Mia se ani nepohnula, aby to, co bylo tam venku, nemělo ani tušení, kde se skrývá. Ale ty oči. Jakoby jimi přízrak přes tmu viděl vše, co se kolem hne. Měla pocit, že se před nimi nelze skrýt.

„Mami!“ ozval se náhle z vedlejší místnosti hlas malého dítěte. Pak Mia zaslechla kroky a dveře od místnosti se otevřely. Světlo ze svíčky, kterou dítě drželo v ruce, ozářilo celý pokoj. Mia byla prozrazena. Vyděšeně se podívala směrem k oknu, ale přízrak zmizel. Na nic nečekala, chytla syna za ruku a utíkala s ním až ke starému žebříku, kterým oba vylezli na půdu. Zespoda zaslechla cvaknutí dveří, jak jimi něco vstoupilo do stavení.

„Mami, co se děje? Já mám strach.“

„Pojď, rychle!“ zašeptala Mia a dovedla syna až ke staré truhle, kterou na půdě skladovala řadu let. Začínala propadat panice, protože uslyšela zespoda klepání na poklop. Jak se přehrabovala ve starých věcech, které už dávno chtěla vyřadit ze svého života, uslyšela na druhém konci půdy šramocení. Vzala si k sobě svého syna a opatrně se otočila. Snažila se ve tmě rozpoznat cokoli, co by jí pomohlo určit původ šramotu. Najednou si všimla otevřeného poklopu, který předtím určitě zavírala. Ve tmě se objevily dva zlověstně vyhlížející žluté body, které se začaly pomalu přibližovat. Mia se hbitě otočila, vyndala z truhly jakýsi váček a jeho obsah vysypala pod sebe. Dotkla se prstem vysypaného prášku. Ten začal okamžitě modře zářit a jeho světlo jakoby svítilo v kruhu kolem Míi a jejího syna. Přes modrou záři však neviděli nic, jen zaslechli strašný řev a pak se půdou rozhostilo ticho. Snad hodinu seděla dvojice bez hnutí pod modrým štítem, když si Mia náhle všimla jak světlo oslabuje. Chvěla se hrůzou při pomyšlení, že se během několika minut kouzlo zcela ztratí. Pomalu začínala přes modré světlo vidět, než se ztratilo úplně. Po přízraku však nebylo ani památky. Přesto se však matka neodvažovala pohnout a i synovi to zakázala. Oba tak seděli ještě několik hodin, než nespatřili první paprsky slunce, kterak se snaží dostat každou škvírou do stavení.

„Mío! Merwiku! Kde jste? Proč jsou otevřené dveře? No tak, Mío!“

Mia na svého manžela, který vstoupil do domu, zavolala a ten se rychle zorientoval. Vylezl po žebříku a když spatřil svojí ženu sedět u magické truhly úplně vystrašenou, ustaraně se ptal, co se stalo. Když si všechno vyslechl, odešel i s rodinou do města, kde všechno nahlásil stráži.

+ + +

„Ileraim, řekněte nám, kdo je ta Mia?“ Zeptal se gardista Torik hostinské, když mu přinesla na manželův pokyn zprávu o noční příhodě, o které mluvilo celé město.

„Její manžel dělá pomocníka u kováře. Ten mu také nabídnul, aby s rodinou přechodně zůstal u něj v dílně, než se bude vědět něco více. A ta Mia. Pamatuji se, když jí Irgan přivedl. Říkal, že jeho žena přišla z daleké země, ale všichni vědí, že od svého mládí žila v hlubokých lesích, ze kterých se jednoho dne vynořila. Ovládala spoustu podivných dovedností. Měla různé magické předměty a ovládala s nimi zvláštní kousky.“ Ileraim podala vyčerpávající informace, což pro ní nebylo vůbec těžké.

„Tak v dílně teď přespávají, hm,“ zamyslel se gardista. Víte vy co…,“ pokračoval, „zajděte prosím do kovárny a té rodině nabídněte ubytováni ve svém podniku na váš účet. Řekněte, že jim chcete pomoct.“

„Tak to ne, pane. Nemůžeme tu ubytovávat lidi jen tak za dobré slovo. A krom toho. Nelíbí se mi, že se kolem naší krčmy řeší tolik nebezpečných záhad,“ vymlouvala se Ileraim, ale hned poté, co gardista předplatil pokoj na čtrnáct dnů dopředu, nenechala se již déle pobízet a její korpulentní postava pochodovala ulicemi města až ke kovárně. Irgan její nabídku s díky přijal a přestěhoval se s rodinou do krčmy.

Nějakou dobu trvalo, než si nájemníci prohlédli svůj pokoj a brzy nad město přišel soumrak. Tma venku potvrzovala, že se noc blíží a Irgan s Miou seděli ve svém novém útočišti u stolu, na kterém plápolalo několik svíček. Merwik už dávno spal zmožený událostmi končícího dne a manželé přemýšleli o tomtéž, když je z představy o spánku vytrhlo zaklepání na dveře. Irgan opatrně vstal a pomalu přešel ke vchodu. Pozorně poslouchal, co se venku děje, když se ozvalo ještě mohutnější klepání.

„Kdo je tam?“ Zeptal se Irgan nejistě.

„Otevřete, prosím. Nemusíte mít strach, neublížím Vám,“ ozvalo se. Irgan pomalu otevřel dveře a za nimi spatřil vysokého černovlasého muže, který do dveří strčil ruku s medailonem Gardy. Ihned ho pozval dál. Mia usadila Torika ke stolu a Irgan se ho zeptal na důvod jeho návštěvy, přestože ho tušil.

„Jmenuji se Torik. Bydlím s kolegou ve vedlejším pokoji. Nejste tady náhodou. Co se stalo minulou noc u vás doma víme. Zajímají mě podrobnosti a hlavně Vaše schopnosti, paní Mio. Asi to nikomu nedošlo, ale vládnete velmi mocnými silami. To co bylo ve vašem domě je nebezepečné. Velmi nebezpečné.“ Zdůraznil gardista. „Zahnat to vyžaduje takovou magickou energii, kterou jsem ještě u nikoho jiného neviděl. Vše co vám teď řeknu, je velice důvěrné. Na mě a pana Orma padnul nelehký úkol dopadnout bytost, před kterou varovala krále Argana Rada šesti. Když se šest nejlepších mágů shodne na tom, že hrozí nebezpečí, je to vážné. Bude tomu skoro dva měsíce, co jsme na cestách a v posledních dnech jsme velmi blízko. Ale kdybychom se s naším protivníkem střetli, moc šancí bychom neměli. Potřebujeme pomoc.“

„Pomoc? Ode mě?“ Divila se Mia. „Magii jsem nepoužila již léta. Místním lidem nebylo moc po chuti, že si můj Irgan přivedl domů čarodějnici a tak jsem s magií raději přestala. Moje magické předměty jsou všechny uloženy v truhle u nás v domě.“

Torik chvíli mluvil a Mia s manželem pozorně naslouchali jeho sdělením. Najednou se v temném koutě, kde předtím spal Merwik, objevila silueta malé postavy. Při pohledu na ní sebou trojice vyděšeně trhla. Sledovaly je zlověstné žluté oči. Mia vykřikla strachem a Torik vyndal z kabátu kudlu připraven k akci. Najednou však oči jakoby vyhasly. Ale silueta postavy nezmizela. Stála tam dál a jak se Mia rozkoukala ve tmě, poznala v ní svého syna Merwika. Ten udělal několik kroků dopředu, až byl úplně u své matky a pak teprve začal mluvit.

„Kde…kde to jsem?“

+ + +

Ráno vyšel z krčmy u Ileraim mladý voják. Ve své brašně měl list, který musí co nejdříve doručit přímo do rukou krále. Nasedl na svého koně a bez zbytečného otálení se vydal na náročnou cestu, která mu bude trvat mnoho dní. Autorem dopisu byl gardista Torik, který jako již několikrát předtím seznamuje krále se situací. Tento dopis však má větší význam, než kterýkoli předtím. Torik v něm naznačuje vážnost situace.

„Pane, není pochyb o tom, že jsme opravdu na stopě bytosti, která byla před čtyřmi sty lety mágem Cherienem. Události, které jsme cestou viděli se přesně shodují se starými svitky, jenž popisují mágův život. Dovolte mi citovat poznámku, kterou jsem si opsal ze starého svitku, jehož autorem je jakýsi člověk, žijící v blízkosti mágova sídla za jeho života: Nikdy jsem se ve svém domě nebál. Teď je mému bezstarostnému životu konec. Bylo nás šestnáct, kteří jsme vtrhli do Cherienova domu. Je to sice už měsíc, co se tak stalo. Ale na to, co jsme uvnitř spatřili, nezapomenu do konce svého života. Že se Cherien snaží přijít na to, jak žít věčně, hodně z nás tušilo, ale…nečitelný text…bojím se. Za ten poslední měsíc zmizeli v naší vesnici tři lidé. Často, když v noci pohlédnu z okna, vídám ve tmě dvě světélka. Jsou to oči. Musí být. Nic jiného by nevypadalo tak zlověstně. Z okna jsem se již dívat přestal…Tolik říká starý svitek a já zde vidím jasnou spojitost. Přízrak se nyní plíží mezi zdmi Rastaru a jeho obyvatelé mají strach. Králi. Na vlastní oči jsem viděl, jak na jinak zcela normálního chlapce působily zlé síly a jeho oči plály jako tomu přízraku. Matka toho dítěte, která ovládá dobře magii, souhlasila s tím, že nám pomůže, aby pomohla synovi. Bojí se, aby nad ním zlá moc nezískala kontrolu. Situace zůstává velmi vážná. S úctou Váš oddaný Torik M Saleh, gardista Královské gardy.“

   

KONEC DRUHÉ ČÁSTI

Akoba (A06)

Komentáře

komentářů

About The Author

Šéfredaktor

One Response

  1. Epic

    Je to fajn, rozvíjí se to zajímavě dál, jen jsem se bál že to skončí na začátku jako u Polednice 🙂 Je to jen můj názor, ale ještě bych tam trošku, ale jen špetku, toho hororu přidal, trochu ještě okořenit. Ale určitě budou lidi, kteří řeknou opak, takže si nevybereš…

Leave a Reply