Dlouho už neviděla živou duši. Viděla mrtvé lidi, mrtvá zvířata, mrtvé rostliny. Stromy na ní zhlížely z posmrtných výšin, kam se jim až podařilo dorůst za ohavné, kruté vlády člověka. Nebe, ve dne stejně černé jako v noci, na ní volalo ústy sta miliónu mrtvých. Šla, chvíli běžela, pak se zastavila, jako to dělávala už dlouhé dva roky. Došla k vodě, která byla černá jako její duše. Byla černá, že se nedalo tušit, kde se skrývá její dno. Na hladině plavaly břichem vzhůru mrtvé ryby.

A ona se sklonila a začala hltavě pít tu mrtvou vodu. Pak se zvedla a utíkala z lesa do města, které bylo vidět už zdálky. Mrtvé domy, mrtvé ulice, mrtvá auta, to vše se na ní dívalo studeným pohledem.
Už si zvykla. Už si zvykla na to, že je poslední žijící člověk na zemi.

—————–

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

    Výbuch, obrovský výbuch, který by oslnil všechny přítomné, kdyby tam ovšem byli, se dral skrz prázdné jídelny, skrz prázdné kóje pro zaměstnance, letěl a dral se prostorem plným nakažlivé nemoci, a on, on se smál, stál před budovou a smál se. Jeho vnitřní já, veskrze špatné, zaostalé a zanedbávané se dmulo neuvěřitelně velkou radostí a pýchou nad velkým ohněm, rozprostírajícím se před jeho očima, v odlesku je ho očí, tmavě černých, do kterých se v době minulé zamilovalo tolik proslule krásných děvčat, bylo možno spatřit, jak se stěny budovy hroutí a pukají horkem. Okna vylétávaly do vzduchu s velkým třeskem a ještě než dopadla, stačila se roztavit horkem. Ještě dlouho stál a díval se na své dohořívající dílo, jenom se přitáhl poloshořelé křeslo, potažené zbytky červeného sametu a díval se, díval se dlouho, dokud neusnul.
   Když se probudil, jeho dílo už jen doutnalo, z toho usuzoval, že spal tak půl dne, zvedl se z křesla, trochu se oprášil a vydal se po silnici k neexistující civilizaci, která se rozkládala asi tři kilometry před ním. Cestou nepotkal žádné auto, nepotkal žádnou žijící bytost, jediná věc mu neležela v cestě. Potulně se usmíval a myslí mu probíhali myšlenky, veskrze špatné, myslel na krásný požár, na jeho krásné dílo, a myslel na to, kolik požárů bude moci ještě založit. Byl tolik zahloubaný do myšlenek, že si nevšiml, k němu běžícího chlapce. Hoch, mohlo mu být kolem sedmnácti let, utíkal v modrobílých trenkách a hnědém špinavém triku, když byl na dohled od muže, zpomalil, až se úplně zarazil. Zkoumavě na něho pohlédl. Muž nevelký, velký asi jako chlapec, nebyl oblečen do ničeho jiného, než že na sobě měl hnědé oprýskané boty, tělo opálené, či spíš sežehlé, chlupy na těle byly zkroucené a na mnoha místech nebyly žádné.

   Muž teď vzhlédl a lekl se, až mu naskočila husí kůže. Vyslal chlapcovým směrem malý oheň, ale stačil ho na poslední chvíli zarazit, byl to přece jen chlapec. Ten cítil, že něco horkého kolem něho prolétlo vzduchem. Muž se podíval znovu na chlapce a zkoumavě si ho prohlížel, připadal mu dost zvláštní, když se však podíval na své, holé tělo, napadlo, že hoch asi neuvažuje jinak. Dalo mu hodně práce, aby se nesmál této představě a honem si udělal šaty. Chlapec o krok couvl a cosi si brblal, nejspíš toho zažil dost, a teď ještě člověk, co si umí udělat šaty. Muž se pomalu rozešel ke chlapci, ten však znovu ucouvl, otočil se a dal se do zběsilého úprku. Muž se jenom usmál a pokračoval dál k městu, však on přijde.

———————

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

            Krize, celý život je jen jedna velká krize, jeden malý problém vedle druhého, který se musí řešit, není z toho úniku.
            Člověk musí neustále vymýšlet nové a nové způsoby úniku ze společnosti, která ho ubíjí a zároveň naplňuje.
            Tohle není život.
            Jestliže se chce člověk začlenit musí se uplácet, musí mít něco, co ostatní nemají, něco, co ho činí výjimečným, něco…
            Ale na co se uplácet, předbíhat se v hraní si na něco?
            Je někde ve světě systém, kde neexistuje pomstychtivost, zloba, melancholie, kde neexistuje, žal, smutek, kde není radost, kde není chtíč, kde lze žít bez blaženého pocitu triumfu?
            Zcela jistě ne…

            Není třeba se namáhat, jezdit po světě a hledat „ztracený ráj“.

Komentáře

komentářů

About The Author

Leave a Reply