Carmen-I
Dítě osudu

„Elfové jsou nechutný odporný hmyz, který musí být vyhlazen.“ zařval a dav propukl jásot. Sem tam se sice ozývaly nespokojené hlasy, ale ty byly umlčeny řevem a pěstmi.

„Za každého elfa, jehož hlavu mi přinesete dám padesát stříbrňáků.“ a dav se rozryčel tak mocně, že to bylo slyšet až za hradby města. Druhý den z města vyjížděly celé rodiny na lov elfů.

„Selen. Podívej se! Už jedou.“

„Josu řekl, že to přijde, doufala jsem, že se mýlí. Budeme je muset zabít všechny.“

„I ty děti?“

„Chceš snad umřít sám? Buď my nebo oni. Uvědom si to konečně Michaeli!“

„Dobře Selen, zabijem je všechny. I ty děti.“ a udělalo se mu zle. Nedokázal si představit, jak prostřelí šípem dětskou hlavičku. Ještě horší to ale bude až to udělá, Selen však měla pravdu, buď my nebo oni.

„Připrav se!“

Vozy vjely pod ně a on vystřelil.

„Mami, kam jedeme?“

„Otec chce vydělat nějaké stříbrňáky. A už se mě na nic neptej!“

Dítě se opět chystalo na něco zeptat, ale když otevřelo pusu, tak mu do ní vletěl šíp. Svalilo se z vozu a leželo na prašné cestě bez života. Matka propukla v pláč, ale za chvíli už ležela mrtvá vedle svého dítěte.

Byla to jatka. Umřeli všichni. Nenávist vůči elfům se ještě prohloubila a o tom, co se stalo na té prašné cestě se vyprávělo celá staletí. Byl tu však jeden problém.

Mohl se zdát přehlédnutelný, ale byl. Někdo totiž přežil. Jmenovala se Carmen a byla překrásná. Když ji Michael uviděl, tak nebyl schopen ji zabít. Dokonce ani Selen ji nezabila. Vzali ji s sebou a vychovali jako jednu z nich. Lidské dítě vychovali jako elfku.

Carmen-II
Josu

„Udělali jste dobře.“ řekl, aniž by stačili cokoliv udělat.

Michael se podíval na Selen. I ona byla vyvedena z míry. Jak to Josu mohl vědět, vždyť holčičku ukryli.

„Vaše myšlenky se mi snadno čtou.“ podotkl jen tak mimochodem.

„Aha“

„Přiveďte ji ke mně!“

-Nová spása a oni by ji nechali shnít v lese.- a Josu se zamyslel nad budoucností elfů, kterou ovlivní jedna lidská dívka

„Tak pojď malá, chce tě vidět Josu.“ Nic neřekla, ale zvedla se a poslušně šla s nimi. Vylezli z malého, ale pohodlného přístřešku, který tu byl zbudován před lety dětmi lidí. Prošli lesem a ocitli se na palouku, kde se rozkládal přechodný tábor elfů. Užasla, protože všude bylo světlo a jas , který nepocházel z tohoto světa. Pak se lekla a začala couvat. Narazila do Selen.

„Nemusíš se bát, pojď.“ Chytla ji za ruku a odvedla ji za Josuou.

„Vítej.“ Pokynul ji rukou na postel a ostatním řekl, aby odešli.

Nikdo nevěděl o čem se bavili nebo jestli se vůbec bavili, ale když Carmen vyšla ven, tak z ní zářilo to nadpřirozené světlo. Slabě, ale přece. Josu však řekl, že čím bude moudřejší, tím bude větší i zář, která je zdrojem její síly.

A rostla a rostla…

Komentáře

komentářů

About The Author

3 komentáře

Leave a Reply