Soumrak snášející se na vesnici ukončil přísnou pracovní dobu. Muži sklízeli nástroje z polí a chystali se na cestu domů, do hřejivých náručí manželek. Ve vesnici byl obvyklý klid, jen nějací psi štěkali a slepice kdákali, nic co by narušovalo každodenní rutinu. Až když se muži vrátili z polí začal nepatrný rozruch, ženy i děti vyšli ven a mávali na své muže a otce. Pak se ve všech chalupách rozsvítilo a z komínu se vyvalil dým, vesnice byla provoněná chystaným jídlem. Jen jedna malá holčička zůstala venku, byla hluchoněmá, nezaslechla blížící se muže a vlastně jí to bylo jedno. Její otec už dávno nežil. Hráli si s malou hadrovou panenkou a pobíhala po louce. Nevěděla proč, ale něco ji přimělo zastavit a podívat se na úpatí kopce. Viděla jezdce, byli celí v černém a snad jako výsměch měli kolem pasu uvázané bílé pásky, které v té černotě zářily jako louče. Obličeje měli schované v kápích, nikde po celém těle nevykukoval byť jen jediný kousek kůže, celé bylo důkladně skryto. Dívka dlouho sledovala stojící jezdce, dlouho, než se rozjeli. Jeli tryskem, černí koně jako by spíše letěli těsně nad zemí, než běželi. Dívka nebyla schopna se pohnout, nechápala co se děje, nevěděla co se stane. Jezdci vjeli do vesnice, chatrče sami od sebe vzplály, vybíhali z nich vyděšení lidé, kteří šli jen vstříc mnohem horší smrti. Odpor zmizel okamžitě, během několika málo minut nastal opět ničím nerušený klid.
* * *
    „Říkám ti pravdu! Chceš snad říct, že lžu?“ Obořil se Thorin naproti sedícího trpaslíka. Trpaslíci si libovali v hádkách a ještě víc v těch, ve kterých došlo k velké rvačce. Tato hádka trvala už hodinu a vypadalo to, že se strhne opravdu dobrá bitka. „Ne, to není možný! Nikdo nemůže přežít souboj s dvěma draky najednou, to prostě nejde!“ Odvětil napadený trpaslík. Adrien to všechno poslouchal, nerad se zapojoval do hádek, které vyvolal jeho přítel Thorin, ačkoliv tentokrát si nevymýšlel. Mladý mág byl u toho, když Thorin bojoval s dvěma draky. „Takže ty opravdu říkáš, že lžu! Pak ti budu muset dokázat, že mluvím pravdu!“ Řekl Thorin a v mžiku vytáhl obrovské válečné kladivo a jediným úderem s ním rozbil stůl. Druhý trpaslík spadl ze židle, neohrabaně se překulil a zvedl svoje o dost menší kladivo. „A je to zase tady!“ Řekla Nielmara směrem k mágovi. Adrien jí věnoval jen letmý pohled a pokynul hlavou. Zase ho ohromila její krása. Nielmara byla elfka, měla dlouhé zlatavé vlasy (teď schované pod kápí), štíhlý obličej, ladné křivky a vůbec všechny ženské přednosti, které si jen muž na ženě přeje.
     Mezitím se kolem trpaslíků utvořil kruh povzbuzovačů a dokonce i sázkařů. Adrien si pohrával s myšlenkou, že by si také vsadil, pak si ale uvědomil, že je vznešený mág a nemůže si dovolit takové chování. Thorin zaútočil, kladivo se mihlo ve vysokém oblouku a s neuvěřitelnou rychlostí padalo na trpaslíkovu hlavu, ten však v poslední chvíli uhnul a pokusil se o protiútok. Thorin byl však v boji s kladivem mistr, ještě než první úder zasáhl kamennou dlažbu, změnil Thorin směr jeho letu a zasáhl trpaslíka do stehna. Ozvalo se nelidské křupnutí a trpaslík se skácel k zemi. Pár jeho kamarádu ho odtáhlo do vzdáleného rohu místnosti a začali ho ošetřovat. „Tak jaký jsem!“ Zařval Thorin vítězoslavně na celou hospodu.  Adrien se jen pousmál, škoda že si nevsadil.
       Thorin ještě dlouho do noci popíjel, Adrien odešel už dávno spát a elfka se chystala také odejít, když se náhle otevřeli dveře. Stál v nich mladý muž, byl zadýchaný a po tvářích mu stékali krůpěje potu mísící se s dešťovou vodou. Jinak hlučný hostinec utichl v očekávání. „Já… Já jsem Helmar ze sousední vesnice.“ Říkal muž udýchaně. „Posílá mě starosta, vesnici … Dermon … vypálili. Byli to pří…přízraky, oni vybili úplně … celou vesnici!“ Muž se třásl a bylo vidět, že je na pokraji zhroucení. Hostinský k němu doběhl a posadil ho na židli. „Všechno nám povíš až sníš horkou polévku.“ Řekl obtloustlý, ale dobrosrdečný hostinský.

* * *

        
            „Možná máme práci!“ Ozval se hrubý hlas a probudil tak snícího Adriena. „Jakou práci, kde? A proč mě vlastně budíš?“ Odvětil mág rozespale a otočil se na posteli. „Ty to asi nechápeš! Konečně nějaká PRÁCE!“ Nedal se trpaslík odbít. Adrien se posadil na posteli. „Poslouchám.“ Řekl rozmrzele. „Včera večer, to ty už si dávno chrněl, přišel nějakej pobuda, že prej ho posílá starosta z Vencu. Nějaký přízraky vypálily Dermon a povraždily všechny lidi, přežila to prej jenom nějaká němá holka.“ „Vážně?“ Adriena to začínalo zajímat. „Je vypsaná odměna, pět tisíc tomu, kdo přinese hlavu alespoň deseti z nich.“ Řekl Thorin s šibalským úsměvem. Adrien už neváhal, vyskočil na nohy, oblékl se a už klopýtal po schodech dolů.
* * *
 
     „Takže přijímáte ten úkol?“ Zeptal se starosta a ústa se mu roztáhla v širokém úsměvu. Adrien na okamžik předstíral, že váha a potom podal starostovi ruku. „Takže pět tisíc za deset hlav, další dva za všechny hlavy a další dva za hlavu vůdce?“ Zeptal se Thorin ještě jednou. „Přesně tak.“ Odvětil tlustý, šedivý starosta neustále pozorující krásnou elfku. „I tato krásná slečna jde s vámi na tak nebezpečný úkol?“ Zeptal se tlouštík starostlivě. „Nechtěla by lady využít pohostinnosti našeho městečka a počkat v bezpečí na své přátele?“ Ptal se dál starosta. „Nechtěla!“ Odvětila Nielmara rázně a odkráčela z místnosti. „Mám ještě jeden dotaz.“ Řekl mág podezíravě. „Co když to budou opravdu přízraky? Těžko by jsme vzali jejich hlavy!“ Starosta se zatvářil uraženě a řekl: „Vy snad věříte na přízraky? Stačí, když mi donesete jakýkoliv důkaz!“ Adrien se ještě mírně poklonil a omluvil se za Nielmařino a také odešel.
                Skupina stála na malém náměstíčku před radnicí, elfka hleděla na fontánku s průzračně čistou vodou. „Thorine jdi koupit nějaké jídlo, já s Nielmarou zatím navštívíme tu dívku.“ Řekl mág a podíval se na trpaslíka.Ten jen souhlasně zamručel a vydal se pro nákup. „Nielmaro, co je s tebou? Přece tě takový tlusťoch neurazí?“ Zeptal se Adrien, očekávajíc ráznou odpověď a vytáčky. „Ne, ten mě opravdu neurazí. Ale přemýšlela jsem, kdyby nám to konečně vyšlo a my ty přízraky dostali, měli by jsme dostatek peněz abychom se konečně rozešli každý svou cestou.“ Odvětila elfka klidně, pozorujíc neustále fontánu. „To máš asi pravdu, ale o to nám přeci jde. Ne?“ Řekl mág. „Asi máš pravdu. Asi ano.“ Povzdechla si Nielmara a odtrhla zrak od křišťálově čisté vody. „Pojďme pro tu dívku!“ Zavelela.
                Dívka hleděla očima, jež znal Adrien jen u veteránů bitev nebo u lidí, kteří zažili něco strašného. A přesně takovýma očima, vidoucíma očima plnýma strachu na ně dívka hleděla. Klečela na podlaze a něco kreslila, po chvilce podala papír mágovi. Na něm byla vyobrazená scenérie hořící vesnice a jezdce celého v černém jedoucího tryskem na stejně černém koni. Dívka se rozplakala, elfka se jí snažila utěšit, ale marně. „Musíme už jít, Thorin čeká.“ Řekl mág jak nejjemněji uměl. „To ji tu chceš jen tak nechat. Celou uplakanou, copak Thorin nemůže počkat o něco dýl.“ Odsekla Nielmara, chlácholíc malou dívku. Adrien si jen odevzdaně povzdychl.
* * *
          Cesta do vypálené vesnice netrvala ani den, když tam dorazili bylo pozdní odpoledne. Všude byl cítit pach kouře a popela, pach spálených těl a pach prolité krve. Zapadající slunce jakoby krví zbarvilo oblohu nad vesnicí, aby tak ještě více zdůraznilo to, co se tu nedávno odehrálo. Adrien sesedl z koně, s celodenní jízdy ho bolel zadek i záda. Byla to pro něj úleva, když konečně mohl sesednout, zato Nielmara vypadala jakoby se na koni narodila. Thorin jen brblal a seskočil ze svého poníka, ten pohled se zdál komický. Zavalitý trpaslík na malém poníkovi, zdál se vtipný jen do chvíle, než trpaslík vytáhl válečné kladivo a poník vyrazil tryskem, pak se už nikdo nesmál. Adrien si vzpomněl na chichotající se bandity, kteří je nedávno přepadli. Posmívali se Thorinovi, nikdo z nich nepřežil.
          „Utáboříme se tu na noc, ráno se je vydáme hledat.“ Řekl mág a pokynul rukou, v tu chvíli vzplanulo připravené ohniště jasným plamenem. „Dá si někdo kuřátko?“ Zeptal se trpaslík a položil kuře na oheň. Nielmara jen mlčky pozorovala mihotající se plameny. Mág udělal několik gest a vyslovil nějaká zaklínadla. „Tohle by nás mělo v noci ochránit.“ Řekl pyšně a posadil se naproti elfce. Dlouho do noci museli oba poslouchat trpaslíkovi napínavé příběhy.
            Adrien se náhle probudil, v hlavě mu zněl varovný signál jeho kouzla. Bleskově tasil krátký meč a lehce s ním šťouchl do Thorina, ten se s typickým brbláním probudil. „Co je?“ Zeptal se nevrle rozespalý trpaslík. „Máme asi společnost. Probuď Nielmaru.“ Odvětil mág šeptem. Adrien se rozhlédl, všude se zdál být klid a až nepřirozené ticho. Cítil přítomnost magie, nebyla silná, spíš slabá jako magie netalentovaného učně prvního ročníku magické univerzity.
           Thorin zařval a vyběhl, Adrien zahlédl jak se proti nim řítí tři černí jezdci, tedy jediné co viděl byli bílé šátky. Trpaslík zmizel v nekonečné tmě, následován elfkou. Adrien slyšel řinčení kovu o kov, rozpřáhl ruce a nad bojištěm se rozlilo světlo. Krásně teď viděl trpaslíka jak ranou do zad srazil projíždějícího jezdce a jak mu další ranou rozdrtil lebku. Elfka odrazila blyštící se scimitar a druhým mečem s otočky setla nepříteli hlavu. Třetí jezdec pokračoval tryskem proti Adrienovi, ten jen pevně stál, zavřel oči a v rozevřených dlaních mu hořely dvě magické koule. Vyslal je proti jezdci, jeho róba vzplanula a odhalila tak jeho tělo. Byl to jen kostlivec, žádný přízrak, ale kostlivec. Mág stál neschopen jakékoliv reakce, jestliže je tohle kostra, potom tu musí být nějaký nekromant. Mezitím co Adrien přemýšlel kostlivec pokračoval v nájezdu, mág se před smrtící ranou skrčil v poslední chvíli. Rychle se rozvzpomenul na nejvhodnější kouzlo a vyslal na otáčející se ho kostlivce modrý paprsek magické energie. Kostlivec se ve chvíli, kdy ho paprsek zasáhl, rozsypal na hromadu starých kostí.
             „Škoda, že byli jen tři!“ Stěžoval si poněkud skleslý Thorin. Adrien si prohlížel teď již opravdu mrtvé kostlivce a jejich róby. Byli celé černé jen v pasu ovázané bílým šátkem, mág se dlouho zamýšlel. „Je tu někde hřbitov?“ Zeptal se spíše pro sebe. „Jo. Jedna ženská říkala, že je támhle za tím kopcem.“ Odvětil trpaslík a ukázal tím směrem. „Tak na co čekáme? Jdeme!“
                Cesta netrvala ještě ani hodinu, když spatřili slabé červené světlo vycházející zpoza hřbitovních zdí. „To musí být ono!“ Řekl Adrien nadšeně. „Koně necháme radši tady, mohli by se splašit.“ Nielmara nechápala, proč se mág tak těší. „Adriene co je s tebou? Jdeme do boje, ne si zahrát karty, tak proč jsi tak šťastný?“ Zeptala se elfka.
„Ty to nechápeš? Nekromancie byla provozována naposledy před sto lety, než ji zakázal Rodrick de’Khan, od té doby nikdo nesměl číst knihy o nekromancii ani ji jinak studovat. A já ji poprvé v životě spatřím.“ Odvětil mág vzrušeně.
                 Plížili se podél hřbitovní zdi až k hlavní vylomené bráně. Nahlédli dovnitř, všude byl klid, jen na druhém konci zářilo to rudé světlo. Adrien se chvíli soustředil, pak vyslal magický zrak k té záři. Teprve teď spatřil kostlivce stojící v kruhu kolem malé postavy, z jejichž rukou vycházela záře. Přiblížil svůj magický zrak ještě blíž, v tu chvíli byla však jeho magie odhalena, stačil ještě zahlédnout obličej nekromanta. Adrien na krátký okamžik omdlel. „Co je s tebou? Co jsi viděl?“ Zeptala se Nielmara naléhavě, podpírajíc mágovu hlavu. „Nekromant, nekromant je …, je ta dívka, ta malá němá holčička je nekromant.“ Odvětil zesláblý mág, jehož kouzlo bylo odraženo obranou magií. „Bude boj!“ Zařval trpaslík a postavil se doprostřed vylomené brány. Z desítek hrobů se sápali kostlivci a ghůlové toužící po krvi. Elfka sundala z ramene zdobený luk a založila do tětivy první šíp se stříbrným hrotem, napjala tětivu, její tělo se prohnulo jako luk samotný, stála vzpřímeně a na okamžik si vychutnávala nepopsatelný pocit moci. Pak vypustila šíp. Ghůl zasažený do hrudníku se sykotem skácel k zemi.
Trpaslík nezůstal pozadu, vyběhl vstříc desítce nemrtvých. Hrozivě zamával kladivem a první mu z nich rozdrtil jediným přesným úderem lebku, setrvačností rozdrtil dalšímu koleno. Jeden z kostlivců ho sekl do ruky, donutil tak trpaslíka upustit kladivo, Thorin se nedal. Rozeběhl se proti kostlivci hlavou a srazil ho na zem, vzápětí se napřáhl a vrazil ghůlovi pěstí až mu urazil spodní čelist. Adrien se konečně probral, rychle zhodnotil situaci, Nielmara vysílala jeden šíp za druhým, trpaslík si vedl dobře, ale mezi neustále se oživujícími ghůly neměl šanci. Mág sepjal ruce a v jediném okamžiku z jeho těla vyšlehlo šest modrých paprsků. S uspokojením spatřil šestici rozpadajících se kostlivců. Vyčerpaný Adrien poklekl na jedno koleno, zaryl prsty do země a pronesl zaklínadlo. Od místa, kde byli jeho prsty se rozeběhl magický oheň a sežehl několik ghůlů na popel. Už jich zbývalo jen pár, ale pokud nezabijí tu nekromantku, znovu je oživí. Mág na pokraji zhroucení se rozeběhl k rudé záři a k mladé nekromantce.
Ta stála se zavřenýma očima, ruce pozvednuté k nebi a udržovala své nemrtvé vojáky při životě, čelo měla svraštělé námahou. Adrien chtěl vyslat několik blesků a ukončit tak to šílenství, když si uvědomil, že to je jen malá dívka, že možná ani neví co dělá. „Přestaň! Nech toho!“ Zařval na ni. Dívka otevřela oči, už to nebyli ty modré vědoucí oči, byli to jen dva černé uhlíky. „Vy musíte zemřít! Čas nadchází!“ Dívka promluvila děsivým hlubokým hlasem. Adrien se rozhodl jednat, vyslal na ni dva černé blesky. Dívka obětovala životy poloviny nemrtvých a odvrátila kouzlo. Přestala se soustředit a celá její armáda se rozpadla, sepjala ruce a vyslala na mága proud energie. Adrien nestačil reagovat, odletěl o několik metrů, když narazil na náhrobní kámen, se strašlivým zapraskáním se zastavil.   
                Dívka přistoupila ke krvácejícímu mágovi, z koutku úst mu stékala krev a v jeho očích byl vidět strach, hrozivý strach ze smrti. „Teď zemřeš!“ Řekla dívka stroze a pozvedla ruce, v jejích dlaních se zhmotnila modrá záře. Najednou její hrdlo proklál šíp se stříbrným hrotem. Dívka se zhroutila na zem, její černé oči vyhasly.
„To byl zase jednou lehký boj.“ Řekl Thorin a opřel se o mohutné válečné kladivo.
 

By Noxi

Komentáře

komentářů

About The Author

3 komentáře

  1. Pan Knoflík

    Je to takové načančané,trošku "nasilně" se vnucuje.Místy kostrbaté,konec mi přišel až náhle rychlý a honem rychle na koleni spichlé.
    Ale jinak napad a zpracování napadite,ma to smrnc a urcite bych si to dal jako nejakou tu knizecku,ale je na tom jeste videt novacka.Ale jen tak dal,budu sledovat dalsi vytvory(tak me nenech čekat)Místo betonů a vožení písku na praxích zase něco napiš a dej mi pak vědet,mas to blízko:)))

Leave a Reply