Když jsem se rozhodoval na který hrad nebo zříceni hradu se zajedu podívat, Hradní palácHukvaldy
se mi v mapě ukázaly jako první. Hukvaldy leží na severní Moravě,
mezi Frýdkem-Místkem a Novým Jičínem. Na vysokém kopci, ční nad koruny
stromů zřícenina kdysi významného hradu. Z údolí vám ani
nepřipadá, že jsou Hukvaldy tak velké. V dobách dávno minulých se
musely se svými věžemi čnít vysoko nad krajinu, ale nyní je pohltily
z velké části stromy a samotné zřícení ubralo dominantě okolí na
viditelnosti. Samotné Hukvaldy leží v nemalé oboře, která byla
původně založená pro chov muflonů a daňků. Nyní je v oboře naučná
stezka a spousta zajímavých stromů.
  
Naprosto jsem nečekal tak velký počet návštěvníků a i proto jsem si
prohlídku neužil, tak jak to má každý rád. O samotě a podivných zvuků,
jenž dokáže hrad vydávat. 
   Půdorys
  
Hrad je svou stavbou velice zajímavý, ale zároveň může připomínat
spoustu jiných. Asi zde nejdříve stály dva hrady. Po rozsáhlé
přestavbě, která proběhla v druhé polovině 16. století, byly oba hrady
spojeny mohutnými hradbami. Půdorys hradu se rozšířil do takových
rozměrů, že obvod hradeb měřil téměř kilometr a prostory byly schopny
pojmout i několikatisícovou vojenskou posádku. Hrad chránilo šest bran
s padacími mosty. Vedle první brány stojí devítiboké opevnění, které
sloužilo posádce, a také zde byly vězení pro poddané. Za druhou bránou
je veliké nádvoří s kaplí sv. Ondřeje a malou rozhlednou. Za poslední
bránou se nachází pozůstatky hradního paláce s velkými okny a s
hlubokou studnou na nádvoří. Na přelomu 16. a 17. století proběhla
renesanční přestavba a v té době vznikla také kaple. Roku 1760 sídlil
na hradě už jen vzácný archív, knihy a kroniky. Během bouře na podzim
roku 1762 hrad vyhořel a na 200 let se stal volně přístupnou
zříceninou, kde lidé hledali poklady.
  
A nyní něco k historii hradu, jenž je velmi pestrá. Zakladatelem
hradu se stal kolem roku 1240 Arnold z Hückeswagenu. Dalším majitelem
hradu a okolí byl po roce 1253 olomoucký biskup Bruno ze Šauenburku.
Tímto se panství stává na dlouhá staletí majetkem olomouckého
biskupství. Roku 1316 přechází hrad na kanovníky Dětřicha a Jindřicha z
Fulštejna. Od roku 1344 je na hradě biskup Jan Volek a již roku 1351
Jan Očko z Vlašimi. Jošt z Wolfsberka je od roku 1391 na hradě
purkrabím a roku 1396 se stává majitelem. Po něm hrad přechází na
biskupa Jana Mráze, ale již roku 1400 získává Hukvaldy, na celou dobu
husitských válek, uherský král Vnitřní bránaZikmund.
Opolský kníže Bolek Těšínský vládne na hradě v letech 1426-1434. Na rok
se potom stává majitelem spojenec husitů Jan Tovačovský z Cimburka.
Roku 1435 přichází Mikuláš Sokol z Lamberka a po něm roku 1438 husitský
hejtman Jan Čapek ze Sán. V roce 1465 získal hrad biskup Tas
Černohorský z Boskovic. Dále hrad zdědili roku 1480 bratři Dobeš a
Beneš Černohorští z Boskovic. Od roku 1507 hrad patřil biskupovi
Stanislavu Thurzovi a roku 1541 zde pobýval Jan Dubravius. Po něm
převzal hrad roku 1565 biskup Vilém Prusínovský. Stanislav Pavlovský
byl na Hukvaldech od roku 1579 a od roku 1599 držel panství kardinál
František z Dietrichštejna. Arcikníže Leopold Vilém spravoval panství
od roku 1637 a posledním majitelem byl v letech 1664-1695 biskup Karel
II. z Lichtenštejna.

   Jako každý hrad, tak i Hukvaldy mají svou legendu. Ta se o hradě silně traduje. Věž
V době,
kdy na hradě vládl jeden velice neoblíbený hejtman, kterého se všichni
poddaní obávali, se poddaným nevedlo zrovna dobře. Drábi všechny hrnuly
k práci a mučírny a věznice byly vždy někým obývané. Hejtmanovou
zálibou bylo zvát si na hrad mladá selská děvčata a řádně si
s nimi zpříjemnit službu. Jednoho dne pásla krásná dcera zdejšího
preclíkáře Světlíka krávu. Podařilo se jí usnout a než se probudila, už
se kráva pásla na panské půdě. Rychle se jí snažila zahnat, aby si toho
nikdo nevšiml. Samotný hejtman však viděl krásnou dceru preclíkáře a
okamžitě ji chtěl poznat. Poslal drába do vesnice, aby děvče přivedli.
Preclíkář ji však schoval ke svým příbuzným a dráp se vrátil bez
děvčete. Hejtmanovi to nedalo a nechal dotáhnout samotného Světlíka.
Nechal jej předhodit katovi do mučírny. Preclíkář neřekl, kde je jeho
dcera a i přes silné mučení neustále zapíral. Hejtman měl toho všeho už
dost a nechal preclíkáře zazdít do hradní zdi. Preclíkářův duch od té
doby bloudí po hradě dodnes.

Komentáře

komentářů

About The Author

One Response

  1. Finvelia

    Zajímavé,ale na mě až moc informativní-tyhle typy článků mě děsí,protože mi to připomíná referáty ze zemáku a ty jsou pro mě muka.:)))Přesto velmi dobré-asi se tam zajedu podívat,hrady mám moc ráda,ale ty refráty……:)No,abych to shrnula,moc se mi to líbí,zvlášť ta legenda.

Leave a Reply