Romanon, město ve kterém už od dob postavení kvetkly intriky a všemožné formy zločinu, už při stavbě města samotného, byl zabit mistr stavitel, kvůli možnosti toho že by prozradil některá důležitá fakta o výstavbě. Někteří o něm říkají že je to velkolepé město, kterému ostatní města ani na paty nedosahují, ale sláva přitahuje špínu. A tak se z velkolepého města stalo místo zločinu, intrik a krve.

Niruviel stál na kopci za městem, vítr si pohrával s jeho vlasy. Plášť upleten z látky temnější než sama temnota, vlál a vše pod ním bylo uvrženo do stínu. Koukal na město, v jeho tváři již nebyla ani zmínka po elfovi, který před léty nevěřil na zlo. Teď to byla tvář která viděla již hodně krve, tvář která byla zvyklá způsobit bolest. Když před lety dobyl Celou zemi Haratur, dal popravit všechny skřety a pozůstatky nečistých ras ve své armádě. Světu nastolí vládu a rovnost, pro všechny bytosti správné rasy, ostatní budou vyhubeni, začne tady…
* * *
Trogar šel rychlým pochodem po promáčené cestě, daleko před ním se začala objevovat světla njspíš to byla některá místní vesnice. Uvítal by posezení u krbu v hospodě jenže měl málo času. Plášt měl promáčený, když se spustil znova déšt z kapuci mu tekly čůrky vody. Přidal do kroku, zůstavaly za ním stopy v bahně. Náhle za sebou uslyšel hluk pocházející ze křoví. Instinktivně se skrčil, ale pak usoudil že to bylo některé vyplašené lesní zvíře a pokračoval. Přemýšlel…

Vyslali ho do Noradturu, z důvodu možnosti zániku některých vzácných a neobvyklých ras. Hlavní bylo zachránit alespoň pár elfů. Koncil mu to oznámil teprve včera, takže byl dost vysílený z cesty portály a včerejší práce. Koncil byl složený ze starců, kteří neměli o světech a relativních světech, ani zdání. Pracovníci koncilu se řadili na kastu pozorovatelů a vykonavatelů. Pozorovatelé byli obyčejní občané svého světa a oznamovali koncilu pouze informace o dění ve světě, kasta vykonavatelů se lišila od všech pozorovatelů především tím že byli Eirdonského původu. Eirdonský lid byl na některých světech označován za bohy jinde za ďábly, ale byl to pouze národ který se měl postarat o to aby ostatní světy neupadly do záhuby. Na tom být vykonavatel bylo něco kouzelného, ale zároveň životně nebezpečného. Zabíjet, přesvědčovat, pomáhat a zabíjet, to byla náplň práce…

Sednul si na kládu u cesty i on byl bytost která musela odpočívat. Bylo zvláštní že čím víc někomu pomáháte, tím víc se vás štítí a opovrhuje vámi. Dnes šel pomáhat lidem, kteří sou zvláštní svým strachem a lakomostí víc než čím jiným. Náhle ucítil na krku pruh chladna.
„Nehýbej se nebo ti podřežu krk.“
Říkal hlas z temnoty, jeho teplý dech cítil i na krku. Bál se, byl nejmladší ze čtyř co stáli ve stínu opodál, byl to člověk který je nejníž na žebříčku v lidské skupině, spadaly na něj některé nepříjemné činosti… „Nedělej si větší potíže než máš chlapče.“
„Říkal sem snad abys nemluvil!!“Řekl lupič rozezleně. „Kdo chce umřít první?“ zeptal se znuděně Trogar.
Tahle poznávka vyvedla lupiče z míry.
„Sakra, sakra nehejbej se ty starej dědku!“
„Nezabijem ho hned?“ ozval se hlas ze stínu.
„Mohli by sme ho nechat na výkupný.“
Nejmladší ze skupiny se začal děsit s trogarova samolibého výrazu.
„Sakra zabijem ho ať to máme za sebou!“ A vt u chvíli trhl s nožem.
Trogar se složil k zemi.
„Ty idiote.“ Zařval jeden ze starších.
„Já za to nemoh… já omylem.“
„No to je pěkný a teď už z něj nic nedostanem… aspoň ho prohledám.“
Začal prohledávat kapsy, když v tom se trogarova ruka pohnula a chytila ruku lupiče. Ten v agonii zařval a uskočil.
Trogar vstal. Vytáhl svou šavli a připravil se na souboj. Ze strany na něj běžel nejmladší, vytrhl mu z ruky sekeru a odhodil ho do bláta v cestě. Další tři postupovali jako sehraná skupina. Když udělal Trogar zběžný výpad, zjistil že se dobře navzájem kryjí. V ruce se mu oběvila vrhací hvězdice. Týraný vzduch zakvílel a za chvíli se jeden lupič válel s hvězdicí hluboko zarytou do hlavy. Jeho spolubojovníci znejistěli, sledovali jeho ruku jestli nevytáhne ještě něco dalšího. Na tuhle chvíli Trogan čekal. Nejdřív jednomu zabořil meč do těla, skrz na skrz a druhého bolestivě kopl do kotníků. Vytáhl si hadřík a očistil šavli. Poslední zloděj zatím utíkal. Pak už do koce života žil počestně, pořídil si ženu a děti. Trogan si sebral hvězdici a přišel k nejmladšímu. „ Příště řež tou ostrou stranou, a hodil mu jeho kuchyňský nůž na zpátek a vrať se k matce, určitě už čeká s večeří. Chlapec nic neřekl a odešel po cestě. Trogan zjistil že člověk je schopen se kvůli oddálení smrti jen sebeponižovat….

Niruviel sledoval město, lidi v něm mu připadli jako mravenci hemžili se jen kvůli tomu aby přežili, on jim zachvíli uleví od strachu o život nebo přežití…ukáže jim novou dimenzi, opravdový pomsrtný život.
Prohrábl si své černé vlasy a vydal se cestou dolů z kopce, kde na něj čekal Pheolin.
„Jak sme na tom?“ zeptal se Phoelin.
„Nějaký cizinec narušuje duchovní sféru musíš se ho zbavit.“
„Bude mi potěšením pane.“

Trogar pokračoval ve svém večerním pochodu, přemýšlel o lidské hrabovosti a hamižnosti, lidé byli unikátní rasa. Chovali se jako zvířata, jako by si pořád chtěli něco uspořit na zimu, ale dělali to inteligentním způsobem. Bylo zarážející že i jejich vůdcové se chovali stejným způsobem. To mu přpomělo přednášky o lidských rasách na univerzitě…

Nejdřív nechtěl věřit, tomu co to ten starý dědula vypráví, to přece nebude potřebovat, on bude zabiják. Jediná přednáška která mu utkvěla v hlavě byla ta o lidech, moc se tehdá divil jak tak inteligentní bytosti, mohou žít takovým způsobem, demolovat si půdu pod vlastníma nohama. Stále se vyvražďovat, kvůli touze některé skupiny po moci nad ostatními. Podobný sytém panoval mezi opicemi nebom mezi psy. Každý měl své teritorium, o které musel přirozeně bojovat. Nikdo však nepočítal že to bude takhle i u celkem inteligentních bytostí.

Z představ ho vyrušil temný rytíř na konci cesty, stál tam a čekal. Torgar šel blíž k němu, měl přitom pořád ruku připravenou na šavli. „Uvolni mi cestu.“
„Cizinče ty nevíš jak se já jmenuju.“
„Ne nevím a ani mě to nezajímá, musím projít a byl bych rád kdyby to bylo bez krve…“
„Jistě si někdy slyšel o Phoelinovi.“
Torgarovi zrudly oči, Pheolin zabil jeho bratra před pěti lety.
„Je vidět že slyšel cizinče, ale podobné cizince už sem zabil dva takže ti doporučuji odejít.“
Torgar vysunul šavli z pochvy a s řevem se vrhl na Phoelina….

———————–To be continued (= ——————————————-

Komentáře

komentářů

About The Author

One Response

Leave a Reply