Nevyložený sen je jako nepřečtený dopis. Proto jsem se vždy snažil otvírat a číst tyto dopisy adresované mi ve spánku.

Úryvek ze spisu mnicha řádu bohyně Wallakin

Anilin
spěchala dlouho dlážděnou ulicí. Byla tma. Co chvíli se ohlédla za sebe
a vždy rukou nahmatala váček, který měla pověšený na krku. Lidé ji
nemohli vidět, protože ona sama nebyla tak docela člověk. Alespoň ne
teď, protože plnila úkol. Ale Oni ji cítili. A právě od nich měla těžké
zranění na hrudníku, protrženou kůži a tkáně, jak se jí snažili vyrvat
duši. Rána se ani po půl hodině nechtěla zacelit. A Anilin s sebou
neměla nikoho, kdo by ji vyléčil.

Vlastně nechápala, co
se dnes v noci děje. Matky říkaly, že neponese nic cenného, jen
obyčejný věštecký sen pro nějakého obyčejného člověka. To už dělala
tolikrát, takže se vypravila jen nalehko. Ani léčitele si s sebou
nevzala. Kdo mohl tušit, že na ní zaútočí hned tři Lovci ? Ale co bylo
na tom snu tak zajímavého ? Byla v pokušení váček rozbalit a nechat sen
zdát sobě. I to už udělala tolikrát a neměla z toho nikdy žádné větší
problémy. Ale tušila, že dnes by to mohlo být jiné. Spokojila se tedy s
tím, že váček znovu pevně sevřela, ohlédla se, jestli ji nesledují a
vydala se k domu, kde měl být snící.

Jak procházela
kolem domů, obchůdků a nejrůznějších zákoutí, v mysli se jí začaly
objevovat obrazy, o kterých si myslela, že už tam dávno nejsou. Byly to
vzpomínky na její dětství. S každou vůní, kterou ucítila, zvukem, který
se ozval z některého domu, byly vzpomínky ostřejší. Měla pocit, že se
po dlouhých letech vrací domů. V duši se jí probudil plamínek
zvědavosti. Na koho z jejích dřívějších sousedů si asi Stvořitel
vzpomněl ? Přestala být opatrná.
Myšlenky Matek jí zavedly před
velký neosvětlený dům. Její dům. Rychle přemýšlela, co to má všechno
znamenat. Bydlel tam snad nový majitel ? Ne, to nebylo možné, Matky jí
slíbily, že zařídí, aby se tam po dobu její služby nikdo nenastěhoval.
Chtěla mít místo, kam by se mohla po letech vrátit. Změněná, ale do
starého prostředí, které, jak doufala, jí zase udělá obyčejnou ženou,
jakou byla dříve.

Zastavila se před domem. Chtěla se na
nového majitele připravit. Stačilo jen vdechnout mu sen a odejít a pak
se zeptat Matek, proč jí to udělali. Anilin najednou dostala strach,
předzvěst zlého tušení.

Zvedl se vítr a v dáli se
ozvalo havraní zakrákání. Anilin na nic nečekala. Byli to Oni. Naučenou
rychlostí začala splétat ochranné zaříkání. Zavřela oči. Vybavila si
velký gobelín se spoustou obrazců a symbolů v pokoji Matek. Vybrala si
jeden ze znaků a rukama začala ve vzduchu před sebou kreslit jeho
kontury. Po čele jí sjel pramínek potu. Světle modré čáry pulzovaly ve
vzduchu. A pak se ozval první náraz, jak se Lovci pokusili proniknout
štítem. Anilin rychle spojila dvě čáry a otevřela oči. Před ní stáli
tři muži. Obyčejný člověk by je nerozeznal od nějakých staromódních
aristokratů, ale Anilin moc dobře věděla, jakou strašlivou moc
skrývají. Dotykem dokáží z člověka vysát duši.

Jeden z
Lovců se znovu pokusil proniknout symbolem, který Anilin nakreslila do
vzduchu. Ozvala se dutá rána a několik čar se rozpojilo. Anilin neměla
čas štít opravit. Kreslila do vzduchu nový symbol. Byl o poznání
složitější a zářil jasně oranžovou barvou.

Nestihla
dokreslit ani vnější kruh, když třetí rána prolomila ochranný štít.
Anilin stěží potlačila zděšený výkřik. Sama proti třem. Jednou rukou si
držela ránu, kterou jí způsobili Lovci dříve, druhou uchopila oranžový
symbol. Lovci na okamžik zaváhali. Anilin toho využila a rozmáchla se
symbolem jako mečem. Ze znaku vyšlehlo několik svazků zářivě oranžového
světla a přesně okopírovaly Anilinin pohyb. Jeden zasáhl Lovce. Poznala
to podle havraního pírka, které se ve stejném okamžiku sneslo k jejím
nohám. Rychle ho přišlápla, aby se nemohlo vrátit zpět k Lovci.
Provazce světla se rozplynuly a Anilinin symbol trochu pohasl.

To
už stál jeden Lovec přímo u Anilin. Tak blízko, že rozeznala každou
pomněnkově modrou žilku, která protkala jeho bělmo. Byl připraven
ukrást jí duši. Anilin rychle mezi sebe a Lovce postavila symbol,
jakoby doufala že ji může zachránit. Lovec se pohrdlivě usmál a odsunul
symbol stranou. Pak Anilin chytil za kadeře jejích vlasů. Nemusel nic
říkat, triumf se mu zračil v modromodrých očích.

Zaklonil
Anilin hlavu a druhou rukou jí chytil za kazajku. Tak by to alespoň
přišlo těm, co Lovce neznají. Anilin věděla, že šátrá hluboko pod kůží
a snaží se chytit její duši. A i kdyby to nevěděla, cítila by to. Byla
to taková bolest, že musela bojovat i o to, aby neztratila vědomí. Od
jejího těla se začalo odlepovat jiné tělo. Bylo světle modré, jakoby
tvořené světlem, a vylézalo z Anilin. Duše. Anilin propadla panice.
Stačí jen chvilinka a bude mrtvá. Ale její podvědomí té představě
zabránilo. Nevědomky se rozmáchla symbolem a oranžové proudy světla
zasáhly Lovce do zad. K zemi se začalo snášet černé peří. Lovec zděšeně
ustoupil. Nemohl pochopit, co se stalo. Že zemřel. Duše Anilin se
vrátila zpět do jejího těla.

Zbylé dva Lovce smrt
jejich druha jakoby posilnila. Vrhli se na Anilin takovou rychlostí a
silou, že se ani nestihla vzpamatovat z předchozího útoku. Jeden jí
shodil na zem, druhý jí vzal z ruky ornament. Už se neměla jak bránit,
ani nemohla utéct. Z krku jí strhli váček se snem a rozbalili ho. Ven
vylétla spousta malých stříbrných hvězd. Chvíli kroužily vzduchem a
pak, když neslyšely žádnou formuli, ke komu jít, začaly se zdát před
zraky všech.

Snícím měl být nejspíš starší muž, který nikdy
moc necestoval a měl rád svůj klid. Anilin to lehce poznala podle toho,
jak byl sen uspořádán. Muž stál na náměstí a za ruku držel malou
holčičku. Uprostřed davu tančili lidé v modrých krojích. Svými pohyby
napodobovali tekoucí řeku a proplétali se mezi davem, jako když si řeka
razí cestu přírodou. Svátek na počest boha Leandrose a jeho služebníků,
který se bude konat za dva dni.

Celý obraz byl jen
záblesk, který hned vystřídal jiný obraz. Ten samý muž běhal po ulicích
města a někoho hledal, nejspíš tu malou holčičku. Našel ji v jedné z
těch temných uliček, které město proslavily tím, jak málo lidí jimi
prošlo, aniž by je okradli nebo dokonce zabili. Děvčátko nebylo
výjimkou. Leželo na hromadě s odpadky, kolem se třpytila šarlatová
krev.

Sen se začal rozplývat. Anilin si až příliš pozdě
uvědomila, že se soustředila pouze na sen a ne na Lovce. Ti si její
chybu uvědomili také a jeden začal krást Anilin duši. An se nedokázala
bránit. Byla už moc vysílená z kouzel, která seslala, a navíc v šoku,
že nedokázala doručit tak důležitý sen. Od jejího těla se začalo
oddělovat modravé světlo. Anilin to vše pozorovala jakoby z dálky. To,
jak ji duše opustila úplně, už neviděla, protože předtím ztratila
vědomí z té nesnesitelné bolesti. Zemřela, Lovci spokojeně odešli.

Harik
se prodíral davem, aby on i jeho dcerka viděli na průvod, který šel
městem. Byl to velký den. Na oslavu vod se město připravovalo už
několik dní a Maia, jeho sluníčko, jeho malá dceruška nebásnila o ničem
jiném.

Harikovi se podařilo dostat skoro až k místu, kudy
měl průvod procházet. Chtěl vzít Maiiu na ramena, aby lépe viděla přes
hlavy ostatních, ale ona tam nikde nebyla …

Věřte svým snům.

Komentáře

komentářů

About The Author

27 komentářů

  1. Pelleron

    tucna: OKi, to je v pohodě : )
    occultist: Beru to. Za kritiku jsem ráda. Vaše přpomínky si vezmu k srdci, než to budu někam posílat : )
    Jo a ještě k tý důležitosti: Já to s tím malým městem myslela tak, že tam se asi těžko budou nosit sny o zázračných lécích apod. Takový sny jsou velice ojedinělý a je málo pravděpodobný, že by se zdáli někomu zrovna v tomhle městě a že by jich Anilin nesla ještě několik.
    Když předtím nosila předtuchy o nevěrách partnerů a podobný blbosti, sen o záchraně života jí přišel hodně důležitý…

    A jinak, jsem ráda, že se vám, i přes výhrady, líbila : )

  2. Epic

    Takže už to shrněme, dobře že ses omluvil Tucno…
    Celkem 24 emailů, ale někteří poslali více povídek, což je na první soutěž probíhající jen měsíc více jak dobré.
    Co se týče duše, možná si autorka "vzala na paškál" příliš choulostivé téma, ale to už jsem psal.
    To je vše co k tomu můžu říct, za prvním místem si stojím stejně jako ostatní z poroty.

    • occultist

      sákriš nechtěl sem vám nijak rýt do hodnocení, natož do skutečnosti že jste dali pell první místo
      jestli to tak vyznělo tak fakt soorry
      jo a pell taky sem tu povídku zas nějak extra shazovat jak už sem psal je hezka ma super originalní myšlenku
      jenom sem prostě chtěl "poradít" (*jenom docela malo zlomyslný smajl* 😀 ) a ujasnit nekteré věci které se mi zdáli nesrovnalé
      jak sem psal úůplně na začátku je to o fér hře 😀 chtělo by to aby někdo z vás taky četl na andoru 🙂

      jo jak se tu člověk vůbec stane redaktorem 😀 kromě toho že vyhraje nějakou soutěž ?

    • tucna

      Ano, přesně tak. Jsem rád že alespoň někdo pochopil o čem celou dobu mluvím. Přesto bych se však chtěl Pelleron omluvit. Trochu jsem to přehnal s kritikou, nemyslím si o tobě jako o autorovi nic špatného a musím přiznat že i povídka je vážně, alespoň zezačátku, celkem napínavá. Měl jsem velmi zastřené smysly tvým pojetím, protože se mě zpracování silně, osobně dotklo. Už se teším na další povídku, tak tedy ještě jednou promiň…

  3. occultist

    hmm v jednom ma pravdu jeden v druhem jiny
    autor ma opravdu pravo psat si co chce a je vázán jen svou vlastní představivostí
    na druhou stranu povídka strací na kráse když je te představivost jen snůškou naprostých vysněných výmyslů bez kapky logiky a zákonitosti
    Fantasy má svou logiku a zákonitost, je mnoho druhů magie ale každá (lepší) je vždy popsaná i po logické stránce, jak funguje a tak, je mnoho druhů jinych "umění" než magických ale i ony mají svou logiku a pravidla fungování
    ta věc s duší je už ale něco jiného a to by mělo trknout každého, protože je prostě jak slunce jasné, a klidně mi to skuste vyvrátit, že to co vídí (vnímá) je duše a né tělo (pokud nazíráme na duši jako na něco co nám dává "život", aspoň tedy ten lidský (osobnost) 😉 ) takže pokud ji opouští duše stále vidí (resp. vnímá okolí, musíme uznat že i slepí, hluší, bez hmatu čichu a chutě, pořád mají "nějaký" smysl, říká se mu šestý, smysl duše (hmm dobrej namět na povídku hehe)),

  4. tucna

    Jen pro přehlednost píšu sem…
    Upřímně řečeno tady už není co komentovat. Začínáte patlat nesmysly se smysly, celé to přestává mít logiku. Prostě a jednoduše – tvá povídka není vůbec dobrá, chybný (at si kazdy rika co chce) konec, naprosto rusi slibny zacatek. Mas naprosto zmatené představy o magickych ochranach a o dusi. Prosim uz nikdy nepis povidku ve které zminujes tajne vedy a esoteriku, NEBO SI O TOM PRED TIM ALESPON NECO PRECTI! Dekuji za pozornost, tady končím…

    • Akoba

      Já bych si tady dovolil trochu nesouhlasit. Zejména s těmi zmatenými představami o magických ochranách a duši. Myslím si, že toto je fantasy a každý autor má právo psát své fantasy s jedinou hranicí. Tou je jeho fantazie. Žádné standardní představy například pro duši prostě podle mého názoru neexistují a šlo by tedy jen velmi těžko označit něčí představu jako zmatenou. Jiný názor na duši mají křesťané, jiný ti, kteří věří na reinkarnaci a jiný spousta dalších. Opravdu v tomto případě nelze nic vyčítat. To samé se týká těch magických ochran. Když budu chtít, tak si do své povídky vložím magické ochrany jaké budu chtít. Jsem přesvědčen o tom, že obsah povídek, zvláště pak fantasy žánru, je věcí svobodné představy každého autora. Hranici má fantasy pouze jednu. Je to hranice, jejímž porušením by se povídka dostala do jiného žánru, třeba sci-fi a podobně a tato hranice také není zcela jasně vymezená, mohou tam být náznaky jiného žánru a přece to být stále fantasy, nebo může něco převládat

      • Akoba

        a podobně. Ale rozhodně nemohu souhlasit s tím, že lze jakýmkoli způsobem určovat, jaká představa například o duši je a není zmatená.

      • tucna

        At ti to prijde jakkoliv zvlastni, fantasy ma svou logiku. Kouzlo fantazie NENI ve vymyslenych fyzikalnich zakonech, ani v jinych. Jsou pravidla ktere LZE rozumove vysvetlit. Ve fantasy jsou takova pravidla VSECHNA! To je to kouzelne – vse jde vysvetlit logikou a usudkem, takze vznika otazka…Co kdyz je to vsechno pravda? Ucel je okouzlit ctenare krasnou logikou a jasnosti. Rekni mi tedy z ceho soudis ze duse nevidi. Btw – v momente kdy byl stit prorazen, dostala by ,jestlize by se plne soustredila, stav podobny soku. Kdyz jsi celou vuli vazany na nejakou vec a ta vec selze, neobejde se to jen tak..A to rozhodne nebylo zamerem autora! Autorka popisuje souboj zkuseneho cloveka s bandou prizraku a tak jak to popsala, tak to proste nejde…

  5. tucna

    Epicu, použít nelogický zásah do děje jen pro to, aby autor dokázal napsat svou myšlenku vůbec není známkou jakési "šikovnosti". Námět je zajímavý docela určitě, tyto komentáře nejsou myšleny jako nadávky, spíše rady lidí, které při četbě vyloženě bouchlo něco do očí.

  6. Epic

    pánové, nechápu vás. nějak mi uniká, co přesně se vám nelíbí. S heslem věřte svým snům až tak nesouhlasím a mám trošku jiný náhled na duše jako takové, ale námět je víc jak zajímavý a zpracování je taky dobré. Je to možná příliš rozmanité téma ne každý bude souhlasit s myšlenkou povídky. To ale nic nemění na výše zmíněných kladech. Proč otevřeli váček Lovci jsem pochopil asi tak, že je to důležité pro děj, aby onen sen byl vyzrazen – je to důležité pro konečnou myšlenku povídky.

  7. occultist

    měřme stejným meterm, mnozí asi nepochopí co tím myslím, ale věřím že pelleron ano

    takže nejastnoti v kontextu :
    lidé jí nemohli vidět ale když ji pak ten první Lovec krade duši tak už to píšeš jako by vidět šla, i když zas nejde vidět to kradení duše
    matky jí říkali že neponese nic důležitého (to je fajn mně to taky nijak důležité nepřijde a klidně si řekněte že sem bezcita), ale ona pak byla zmatená z toho že nedokázala doručit tak důležitý sen ? hele jestli to mělo být myšleno jako že ji přišel důležitý život toho děvčátka tak to teda nevím, jsou mnohem důležitější sny a když už je nosila delší dobu myslím že tohle by jí zas tak nepřišlo, ale budíž je to tvůj názor, cítění autora nebudu kritizovat 😉
    nejdřív spěchá a pak má čas procházet se ? to docela nedává smysl
    hmm a věřím že by se víc hodilo že měli schponost vyrvat duši ne ji vysát v tom je rozdíl
    dál nestačila dokočit ani vnější kruh ale pak už nejdenou uchopí symbol, mně nedokončený kruh zas tak moc jako symbol nepři

    • occultist

      nepřijde
      nechápu jak mže někdo ustoupit když zemřel
      hmm pak teda nevím jak si představuješ že se třpití krev v temné uličce mezi odpadky
      no a s tím oddělováním duše od těla, teda nevím jestli jsi to nedomyslela nebo prostě nedokazala popsat ale mě to přijde dost zmatené

      ale abych jenom nekritizoval jedno se mi fakt libilo a to lovci, jestli meli být myšleni jako stražci osudu 😉

      • Anonym

        1) Tam mám nějakou chybu. Děkuju za upozornění.
        2) Třpytění je jen nadnesený výraz pro vytvoření atmosféry … ber to třeba jako oxymorón nebo něco tomu podobného.

        To oddělování mi přijde popsané dobře, kromě tebe si na zmatenost nebo něco podobného nikdo nestěžoval.

        Jsem ráda, že se ti líbili.
        Na andor za chvíli dám něco tomuhle trochu podobného, tak žhav prsty, ať mi to můžeš zkritizovat : ))

    • pelleron

      Koukám, že tebe se jen tak nezbavím : D
      1) tady si nejsem pořádně jistá, co mi vytýkáš. Pro lidi byla neviditelná, Lovci jí samozřejmě mohli vidět normálně.
      2) každý život mi přijde důležitý … zajímalo by mě, co je podle tebe ještě víc důležitějšího. Politika? Peníze? To asi ne…
      V malém provinčním městě se moc často něco takhle zásadního nedoručuje.
      3) Ano, to je opravdu nesmyslný. Opravím to.
      4) Vyrvat tam mám, myslím, taky několikrát opužito, ale hledala jsem k tomu nějaká synonyma, aby se mi tam to "rvaní" pořád neopakovalo.
      5) Nejdřív mohla kreslit nějaké čáry uvnitř a tím kruhem to jenom orámovat, aby tomu dodala stabilitu.

      • occultist

        hmm řeknu to trochu janěji i když to už není důležité rád bych objasnil co jsem měl na mysli
        1) ano ona vidět nebyla ale lovci ano jak píšeš vypadali jako aristokrati nebo tak něco, když hrdince pak ten první, kterého později zabije, začne rvát duši z těla, píšeš že normálním lidem by to připadlo jako by ji jenom normalně držel za helenku nebo tak něco, takže buď tehdy vidět byla, nebo ten lovec musel vypadat jako blazen když držel za halenku něco co vlastně není vidět, vžij se do normálního kolemndoucího a co by viděl pak mě možná pochopíš
        2) tady nejde o provinční město jde tu o skutečnost, že ona sama musela nést důležitější věci (no nemusela, ale z kontextu mi to tak připadlo) jako třeba vidinu léku proti moru, řešení které by přineslo mír nebo zachránit někoho "důležitějšího" třeba dobrého krále, na jehož místo by třeba v připadě selhání usedlí jeho krutý bratr 😉
        prostě jestli už nesla (nemusela jestli ne tak to beru zas zpět) takové věci muselo ji tohle "zákoni

      • occultist

        prostě jestli už nesla (nemusela jestli ne tak to beru zas zpět) takové věci muselo ji tohle "zákonitě" připadnout jako hloupůstka, ale tohle je važně hrozně subjektivní a chápu (nebo se o to snažím), že ti jako dívka to bereš jinak 😉
        3) no to rvaní by zas tak katasrofální nebylo, a bylo by to podle mě lepší než vysávání, ony ty dvě věci totiž opravdu nejsou synonyma 😉
        4) hmm to je možné mě to ale vyznělo tak jak sem psal, ale dá se to pravda pochopit i takhle, vlastně i vcelku jasně

  8. tucna

    Ehm, no je to dost divné. Nějak jsem nepochopil proč lovci otevřeli váček když jim záleželo jen na duši, dále píšeš že jakmile duše opouštěla tělo, hrdinka přestala vidět…To je špatně. Celkově je to celkem nudně zpracované, i když námět, je zajímavý. A mimochodem – myslím že každý vyznavač fantasy věří svým snům…

    • Pelleron

      Oni ho ale neotevřeli. On se otevřel sám. To bych řekla, že je tam napsaný vcelku jasně.
      Co je špatného na tom, že přestane vidět? Tobě duše někdy opouštěla tělo, že to víš? : )
      Já jsem vyznavač fantasy a na sny zrovna dvakrát nevěřím, protože si myslím, že to jsou jen zkreslené vzpomínky a zážitky, které si zažil a různě se do sebe prolínají spolu s tvými tužbami a přáními. Na tom není nic, co by ovlivňovalo tvojí budoucnost…

      • tucna

        1. "Z krku jí strhli váček se snem a rozbalili ho" z toho vyplyva celkem jasne ze se rozbalil sam…
        2. "Věřte svým snům" sama jim tedy věříš…

        Dva nesmysly hned za sebou. Premyslej trochu o tom co pises mila Pelleron. A mimochodem – ma duse, stejne jako ta tva, opustila naše těla už mnohokrát. Z čeho soudíš že duše "nevidí"?

      • pelleron

        1) Hops, tak za tohle se omlouvám. Už zapomínám, co jsem tam napsala. Asi by tam bylo opravdu lepší použít něco jiného a pak k tomu doladit i zbylý text.
        2) To z toho nevyplývá. Člověk nemusí psát o tom, čemu bezvýhradně věří.
        Ber to, jako bych to třeba nevyprávěla já, ale někdo, kdo byl svědkem té událsti … snad je teďko pochopit, jak to myslím.

        Soudím to z toho, že se to neodehrává tady na Zemi, ale ve světe, který jsem si vymyslela a tam chuděrky duše opravdu nevidí : )

Leave a Reply