždy důkladně promyšlené, ale na sebejistého panovníka zkrátka nestačil. Nyní si pomyslel, že Dalen si je příliš jistý sám sebou, ale neopovážil se to vyslovit nahlas. Věděl sice, že u tohoto dobrého krále by mu nehrozilo více, než káravý pohled, ale přesto… nechtěl Dalena před bitvou rozčilovat.

„Ať se tvé vojsko shromáždí pod Elworem, promluvím k nim odtud, a pokusím se vysvětlit svůj plán,“ přikázal Dalen mírně. Ceron se poklonil a odešel. Zanedlouho se pod hradem poslušně zastavily svorně kráčející legie. Král počkal, až se dostaví všichni (chvíle, kdy téměř nedohlédl konce svého a hlavně Ceronova vojska), a poté je hlasitě oslovil: „Stateční vojáci!“ Byl zvyklý, že když mluvil ke svému lidu, chvíli trvalo, než se všichni uklidní. Proto ho trochu udivilo, že vojáci, naučení naprosté kázni a oddanosti, nepotřebovali utišit. Vždyť k armádě naposledy promlouval před třemi lety, když jako čerstvý král vysvětloval vojákům, že je zbytečné dále válčit. Trochu ho znepokojilo, když si vzpomněl, že tehdy ukončil to, co chce nyní započít. Rychle ale neblahou výčitku zahnal, a pokračoval: „Je před vámi nelehký úkol – porazit magii ovládající Heloriův lid. Vy ale, jakožto zkušení a odvážní vojáci, se nemáte čeho bát. Cílem je porazit Heloria a získat místo pro výstavbu nového sídla. Vám bude poskytnuta veškerá válečná kořist. Heloriovi vojáci jsou naučeni poslouchat svého pána, případně jeho hlavní pomocníky. Bez nich budou ztraceni, nebudou vědět, co dělat. Rozdělíme se tedy na pět oddílů, z čehož všechny budou mít za úkol zadržet hlavní vojevůdce částí odboje. Jeden zamíří k Salvonské řece, jeden k Ohnivému jezeru, jeden do Salvonského lesa a jeden do Oblačného sídla. Poslední oddíl bude mít nejtěžší úkol: zastavit samotného Heloria, který – jak předpokládám – bude v čele útoku. S podrobnou mapou a plánem Salvony vás seznámí vážený Ceron. Bojujete za nové a lepší stanoviště!“

Tento proslov se nesetkal s příliš velkým nadšením. Není se co divit. Hnát vojáky do bitvy jen kvůli většímu pohodlí panovníka… Dalen byl ale nanejvýš uražen Heloriovou poznámkou o zbourání Elworu. Zřejmě byl tehdy příliš unáhlený – mládí někdy koná samo, dříve, než nechá svého vlastníka řádně se rozmyslet. Ceron to dobře věděl, ale nikdy nezklamal starého krále, jako vedlejší vojevůdce, ani Dalena, jako svého nadřízeného. Neudělá to ani nyní.

Helorius s polekaným výrazem ve tváři pozoroval blížící se temná mračna, která připomínali Dalenovi bojovníci v tmavém brnění. Nedalo se nic dělat. Bitva byla započata. Dalenova armáda se každým okamžikem přibližovala… stále se zdála větší a větší… Helorius nechápel, jak může Dalen vyštvat takových lidí pro hloupé sídlo. „Mladá hlava…“ mumlal si stále dokola. Věděl ale dobře, že vojáci ani Ceron nejsou hloupí, a přestože jsou maximálně oddaní svému pánu, za nové sídlo se jim asi nebude chtít bojovat tolik, jako kdyby bojovali za svobodu. A navíc… magie je přece silnější než nějaký Dalenův řád a síla!

Armáda už byla tak blízko, že člověk s bystrým zrakem mohl rozeznat, jak daleko od sebe navzájem stojí jednotliví vojáci. Helorius neměl žádnou zvláštní taktiku. Vždy bránil, co bylo jeho. V tomto případě to byla Salvona. Spoléhal se na nápady svých vynalézavých pomocníků…

„Cerone,“ oslovil bojovníka Dalen, když se společně s armádou zastavili na svahu Salvony, „jeď do Salvonského lesa s třetím oddílem. Já pojedu na Heloria s posledním oddílem a ty ostatní jsou rozděleny.“

„Se vší úctou, můj pane,“ přikývl Ceron a zavelel svému oddílu. Když se armáda přichystala na nevyhnutelný střet, vydal Dalen povel k útoku. Oddíly se rozjely každý tam, kam měl. To ale nikdo netušil, že u Salvonského lesa je zábrana, a vystavěná nová cesta vedoucí na první pohled do lesa, ale ve skutečnosti do iluzí vytvořeného bludiště, ve kterém měl Ceron zabloudit…

Bitva vzplála. Oddíly dorazily, meče se zkřížily s magickými paprsky a holemi. Létaly ohnivé koule, šípy i mrtvá těla… Jen jeden oddíl nedorazil. Byl to Ceronův oddíl, nasměrovaný k Salvonskému lesu. Ubohý Ceron bloudil sem a tam, nechápajíc svou situaci… vždyť si přece pečlivě prostudoval každou uličku a slepou cestu na plánku Salvony! Jak je to možné?!

Dalen si i v boji stačil všimnout, že s Ceronem není něco v pořádku. Přišli o jeden oddíl? Jakto? Mezitím mágové a čarodějky z lesa zbourali zátarasu, protože věděli, že Ceron a jeho vojáci jsou bezpečně uvězněni v iluzi. Zemská magie… ta iluze byla nápadem Gaily. Ano, opravdu to byla nadaná žačka. Nyní se svými svěřenci spěchala Heloriovi na pomoc. Vše si předem připravila, přesto se jí to v praxi zdálo jaksi… jiné. Na přemýšlení teď ale nebylo moc času, a protože neměli koně, utíkali co nejrychleji po vlastních nohách.

Gaila se svými svěřenci napadla Dalenův oddíl zezadu. Mladý král byl obklíčen. Jeho vojáci… jakkoliv dobře vycvičení, se začali stahovat do ústraní, a nebojovali ani z poloviny s takovou vervou, jakou by jim jejich energie a síla mohla dopřát. Dalen viděl, že vzadu se naskytly problémy, prodral se proto na svém koni bojujícím davem až tam, kde útočila Gaila. Sotva však mladou ženu spatřil… ustrnul. Jakoby vše přestalo existovat. Taky si ho všimla, její výraz byl naprosto stejný, soustředěný jen na Dalenovy oči. Kolem zuřící bitva, svištění šípů, tón mečú, údery seker, praskot ohně… nic v tu chvíli neexistovalo. Jen Gaila a Dalen. Led Dalen.

Komentáře

komentářů

About The Author

6 komentářů

  1. Gangleri

    Hojky. Tak jsem zase tady. Dal jsem si tu "práci" přečíst i ten první díl, tak tady ti okementuju oba dva. Já myslim, že to stojí za to si to přečíst!! I když takovej malichernej důvod k bitvě moc nechápu, ale co? – nekdo holt uz jedná unáhleně… Zajímavej děj, takže by mě zajímalo, jak to bude dál pokračovat s Gailinou a Ledem 🙂 Tak jsem zvědavej na pokračováni.

Leave a Reply