Město Rastar se ponořilo do stínu noci. Ulice byly tiché a měsíc osvětloval nyní ponurá zákoutí svým tajemným světlem. Stejným světlem, které dopadalo na dřevěný dům v lese, ve kterém se Mia a dva gardisté připravovali na nejhorší boj jaký mohou zažít. Boj s protivníkem, jehož sílu nikdo nezná a o němž stovky let staré svitky mluví jako o strašném přízraku, který býval dříve člověkem. 
Mia, která měla nyní celý obsah truhly s magickými předměty vyskládaný na stole, pečlivě pročítala zvláštní knihu. Chvílemi z ní četla nahlas. Ani jeden z gardistů nerozuměl jejím slovům. Ona pak vyprázdnila většinu váčků, aby jejich obsah následně vsypala do jiných. Když skončila, naskládala vše do tří menších pytlů. Dva z nich podala svým společníkům.
„Co je to?“ zeptal se Orm.
„Když vyndáte jakýkoli z váčků uvnitř a jeho obsah rozsypete po zemi kolem sebe, vytvoří kolem vás ochrannou barieru. Upravila jsem to. Stačí to jen rozsypat. Je to jediná ochrana, kterou budete mít.“
Orm uznale přikývl a vzal si vak. Najednou všichni uslyšeli podivný šramot z vedlejší místnosti. Torik si vzal jeden z váčků a opatrně vstoupil do vedlejší místnosti. Z jednoho kouta šel podivný šramot. Nebyl to ani zvuk, ani ticho, ale rozhodně se v tom rohu něco dělo. Nebo snad v celém domě? Mii se najednou zmocnil nepříjemný pocit.
„Něco tu je. Je to všude kolem.“
„Orme, podej mi svíčku.“ Zavelel Torik a osvětlil temný roh. To co spatřil ho značně znepokojilo. Dřevo, které tvořilo stěnu se hýbalo, jakoby se jím něco snažilo projít. To už se ale začínal hýbat i strop. Mia do rohu vyslala proud energie ve chvíli, kdy již byl jakýsi démon téměř uvnitř. Při zasažení magickou střelou zmizel, ale Mia musela udělat barieru kolem celé místnosti. Pohyby ve stěnách a stropu ustaly.
„Musejí na nás číhat venku“, znepokojovala se Mia a snažila se ve venkovní tmě cokoli spatřit.
„Ne Mio, je to uvnitř tohoto domu. Vyčkávají a sbírají sílu na útok, kterým prorazí tvojí barieru. Musíme hned pryč.“ Prohlásil Torik a rozběhl se k východu. Mia pochopila a na dálku vyrazila venkovní dveře, aby se jich Torik nedotknul. Ten se krátce otočil a pak pokračoval směrem ven. Orm i Mia ho následovali. Všichni tři teď utíkali cestou směrem k Rastaru. Mia se ohlédla a spatřila v zemi blízko domu ty samé pohyby, které předtím ve zdech a stropu svého dřívějšího domova.
„Proboha co to bylo?“ zaklel Orm.
„Pospěšte si. Mám pocit, že jsme se toho ještě nezbavili.“ Odpověděla nervózně Mia a všichni tři šli dlouhou noční cestou směrem k Rastaru velmi rychle, téměř běželi. Teprve když spatřili velkou třípatrovou budovu, patřící starostovi města, trochu se uklidnili. Nacházeli se totiž již na okraji Rastaru. Dobře udržovaná cesta, která vedla kolem starostova sídla, všechny trochu uklidnila.
„Tak co, možná bychom ho měli vzbudit.“ Zapřemýšlel Torik a pohlédl nahoru k oknům, za nimiž tušil pokoj starosty. Pak ale myšlenku na toto zaplašil a skupina pokračovala dál k centru Rastaru, kde se již všichni cítili bezpečněji. Vyhledali krčmu, kde je přivítala Ileraim.
„Kde jste byli. Tady ve městě se mluví jen o vás. A nejsou to zrovna povzbuzující věci. Mio, lidé si myslí, že se přes vás dostane zlo do města. Dejte si na lidi pozor.“
„Děkujeme za varování Ileraim. Raději půjdeme do pokoje.“ Poděkoval Torik.
„Hele, to je ta čarodějnice.“ Vysoukal ze sebe zcela opilý host, který hned poté spadnul pod stůl.
„Honem, běžte do pokoje.“ Reagovala na to Ileraim. Naštěstí nikdo jiný již v krčmě nebyl.
Mia celý pokoj magicky zabezpečila, aby mělo jeho osazenstvo alespoň v noci klid. Orm s Torikem si ustlali na zemi.

Byla ještě noc, když Orma probraly nezvyklé zvuky. Zvedl hlavu a podíval se k lůžku, kde byla Mia. Z její hlavy vedla podivná modrá záře směrem ke stropu. Orm strčil do Torika, který se také hned vzbudil a oba se dívali.
„Mio, jsi v pořádku?“ Zašeptal Torik. Záře se ihned přerušila a Mia otevřela oči. Promluvila smutným hlasem. „Hledala jsem Merwika. Zatím žije, vím to, ale…“ odmlčela se. „Jděte spát.“ Dodala potom.

Nezvykle silné bouchání na dveře ihned probudilo Torika a vzápětí i ostatní dva obyvatele pokoje. Orm se s rozespalým výrazem podíval směrem k oknu, ze kterého sem pronikaly první paprsky nového dne.
„Co je? Kdo to je?“ Zabručel.
„Ihned otevřete dveře, nebo je vyrazíme.“ Zakřičel mužský hlas na druhé straně. To byl pro oba gardisty signál přestat spát a chopit se zbraní. Torik opatrně odemknul a dovnitř se vehnalo pět mužů. Každý z nich držel v ruce nějakou podomácku vyrobenou zbraň.
„Okamžitě nám vydejte tu čarodějnici.“ Křikl na gardisty jeden z mužů.
„Vypadneš z tohoto pokoje i se svými násilníky, nebo skončíš v cele na pěkně dlouho.“ Neudržel se Orm a vůdce samozvané domobrany trochu znejistěl.
„Tady se žádná čarodějnice neskrývá a pokud ihned neopustíte tento pokoj, nechám vás zavřít.“ Potvrdil Torik slova svého kolegy. To už se ale ve dveřích objevila i Ileraim.
“Arsaji, jestli nenecháš moje hosty na pokoji, tak už se u mě nikdy neukazuj,“ křikla na muže. Ten spolu s ostatními neochotně odešel, přičemž směrem k Ileraim prohodil několik poznámek o ochránkyni čarodějnic.
„Nemohla jsem je zastavit. Ten ožrala včera jim vykecal, že jste tady. Chystá se na vás spousta lidí. Není tu pro vás bezpečno.“ Dodala krčmářka a všichni tři pochopili, že od této chvíle jsou na svůj úkol sami. Že se nemohou spolehnout na pomoc druhých, ale naopak musejí utíkat i před nimi.

KONEC ČTVRTÉ ČÁSTI
Akoba (A09)                 

Komentáře

komentářů

About The Author

Šéfredaktor

5 komentářů

  1. Epic

    tak mám konečně čas číst a komentovat … 🙂
    Musím uznat, že oproti 3.části se příběh posunul dál, ale až tak moc toho neřekl. Nejspíš vše příjde v 5. části, na kterou se už těším.
    Jestli můžu mít jen jednu připomínku : v administraci si udělej skupinu souvisejících článků pod názvem Po temných stopách – a pak všem povídkám po temných stopách dej Související články: "Po temných stopách"…v praxi to znemená , že se pod povídkou zobrazí předchozí díly…

Leave a Reply