Před vstupem do temnoty jsem stál,

touhou po krvi zván.

V brnění a s mečem zbrojený,

čeká mě snad konec dojemný?

Kolik bijců zde v zemi leží,

kolik jich ještě život omrzí?

Zda po mě přijde jich víc,

 konečné smrti vstříc.

Odhodlání ztrácí se v dál,

kdo by se smrti bál?

Řev ohlušující rozlehl se krajinou,

snad mě smysly neminou.

Do černé chodby bez světel vcházím,

vzrušený a v extázi.

Chvějící se ruka meč svírá,

přede mnou ni stín neutíká.

Zahlédl jsem sloup ohně dlouhý,

jen na okamžik pouhý.

V mžiku jsem se rozhodl,

že sebevražedným úkolem pohrdnu.

Vztek se ve mně nahromadil,

když jsem si na pomstu vzpomenul.

Vím, že motiv je to špatný,

ba není to nic platný.

Žena i syn jsou mrtvy,

mé kroky utichly.

Nebojím se činů,

neboť jako hrdina zhynu.

Ruka už se netřese,

cítím se téměř vesele.

Strach se náhle vypařil,

myšlenky na smrt jsem se nabažil.

V tváří tvář drakovi,

sen o smrti se naplnil.

Komentáře

komentářů

About The Author

5 komentářů

  1. Pan Knoflík

    pro zacatek to nebylo spatny,myslim,ze si na dobre ceste.vyhni se rymum,ponor se do toho citove a pis tak,aby to vyjadrilo tvuj postoj a pocit,potom se zaobirej rytmikou a vsemoznymi zalezitostmi,ktery si tu prohnani cestinarsky psi vymysleli:)))"Donut jazyk,at se podvoli tve vuli,nepodrizuj se sam jazyku".Hlavu vzhuru a jen smele do toho,chrabrý Bambí:)))

  2. hwrnn

    Tak tedy, připadá mi, že to, co jsi se snažil říct, zůstalo kvůli nevhodné formě mnohdy nevyjádřeno. Smysl básně je jasný, to ano, ve snaze "zrýmovat to" se ale dopouštíš jednak chyb rytmických (postrádám pravidelnost veršů), tak i formulativních. Některé obraty jsou krásné, ale trochu posazené mimo kontext. Jenže ono napsat verše je komplikovaný podnik, zahrnující v sobě nečekaná úskalí, proto není možné tě odsoudit za jediné dílo. Myšlenku, motiv v sobě jistě máš, stačí jen pracovat na vyjádření.

Leave a Reply