Ti, kteří jsou obvinění z paktu s temnými silami, jsou často pronásledováni bez ohledu na to, zda jsou tato obvinění pravdivá. K tomu, aby se obyčejní lidé stali terčem pro fanatiky stačí často málo.

Čaroději bez kouzel

Městečko Jandar Írk
Den pomalu ustupoval a do města se vkrádal stín. Ulice tichly v pozdním večeru a jen cinkot klíčů připomínal živý ruch, jak jimi lidé pečlivě zamykali svá stavení. Před krčmou, která jediná žila i v noci hlasitým životem, zastavil svého koně sir John Cauntril. Protože již byla tma, rozhodl se raději přečkat noc v hostinci, než se vydávat na milost násilníkům v lese. Slezl z koně a požádal sluhu hostinské, aby se o zvíře postaral. Ten to za měděnou minci udělal ještě raději, než by činil z povinnosti. Sir Cauntril pak vstoupil do hospody. Sedl si ke stolu vlevo ode dveří k spoře oděnému a již trochu opilému muži. Všude jinde bylo obsazeno. To už ho ale spatřila hostinská Agnes a ihned se vydala cizinci vztříct. Před stolem se její korpulentní postava zarazila a šenkýřka na hosta promluvila zdvořilým tónem.
"Čím Vám mohu posloužit, pane?" Zeptala se.
"Rád bych zde přečkal noc. Mám ale hlad a dlouho jsem ani nepil," odpověděl John.
"Ale samozřejmě. K jídlu Vám mohu přinést kuřátko a k pití víno. Pak Vám připravím pokoj," nabídla krčmářka hostovi. Tomu přišly její nabídky vhod a tak si objednal vše zmíněné. Jen místo vína si dal raději pouze vodu, aby měl čistou mysl. Agnes odešla plnit jeho přání a John se obrátil na svého souseda, který si ho začal všímat.
"Pane, Vy jste tu nový, že jo?" Zeptal se opilý muž.
"Ano. Pouze tudy projíždím. Hned zítra pokračuji do Rystaj Castle," odvětil John.
"Á, Rystaj Castle. To velké panství nedaleko odtud. Znával jsem to tam. Před mnoha lety jsem se tam učil truhlářem. Ale to už není pravda. Dnes už mě nikdo nepotřebuje a tak mi nezbývá nic jiného, než tady sedět. Každý je holt nahraditelný," začal se starší muž litovat při vzpomínce na staré časy.
"Mýlíš se. Každý je jedinečný a nenahraditelný. Nikdo není zbytečný a ani Ty ne. Kdyby si se vrátil ke své práci, uděláš lépe než tady marnit čas," odporoval John Cauntril. To už se ale vracela hostinská se slíbeným jídlem a předložila ho před svého zákazníka. Pak se obrátila na opilce.
"Ignáci, jdi si po svých a neobtěžuj hosty!" rozkázala mu, když viděla jak rozmlouvá s Johnem. John ale zarazil její lamentování.
"To je v pořádku. Mě neobtěžuje," umírnil jí.
"No jak myslíte pane," odpověděla ona a již nechala Ignáce na pokoji.
"Díky pane. Jste laskavý. Vy asi nebudete patřit k těm pánům, co přijeli do města před několika dny," konstatoval Ignác a s uctivým výrazem hleděl na sira.
"Pánové? Jací pánové?" zeptal se John.
"Ti od církve. Víte pane, v posledních letech se tu děly divné věci, nepřirozené věci. Všichni si myslí, že to mají na svědomí čarodějnice, které vládnou temnými silami." Ignác se zadíval skelným pohledem do zdi a zdálo se, že s vyprávěním je konec. Sir Cauntril se ho ještě pokusil na něco ptát, ale štamgast měl již svojí míru vypitou, po chvíli si lehnul na stůl a usnul. John tedy dojedl a nechal se od Agnes dovést do svého pokoje.
"Je to ten nejlepší, co tady máme. Doufám, že budete spokojen," pronesla krčmářka.
"Určitě budu. Řekněte mi ale prosím ještě jednu věc. Jaké divné věci se tu dějí a kdo to přijel do města v minulých dnech?" začal se John vyptávat.
"No jo, to jsem si mohla myslet že Ignác bude vyprávět ty své báchorky," dala oči v sloup Agnes. "Což o to, občas se tu něco divného stane, ale přisuzovat to čarodějnicím jako ten opilec? To snad ne. A ti pánové to prý přijeli vyšetřovat. Jestli jsou stejně blázniví jako Ignác, tak to si tu ještě docela užijeme," konstatovala potom rezignovaně.
"Děkuji za informaci," poděkoval John.
"No není vůbec zač. Kdybyste něco potřeboval, tak budu dole. Dobrou noc," rozloučila se hostinská a zavřela za sebou dveře. John ještě chvíli přemýšlel a po několika minutách usnul. V noci se mu zdály různé sny, ale i noční můry. Probudil se v šest hodin ráno a už nemohl spát. Začal znovu přemýšlet o věcech, které večer slyšel v krčmě. Pak ale zahnal myšlenky, ustrojil se a sestoupil dolů do hostince. Zaplatil krčmářce a vyšel ven. Hned poté spatřil muže v uniformě, kterak vleče jakousi ženu do protějšího stavení, které se nejen zdálo, ale i bylo, žalářem. Nedalo mu to a dal se tím směrem. Vstoupil dovnitř a hned u vchodu ještě zastihnul tu podivnou dvojici.
"Kam jí vedete?" Zeptal se vojáka, který si ho hned začal měřit nepříjemným pohledem.
"Do toho se nemáte co plést!" odseknul mu.
"Mám se do toho co plést. Jsem nový velitel stráží v Rystaj Castle sir John Cauntril a pokud vím, tak tento obvod pod něj spadá," nenechal se John jen tak lehce odradit.
"Promiňte pane, nevěděl jsem. Ale stejně Vám nemohu pomoci. Rozkazy mám od samotného biskupa. Tato žena byla obviněna z čarodějnictví a bude souzena podle práva spolu s ostatními," odvětil voják již o poznání zdvořileji.
"S ostatními? Co se tady děje?" divil se John. Jeho pocit, že se tu děje něco divného začal získávat konkrétnější podoby.
"Kdo tady velí? Chci si s ním promluvit!" Řekl již trochu znepokojeně svému novému podřízenému.
"Pan soudce Laney, ale ten přijede až dnes večer. Musel ještě něco vyřizovat," pokrčil on rameny.
"Dobrá. Promluvím si s ním až přijede. Zatím chci vidět vězně!"
"Jak si přejete, pane. Tudy prosím."
     Voják vzal vězněnou ženu a spolu s Johnem jí odvedl do cely, kde se již tísnilo asi deset lidí. Tam jí vsadil. John se chvíli díval na vězně, kterými byli vyděšení muži i ženy. Začal mít pochybnosti o tom, že oni jsou strůjci zlých rituálů a obřadů. Byli to docela obyčejní lidé. Nic ale neříkal. Rozhodl se počkat si na vyjádření soudce Laneyho, až přijede. Poděkoval tedy strážnému za ochotu a vrátil se do krčmy, kde si zaplatil ubytování na další týden. Vtom si všimnul Ignáce, kterak se probírá z nočního pití. Oslovil ho. "Ignáci, chceš pracovat?"
Ignác chvíli přemýšlel co se děje, zda nemá ještě halucinace z nočního opojení. Velmi rychle se však vzpamatoval a souhlasně přikývl. John napsal list, ve kterém vysvětluje své zdržení pánovi z Rystaj Castle. Pak poslal Ignáce pro koně, a aby zprávu doručil. Ten jako když ožije, vyskočil ze židle a plný nadšení odešel úkol splnit. Ani už neslyšel, jak za ním Agnes křičela, kdo že to za něj bude platit útratu. Pak se ale uklidnila a začala si všímat Johna.
"Tak Vy jste nový velitel stráží?" Zeptala se, ale spíše jen řečnicky, jelikož sledovala, jak John s Ignácem psali vzkaz.
"Ano. Ale jak se zdá, moc klidu tady nemáte. Asi ve městě pár dnů zůstanu. Zajímá mě, co bude s těmi zatčenými. Snad Ignác předá vzkaz, aby mě v Rystaj Castle nečekali."
"Nemusíte se bát. Ignác se sice občas rád napije, ale když něco slíbí, tak tu určitě splní. O toho si strach nedělám. Spíš mě trápí osud těch nevinných lidí v žaláři. Teda…to jsem asi říkat neměla." Agnes se bázlivě podívala po Johnovi. Uvědomila si, že ač je její host slušný a zdvořilý, stále je to mocný pán, který slouží systému. Ten se na ní však usmál a ubezpečil jí, že se nemusí vůbec ničeho obávat, že on za názory lidi netrestá. Uvědomoval si totiž, že z nich naopak může získat důležité informace a byla by chyba, kdyby se je lidé před ním báli říkat.
     Dříve, než přijel soudce Laney do města, vydal se sir John Cauntil po stopách těch zatčených lidí. Zjistil velmi zvláštní věc. Všichni zatčení byly z rodin místních statkářů.  Také se vyptával na ty divné věci, které se údajně ve městě a jeho okolí dějí. O těch se s ním ale nechtěl nikdo bavit a tak kromě několika náznaků nezískal téměř žádné informace. Nezbylo mu nic jiného, než si s dalšími dotazy počkat na příjezd soudce.
     Již se stmívalo, když před žalářem zabrzdil kočár. Vystoupil z něj postarší, již prošedlý muž, kterým nebyl nikdo jiný, než soudce Laney. Laney vstoupil do vojenské světnice a když spatřil sira Cauntila, zarazil se. Ten hned vstal ze židle a představil se.
"Jmenuji se John Cauntil a byl jsem pověřen velením strážím pro oblast Rystaj Castle. Toto město mě ovšem velmi zaujalo a proto se zde nějakou dobu zdržím."
"Je mi ctí. Já jsem soudce James Laney. Budu soudit ten čarodějnický spolek," opětoval pozdrav biskup.
"Nepřipadají mi jako zločinci. Jaké máte proti nim důkazy?" Začal se ptát John a bylo vidět, že tyto otázky nejsou pro soudce příliš příjemné. Snažil se to však nedat na sobě znát a pokoušel se odpovídat co nejklidněji.
"Jeden velmi vážený občan tohoto města je přistihl při satanistickém rituálu. Je to velmi uznávaný člověk a na jeho slova se dá spolehnout," vysvětloval.
"Kdo je tím občanem?" Otázal se Cauntril.
"Starosta tohoto města, sir Maloy," odpověděl biskup.
"Já si s ním zítra promluvím. Dnes se již odeberu spát. Pane Laney, děkuji za Váš čas," ukončil hovor John.
"Pohovořit s panem starostou můžete, ale zítra ho budu potřebovat. Ráno totiž začíná soud. Dobrou noc," rozloučil se s ním Laney.
John opustil stěny žaláře a vydal se směrem ke krčmě. Dorazil tam akorát, když Agnes řešila potyčku s nějakým společensky značně unaveným hostem. Když si všimla přicházejícího sira, přestala se s opilcem dohadovat a pozdravila. On její pozdrav opětoval a požádal jí o krátký rozhovor ohledně osoby starosty Maloye. Agnes ho zavedla do své světnice, bázlivě se rozhlédla, zamkla a začala povídat.
"Starosta je velmi zvláštní muž. A bohatý. Vlastní tady většinu půdy v okolí. A také několik domů…."
     Rozhovor se vedl až do noci. John se od krčmářky dozvěděl mnoho zajímavých informací. Mezitím dorazil Ignác k branám Rystaj Castle. Stráž ho dovedla až do zbrojnice, kde kolem stolu sedělo šest mužů. Měli tu noc službu. Posel začal již ode dveří.
"Nesu zprávu od vašeho nového velitele, který oznamuje zdržení o několik dnů. Je teď v Jandar Írk a cosi tam prošetřuje," chrlil hned v prvních minutách. Jeden ze strážných hned vyskočil a šel mu vztříct.
"Pojď a posaď se u nás. Tak říkáš v Jandar Írk. Tam v posledních dnech zatkli několik lidí a obvinili je z čarodějnictví, nemýlím-li se. Není to náhodou to, o co se náš nový velitel zajímá?" zeptal se voják.
"Máte pravdu, je to tak," přiznal Ignác.
"Doufám, že v tom udělá trochu pořádek a zastaví to šílenství. Na toho Laneyho by se měl někdo podívat. Pamatuji si, když hledal čarodějnice tady. Připadal mi jako šílený," na to další z mužů a všichni ostatní jen souhlasně přikyvovali.
     Ignác na hradě přečkal noc a brzy ráno se vydal na cestu zpět, aby se John co nejdříve dozvěděl, že jeho pozdní příjezd byl úspěšně oznámen. John byl v té době také na nohou a směřoval do domu, kde se měl konat soud. Cestou si na ulici všimnul, jak nějací lidé staví podivné hranice s kůly uprostřed. Začínalo ho to značně znepokojovat. Když dorazil na místo, byl již očekáván. Služebná ho zavedla na jeho místo, které bylo hned v první řadě. Netrvalo dlouho a do haly přivedli vojáci tři ženy. Sál se začal plnit lidmi. U některých z nich byla patrná nervozita a mnozí neskrývali své rozhořčení. To byli příbuzní těch tří obviněných dívek, které budou souzeny jako první. Náhle se však dveře místnosti otevřely a dovnitř vstoupil biskup Laney v doprovodu dalších tří lidí, oblečených do soudcovských a církevních obleků. Jak se John otočil směrem k vchodu, všimnul si o řadu za sebou Agnes, která se také přišla podívat.
     Soudci zaujali svá místa a Laney začal mluvit. Mluvil dlouze o zločinech, kterých se měly dopustit ty, jenž před ním nyní bázlivě seděly. Potom si do místnosti pozval hlavního svědka, starostu Maloye, který začal líčit údajné zločiny, spáchané na jeho osobě. Vyprávěl o tom, jak na něj obviněné poslali démona, který ho týden pronásledoval, jak mu díky černé magii zničili úrodu a další příběhy. Někteří lidé v sále mu uvěřili. Všichni totiž věděli o tom, že v minulém roce, kdy byla úroda obzvláště velká a bohatá všude, Maloyovi všechno obilí uschlo a přesně od hranic jeho pozemku se zase zvedaly vysoké a nezvykle bohaté klasy úrody jeho sousedů. A co se týče démona, několik lidí tvrdí, že vídávají divné věci, přicházející směrem od Maloyova panství, ležícího asi dva kilometry od města.
     Soud trval celé dopoledne a kus odpoledne. Když soudci vyslechli všechny svědky, hovořící o tajemných věcech, páchaných obviněnými, rozhodl se Laney přednést rozsudek.
"Poté, co jsme zde vyslechli svědectví, která jasně dokazují vinu těchto obviněných, je jasné že trestu neuniknou. A jediným trestem za čarodějnictví je smrt. Upálením!"
V sále nastalo pozdvižení. Jedni křičeli urážky na stranu souzených žen, jejich příbuzní propadali panice, naříkali, ale nebylo jim to nic platné. John byl v prvních chvílích zmatený, ale pak za sebou zaslechl krčmářku, jak na něj cosi volá. Otočil se, aby jí v nastalém šumu lépe rozuměl.
"Musíte něco udělat sire Cauntrile. Venku už jsou pro ně připravené hranice. Rychle, nebo bude pozdě!"
John vstal ze své židle a přistoupil před soud. Hlasitým zvoláním "Ticho!" si kupodivu sjednal klid. Lidé přestali hovořit, křičet a nadávat. Jediné, co se teď místností ozývalo byl nářek všech postižených. John začal hovořit.
"Jmenuji se John Cauntril a jsem novým velitelem stráží v Rystaj Castle, takže i velitel vojáků tohoto města. To, co jsem tady za tu krátkou dobu viděl mě velmi udivilo. A zvláště se divím Vám, pane soudce Laneyi, že můžete založit obžalobu na takových nevěrohodných důkazech…" nestačil ani dopovědět a už mu do hovoru soudce skočil.
"Co si to dovolujete!? Slovo pana starosty je pro Vás nevěrohodné. Takhle urážíte jeho i nás," hřímal Laney.
"Berte to jak chcete. Teď ale poslouchejte. Toto je pokyn pro všechny přítomné vojáky, kterých jsem zatím velitelem já a nikoli církev. Na základě toho, co jsem tady viděl, rozkazuji rozvázat všechny lidi, obviněné z čarodějnictví a propustit. Na druhé straně rozkazuji zatknout pány soudce a vsadit do vězení."
V sále to zašumělo. Jen vojáci stáli a vyčkávali.
"To je neslýchané. Uvězněte jeho," zvolal Laney a vojáci jeho kupodivu poslechli.  Rozběhli se směrem, kde stál John. Několik jich k němu doběhlo a po krátké potyčce měl jejich nový velitel svázané ruce. Rozhlédl se kolem sebe a pak promluvil k přítomným. "Považuji to za vzpouru. Máte poslední šanci mě rozvázat a splnit rozkazy," apeloval sir Cauntril na své podřízené, ale oni raději vykonali přání soudce a Johna odvedli do žaláře. Při odchodu z haly na něj někteří lidé pokřikovali a nazývali ho různými jmény, ale jiní jen mlčeli a dívali se. Do cely byl vsazen k ostatním, které Laney obvinil z čarodějnictví. Chvíli za ním tam přivedli i ty tři již odsouzené. Rozsudek nad nimi sice již byl vynesen, ale Laney si netroufl hned ho nechat vykonat, když takto zpochybnil celý proces i sám velitel stráží, byť nyní uvězněný.
"Nejdříve musíme sira Cauntrila obvinit se spiknutí s čarodějnickými živly a přesvědčit o jeho vině lidi. Pak můžeme vykonat rozsudky u ostatních," prohlásil biskup Laney svým spiklencům, když byl přesvědčen, že už nikdo neposlouchá.
     John se zatím v cele začal seznamovat s ostatními.
"Vás jsme tu už viděli, když jste šel s těmi vojáky, kdo jste?" zeptal se postarší muž, sedící u vlhké zdi v rohu.
"To je velitel stráže. Uvěznili ho, protože se nás zastal," odpověděla za něj jedna z odsouzených žen.
"Mé jméno je John Cauntril. Zdá se mi, že moje služba nezačíná příliš šťastně," dodal k tomu rezignovaně on.
"Já jsem Alnat a toto je má dcera Anna. Souhlasím, vypadá to špatně," odpověděl muž.
"S námi všemi. A to jen kvůli tomu Maloyovi," zabědoval další z vězňů.
"Snad Laney, ne?" zeptal se John.
"Maloy. To on za všechno může. To on chce již dlouhou dobu naší půdu. Když jeho výhružky nefungovaly, vymyslel si tohle."
     John se ještě dlouhou dobu bavil s ostatními a dozvídal se stále více zarážejících skutečností, které se týkaly osoby místního starosty. Dozvěděl se, jak starosta navštívil všechny větší farmáře, jednoho po druhém, a nabídl jim odkoupení jejich pozemků za směšné ceny. Když oni odmítli, začal jim vyhrožovat a dělal vše pro to, aby jim znepříjemnil život.
John vyslechl jednoho vězně po druhém a pak se rozhodl, že musejí všichni pryč. Začal vymýšlet plán útěku. Blížila se půlnoc.
"Rychle, vy tři. Sedněte si tady dokola a začněte něco mumlat! Ale nahlas! Ty, lehni si na zem, a snaž se vypadat jako uhranutá," rozdával rozkazy hned, jak dostal nápad. Tři postarší muži a dívka ho ihned uposlechli, zatímco ostatní vše se zájmem pozorovali. Pak začal i on křičet, tentokrát na vojáky.
"Stráž! Stáž! Rychle sem, pomóc!"
Netrvalo dlouho a dva vojáci vtrhli dovnitř cely. Hned se pustili směrem ke třem "čarujícím" mužům, aby jim jejich nekalé plány překazili. "Teď!" Zvolal John a všichni se vrhli na vojáky. Svázali je a potichu opustili celu. Venku byla dokonalá tma a problém byl pouze projít kolem strážních ohňů na kraji města. Vojáci u nich však naštěstí tvrdě spali a to utečencům značně ulehčilo situaci. Za několik málo okamžiků už dvanáct stínů mizelo do temného lesa.
     Uprchlíci utíkali temným lesem, aniž by se zastavili. Často někdo klopýtl, nebo i upadl. Měli jen jednu louč a téměř neviděli na cestu. Vedl je ten, který je měl hlídat, velitel stráží John Cauntrill. Celá skupina utíkala do míst, kde nebyla žádná města, do míst, která byla pustá a nebezpečná, do míst kde byl jen Temný les, za kterým by snad někde měl být Rystaj Castle.
     Ráno, když se ve Jandar Írk střídaly stráže, objevila hlídka své svázané soudruhy v cele. Vojáci okamžitě spustili poplach a přivolali Laneyho. Soudce byl spokojen. Konečně mohl prohlásit Johna kacířem. Na jeho stopu nasadil nejen vojáky, ale i obyčejné lidi, kterým slíbil odměnu. Mnozí z nich se nechali zlákat výší obnosu, kterou sice vyhlásil Laney, ale fyzicky zaručoval kdo jiný než starosta Maloy. Někteří z vesničanů se po stopě uprchlíků vydali hned, ale hledaní lidé měli takový náskok, že bude trvat hodně dlouho, než se k nim vůbec přiblíží. Krom toho mnozí z těch horlivých lovců se zastaví jen jak spatří hranice Temného lesa, sídla všech banditů, nebezpečných vyvrhelů, ale podle legend také démonů a čarodějů.
     Sir John Cauntrill vedl své svěřence Temným lesem tak jistě, jako by toto prostředí dobře znal. Byla to ale trochu pravda. Než se vydal na cestu do Rystaj Castle, řádně jí prostudoval a dokonale si také prohlédnul mapu, kterou si z velké části zaznamenal v paměti. Byl přesvědčen, že směr, který nabral je správný k hradu, kam by měl se svými společníky dorazit za dva dny chůze.
     Pokud již byl někdo vyčerpán z dlouhé a únavné cesty, John na něj čekal a snažil se lidem pomoci, co se dalo. Oni však také, přestože se celý den téměř nezastavili, projevovali mnoho odhodlání a důvěry v jeho plán. Vstoupili s ním do lesa, který pro ně byl celý život synonymem pro zločin, nebezpečí a temné síly, avšak přesto se cítili bezpečně. Ne tak jejich pronásledovatelé. Těch se do nehostinných míst skutečně odvážilo jen málo.
     Po celém dnu cesty najednou padl na utečence soumrak. Z nich vyzařující odvaha a odhodlání mizeli spolu se ztrácejícími se slunečními paprsky. Když na celý les padla tma, všichni se drželi při sobě a jen občas někdo něco bázlivě zašeptal. John Cauntrill usoudil, že další pokračování v cestě je dnes již nemožné a rozkázal se utábořit. Tím myslel, aby si každý našel nějaký strom, či keř, pod kterým by mohl přečkat noc. Rozhodl o hlídkách a lehl si pod velký dub. Ač byli všichni značně unavení, trvalo dlouho, než je jejich vyčerpání zmohlo a oni usnuli tvrdým spánkem.
     Kousek od spící skupiny se ozvalo zavytí. Mnozí teď byli na nohách a rozhlíželi se kolem.
"Klid. To jsou jen vlci. Ti si na nás netroufnou," prohlásil John. Uklidnit vyděšené lidi mu dalo značnou práci. Alespoň pro dnešní noc se mu to však podařilo.
     Nad Temným lesem svítalo. Sluneční paprsky si jen těžce razily cestu korunami stromů až dolů ke skupině odvážných utečenců, jejichž naděje svítala spolu s prvními záblesky slunečního svitu. Spařili totiž v dálce hradby města, v jehož středu stojí hrad Rystaj Castle. Skupina si začala vytrvale razit cestu porostem dolů do údolí, aby z něj pak mohla vyjít nahoru k hradu. Asi po kilometru však jedna z dívek spatřila kohosi se mihnout v křoví. Sir Cauntril dal pokyn zastavit a snažil se tím směrem spatřit cokoli, co by se hýbalo. Z křoví však najednou vystoupil starší muž, v ruce měl vidle a mířil s nimi proti Johnovi. Za ním se z křoví vynořilo dalších pět mužů. V rukách měli všelijaké provizorní zbraně, jakými byla kosa nebo nůž. John se naklonil k staršímu muži ze své skupiny a ten mu pošeptal, že to jsou lidé z Jandar Írku. Zdá se, že několik pronásledovatelů se Temného lesa neleklo a dokonce je nezpomalila ani noc.
"Tak ste se pokusili utéct. No počkejte, pan soudce vám to spočítá. A nás čeká pěkná odměna", smál se škodolibě ten člověk s vidlemi. V tu chvíli se mu však do rukojetě zabodnul šíp a druhý hned u hlavy do stromu. Šestice pronásledovatelů znejistěla. Rozhlíželi se kolem a se strachem hleděli i na Johnovu skupinu, zda někdo z ní náhodou nepřivolal nějaké zlé démony. Šípů přibývalo a najednou sebejistým mstitelům přestaly kosy a vidle stačit a dali se na útěk. Pak bylo v lese ticho. Přerušil ho až zvuk kroků, které se blížily. Najednou se objevilo několik mužů v otrhaných oděvech s dýkami a luky.
"Kdo jste?" Zeptal se jeden z nich a mířil přitom mečem na Cauntrilla.
"Utíkáme z Jandar Írk. Ti vesničané nás honili na příkaz soudce Laneyho protože ……"
"…Laneyho?" skočil do hovoru ten muž. "Vy ste utekli Laneymu? No to je paráda. Těší mě že vás poznávám. Jmenuju Roland a jsem vyhnanec. My všichni jsme vyhnanci. Utíkáme před lidmi, kteří jsou u moci, kterým jsme se stali nepohodlní. Živíme se sice loupežemi, ale zloději nejsme. Ty z nás udělali tací, jako je šílenec Laney a mocní lidé, kteří ho využívají proti svým nepřátelům. Jandar Írk není výjimkou."
John Cauntrill pozorně poslouchal Rolanova slova. "Tohle mi také potvrdili tito lidé, kterým se stalo něco podobného. Pokud je to pravda, uděláme tomuto bezpráví konec. Jste připravení?" John čekal všelijakou odpověď, ale výbuch smíchu určitě ne. "Jó chlapče…" začal Roland, …"kdo si myslíš, že si? Proti nim nic nezmůžeš. Náš zvěd nám přinesl zprávu, že včera uvěznili i nového velitele stráže", smál se pobaveně.
"No vidíte. A kdyby ten zvěd vytrval, tak by viděl toho velitele zdrhnout i s ostatními vězni," nevydržela již posměšky banditů Anna. Rolan se zarazil.
"Tak. Myslím, že teď o sobě víme skoro všechno. Ano, byl jsem jmenován velitelem a směřoval jsem do hradu, když jsem se náhodou dostal k dění okolo starosty Maloye…."
"…Maloy. S tím máme taky pár dluhů…." skočil mu do hovoru jeden z Rolanovy družiny. John pokračoval. "…a nevěřil jsem, jak se může něco takového dít. Ovšem hned jak se dostanu na hrad, tak v tom udělám pořádek. A ti z vás, kteří jsou nevinní, budou rehabilitováni. Potřebuji ale vaší pomoc."
     Zdálo se, že Johnovo naléhání zabralo. Rolanova skupina dovedla všechny až před brány hradního města Rystaj Castle. Když stráž zjistila, co za bandu se žene k hradbám, zavolala si posily. Když byla skupina až u hradeb a pokusila se v čele s Johnem, oděném pouze ve vězeňských hadrech, vstoupit do města, jeden z vojáků se na Johna obořil.
"Kam se cpete. Do města vás nepustíme. Kliďte se odsud, nebo vás vsadím do vězení."
Rolanova parta znejistěla. Vidina případné šibenice je vůbec nelákala. Všichni byly připravení poslechnout vojáka a vrátit se raději do lesů. Ne tak ale John Cauntrill. Ten nepovažoval spor za vyřízený.
"Já vám dám zloděje. Jsem john Cauntrill a pokud jste se o tom ještě neráčil dozvědět, jsem Váš nový velitel. To, že jsem byl cestou zákeřně uvězněn a byl jsem připraven o šaty ze mě ještě nedělá pobudu. Předevčírem tady byl můj posel, aby vyřídil zdržení. Můj jmenovací dekret je schovaný na tajném místě a předvedu ho hned, jakmile to bude možné. Tajné heslo, kterým se mám hlásit u svého zástupce jsem však nezapomněl, takže mi ho okamžitě zavolejte." Voják se nezmohl na nic jiného, než na vyděšený souhlas a rychle odběhl pro místovelitele. Ten přišel záhy na to.
"Pane veliteli, jmenuji se Írstek a vítám Vás v Rystaj Castle. Od Vašeho posla jsme se dozvěděli o problémech, které jste cestou musel řešit. Zajímalo by nás, jak tyto záležitosti dopadly a nyní již čekáme na Vaše rozkazy."
     "Pane Írtseku, děkuji za přivítání. Podle práva tímto přebírám funkci velitele, do které jsem byl jmenován."
     "Ať toto právo zastupujete důstojně," odpověděl Írstek, aniž by kdokoli jiný tušil, že si tím oba důstojníci vyměnili tajná hesla, kterými se měli navzájem prokázat.
     John ale nemohl začít příliš vesele. Jako první rozkaz vydal zatykač na soudce Laneyho, vojáky v Jandar Írk a v neposlední řadě starostu Maloye. Ještě ten den vyslal oddíly do tohoto městečka a následně rehabilitoval všechny oběti v Jandar Írk, jakož i jinde. Z Rolanovy skupiny založil oddíl, který bude mít na starosti kontrolovat dodržovaní práva ze strany vojáků. Novou starostkou Jandar Írk se stala odvážná Anna.
     Všichni dopadení aktéři bezpráví byly odsouzeni do vězení a i přes mnoho nástrah se kraj pod vedením Johna Cauntrilla začal vzpamatovávat.

KONEC PRVNÍ ČÁSTI

Akoba (A09)

Komentáře

komentářů

About The Author

Šéfredaktor

2 komentáře

Leave a Reply