Trh s deskovými a karetními hrami je v poslední době zaplněn mnoha tituly, z nichž si určitě vzpomenete na slavná jména Osadníci a Carcassonne. Bezpochyby jedny z nejlepších her. Ale ve stínu těchto velikánů se krčí i spousta menších bratříčků a sestřiček, kteří si snaží vydobýt svou pozici na trhu. Jednou z těch sestřiček je i karetní hra Citadela. Nelekejte se přídomku karetní. Nejde o žádné šedesáti kartové balíčky a hry jeden na jednoho. Hned první vás překvapí vcelku malá krabička. Avšak obsahuje víc než dost pro dlouhé hodiny hry.

Na krabičce je v zajímavém malířském stylu vyobrazen ruch města. Karty se v tomto stylu nesou také a rozhodně jde o zdařilé obrázky. Ve spodní části obrázku, který zaujímá své místo na krabičce je v kroužcích pět barev, jenž spoustě z nás připomenou barvy karetní hry Magic. I zde hrají velice důležitou roli, ale s hrou Magic nemají mnoho společného. Po rozbalení na vás bude čekat zajímavý obsah. Nadutý balíček karet, pravidla a zlaťáky (jenom kdyby nebyly plastikové). Karty jsou čtyř druhů. Karty staveb, těch je celých 65. Osm karet postav. Sedm karet přehledů a jedna karta s korunou. Zpočátku se může hra zdát trochu složitá, ale už po pár hrách se vám silně vryje pod kůži a nebudete chtít přestat.

Teď se nejspíš ptáte, co je cílem hry? Cílem je postavit osm budov s největším hodnocením. Budovy jsou různě drahé a podle jejich ceny se určuje počet bodů při konečném sčítání. Pro stavbu budov je potřeba mít postavu. Postavy mají různé vlastnosti, odvozující od svého povolání. Zloděj, Mordýř, Čaroděj, Král, Kupec, Kněz, Stavitel a Žoldnéř. Mordýř může zneškodnit jednu z postav, zloděj zase.jednu okrást. Kupec dostává více peněz a žoldnéř smí bořit stavby, ovšem za nemalí příplatek. Postavy dostávají peníze, staví budovy, navzájem si dělají naschvály atd. Každé kolo si hráči postavy náhodně mění a to způsobuje různé kombinování, plánování a další strategické věci. V Citadele je prvek náhody posunut na nejnižší minimum. Citadela je trochu jako poker či jiné hry, kde musíte vždy dobře předpovídat, co má hráč v ruce, jaké chystá taktiky a co od něj můžete v příštím tahu čekat. Všechno se to dá velmi dobře zpozorovat. Vlastnosti postav to navíc skvěle umocňují.

Jediné co se mi na Citadele příliš nezalíbilo jsou plastové zlaťáčky, které připomínají pomerančové tabletky proti nachlazení. Hra je naprosto skladná. Hodíte do kapsy a jdete hrát. Citadelu jde směle dohrát do jedné hodiny, často i dříve, až se stanete zkušenými harcovníky. Píšou, že je pro dva až sedm hráčů, ale pokud nejste aspoň čtyři, je hra velice předvídatelná. Při nejhorším jde hrát i ve třech. Ovšem v sedmi lidech je to velice zajímavé. To už chce velice dobrý postřeh a i ten často nestačí.

 

Komentáře

komentářů

About The Author

Leave a Reply