(I)Střípky osudu-Ztráta

 

 

 

 

Naposledy…..naposled ho uvidíš….podívej se tam…….uvidíš ho……je to tvůj otec,tak se tam podívej…..dělej…..podívej se tam….do toho hrobu….naposled uvidíš jeho tvář….TAK UŽ SE TAM PODÍVEJ!!!!!!!!!

 

 

Svědomí našeptávalo,chtělo,aby se přemohla.Tak teď ho naposledy uvidí,ale musí se tam podívat!Dotěrný hlas,který jí radil v myškenkách sílil.MUSÍŠ!!!!MUSÍŠ!!!!!

 

 

Ne,tohle už dál poslouchat nebude!Opatrně pootočila hlavu a bez dechu pohlédla do otevřeného hrobu.Zatočila se jí hlava.Její otec tam ležel se svým typickým úsměvem na rtech.Jako by se nic nedělo!A jí tu nechal samotnou!Proč se ale tak usmívá?Byl přece zabit!!!Tohle není možné!

 

 

,,Proč mi tohle děláš?“ zašeptala dívka ,,PROČ???“ vykřikla a zhroutila se na zem.

 

 

Zdálo se jí,jako by z půdy vycházela slova.Zase slyšela otce,jak ji utěšuje,slyšela jeho příběhy,písně a legendy,které jí vyprávěl před spaním.Viděla jeho tvář,slyšela jeho hlas.Náhle jeho výraz potemněl a tvář se zkřivila nenávistí ,,Věděl jsem to!!!Byl to on!!!“

 

 

  ,,Kdo on?Odpověz!!!Neodcházej!!Neeee!!!“ poslední slova vykřikla nahlas.Teď si uvědomila,že stále leží na hřbitově vedle otcova hrobu.V rukou svírala trsy vytrhané trávy.Byl to sen?Ne,tomu nechtěla věřit.

 

 

  ,,Arlin!!!Jsi v pořádku?“ k hrobu se supěním doběhla stará chůva.Tázaná dívka jen pozvedla oči a propustila z očí příval slz.Chůva se k ní sklonila,ale neutěšovala.

 

 

  Arlin začala plačtivě spílat vrahovi,ale chůva ne a ne něco říci.Na konec si povzdychla ,,Nemyslím,že ten,kdo zabil tvého otce pro to neměl důvod.Ja na tobě,zjistit co se stalo a proč.“ a víc ani slovo.Vstala a pomalu zamířila pryč.Arlin ještě seděla u hrobu a sledovala,jak martvá tvář mizí pod vrstvami černé hlíny.Zmizel i ten jeho klidný úsměv.Možná právě v tu chvíli se Arlin rozhodla,že půjde najít vraha.Nemyslete si,že Arlin byla nějaká hrdinka.Od mala měla to na co si ukázala,ale teď….jistě,má obrovský majetek a území,ale nikoho,kdo by se s ní o něj dělil  a kdo by jí byl tak blízký,jako její otec.V tu chvíli v ní ale zahlodaly pochybnosti.Byl tatínek opravdu vždy takový,jakého ho znala?Proč by ho někdo zabíjel?

 

 

  S takovými myšlenkami nasedla na koně a tryskem vyrazila k hradu za lesem,který patřil její rodině už po staletí.Když se konečně dostala do svého pokoje,zhroutila se na postel a prohlížela si hvězdičky vyšité na nebesech postele.Dělávala to od malička,když si s něčím nevěděla rady.I teď,ve svých sedmnácti letech,ač jí to připadalo dětinské jí stříbřité výšivky ve tvaru hvězd nadevše uklidňovaly.Jenže teď jí pokoj připadal moc těsný na její trápení.Posadila se a chvíli upřeně hleděla do zrcadla,ale neviděla svou tvář.Každým kousíčkem rozbouřené mysli se snažila vymyslet nějaký plán.Marně.

 

 

  Nemohla zapomenout na úsměv v mrtvé tváři.Nebyl zase tak veselý.Byl v něm náznak výsměchu.

 

 

  Arlin takhle přemítala dlouho a začala se v ní hromadit nenávist k zatím ještě neobjevenému vrahovi..Zaťala ruce v pěst a rozběhla se do podzemních komor,které sloužily jako zbrojnice.Napadlo jí že se budou hodit nějaké zbraně.Vybrala si zdobený luk,šípy a dlouhou ostrou dýku.Lukostřelba byla vlastně jedna z mála věcí,které se za svůj rozmarný život stačila naučit.Kopí neunesla a meč nesnesla.Jen s lukem byla zadobře.

 

 

  Pak běžela do kuchyně,cestou se málem přerazila na schodech,a vzala si sebou několik druhů jídla,které dlouho vydrží.Sama se podivovala nad tím,jak si dovede poradit bez pomoci.Když měla vše zabalené a opravdu měla vyrazit,jaksi se k tomu nemohla odhodlat.Přece jen nevěděla koho má hledat,komu se vyhýbat…..

 

 

Ale nakonec ji přece jen přemohla její zvědavá povaha.Ve stájích si osedla vysokého koně.Byl nejrychlejší široko daleko,chlouba jejich rodu.Vyhoupla se do jeho sedla a podle svých zvyklostí mu pošeptala do ucha přání.Tolik doufala,že se jí splní.Tento kůň měl podle pověr moc plnit lidská přání.

 

 

Arlin se zhluboka nadechla,přehodila přes hlavu kápi a vyjela branou do neznáma.

 

 

 

Komentáře

komentářů

About The Author

15 komentářů

  1. Gangleri

    Hm po dlouhé době jsem se zase dostal na web,ale nemam moc času… ale přečetl jsem si aspoň tvojí povídku.Vypadá to zajímavě.Jsem zvědavej, co komu ten její otec udělal a jak to na ní zapůsobí až se doví pravdu… jestli ji vůbec doví…
    Když se někdy zase dostanu na net,tak se mrknu na pokračování 🙂
    P.S. S těma jménama to snad zas tak nevadí,ne? Nevzpomínám si,že by tu měl někdo na jména autorský práva 🙂

  2. Yuyka

    Moje jméno!!! Arlin, to používám já… to je fakt neuvěřitelné, že ve dvou různých hlavách dvou různých lidí se může urodit něco stejného… K povídce: ty tvoje byly vždycky fajn, tahle není vyjimka. Jsem dost zvědavá na pokračování. Kdy ho máš v úmyslu napsat/dopsat/vložit?

Leave a Reply