Les náhle zlověstně ztichnul. Ardajášův vážný výraz ve tváři dával ostatním členům výpravy tušit, že se něco děje. Nikdo se netroufnul ani zeptat na tu věc, která se všem honila hlavou.
Ardajáš se rozhlížel kolem sebe a pozorně sledoval, co se kde hýbe. Náhle rozprostřel nad všemi ochranný štít. Skupina spatřila velký záblesk, jak něco narazilo na stěnu bariéry. Když se její členové rozkoukali z oslnění, viděli několik metrů kolem jen zničené stromy.

„Co to bylo?“ Vykřikl Lan. Ardajáš se místo odpovědi zadíval směrem nahoru na lesní svah, kde mezi stromy spatřil postavu v černé kápi. Připravil se na odvetný úder, ale postava zmizela.

„Zůsta??te tady“, poručil rázně mág ostatním a vydal se směrem, kde spatřil záhadnou postavu. Za několik minut zmizel ostatním v lese.

„Co teď Lane? Opravdu tu budeme jen čekat?“, zeptala se Elianor.

„Tak to tedy ne. Když je někde nějaký průšvih, tak jsem tam obvykle také já. A teď to jinak nebude. Jen jsem ho nechal při tom, že jsme poslechli. Jdeme!“ zavelel odhodlaně Lan a elfka i Inard ho ihned nadšeně poslechli.

Ardajáš se zastavil a rozhlížel kolem. Zkoumal magické síly okolo a stále cítil, jak je zlo blízko. Obloha ztemněla a najednou byla noc. Ardajáš stál uprostřed lesa a cítil přicházet strašnou sílu směrem, kde se nacházel. Jakoby ho nepřítel obklopoval ze všech stran a on si připadal bezmocný. Část své energie vložil do ochranné bariery kolem své postavy. Potom chvíli stál a zhluboka dýchal. Vtom se ve tmě několik metrů od něj rozsvítily dva světelné body. A vedle nich další a další, všude kolem něj. Světla se přibližovala. Ardajáš zažehnul světelný paprsek a záře na zlomek sekundy osvítila nebe. Leknutím sebou trhnul. Kolem něj stálo několik desítek lidských postav, ale lidem rozhodně nepatřily. Výraz v jejich tvářích sice spatřil jen na chvilku, ale přesto je před sebou viděl stále. Ještě posílil svůj štít a najednou uslyšel, jak do něj něco začalo ze všech stran mlátit. Alfixova monstra se snažila dostat přes neviditelnou hráz a mág jenom doufal, že se jim to nepovede. Začal se soustředit, vyslal magickou střelu a několik protivníků odlétlo. Před ním se teď rozprostřel pruh volné cesty, ale uniknout jím bylo zcela nemožné. Pak však náhle útok ustal. Bylo ticho a jen ta zlověstná světla dávala Ardajášovi zprávu o přítomnosti jeho nepřátel. Pokusil se ještě jednou zažehnout světlo. Nyní záře zřetelně osvětlovala okolí. Tam, kde byl předtím úzký pruh volného místa se nyní nacházel ten, který byl zdrojem všeho zla. Zahalen v černé kápi a připravený zničit toho, kdo se postavil na odpor jeho hrůzovládě. Alfixovy oči svítily nenávistí, která se stále zvětšovala. Ardajáš se soustředil a sbíral síly. Alfix zaútočil na jeho magický štít, ale naštěstí se mu ho nepodařilo zničit. Vtom se však stalo něco, co ani jeden ze soupeřů nečekal. Monstra se najednou ocitla mezi Ardajášovou a další magickou barierou, takže se skoro nemohla hýbat. Alfix se podíval kolem a spatřil Elianor s Lanem, kteří každý z jedné strany posilovali pole. Když se je protivník pokusil zničit, využil své šance Ardajáš, který na Alfixe zaútočil a značně ho oslabil. Velitel Inard dával pozor na přízraky, kterým se podařilo uniknout z magického sevření. Ardajáš v sobě soustředil všechnu svou magickou sílu a najednou bylo možné spatřit velký blesk, který ho přes všechny clony a bariéry spojoval s Alfixem. Ten se vůbec nezmohl na odpor a ucítil, jak ho opouští síla. Pak padnul zcela vyčerpán k zemi. V tu chvíli tma, obklopující do té doby vše kolem zmizela. Jasný den, který Alfix svými kouzly přerušil, byl zpět. Alfixova monstra se rozutekla po lese a jejich pochytání nebude dlouho trvat.

Alfix seděl na zemi a těžce dýchal. Velitel Inard k němu přistoupil a strhnul mu kápi. Před ním se teď krčil postarší muž. Jeho zlé vzezření bylo pryč. Vypadal spíše, jako by měl strach.

„Co se s ním stalo, Ardajáši?“ zeptal se velitel.

„Jeho síla je pryč…,“ odpověděl, „…a moje taky,“ dodal potichu rezignovaně.

„Dokázali jsme to! Tak to je konec“, radoval se Lan.

„Konečně konec“, souhlasil velitel Inard a spoutal nyní již bezmocného Alfixe.

POZDĚJI U TROSEK KR??LOVSKÉHO PAL??CE, DALNASHAR

Náměstí nebylo nikdy tak plné ani v dobách, kdy stával v jeho čele královský palác. Všichni netrpělivě vyhlíželi muže, kterého neviděli řadu let. Čekali na okamžik, kdy opět spatří svého krále Zafira a jeho syna Anira, kteří se po mnohaletém skrývání mohli vrátit do své země. Lidé se najednou začali otáčet směrem k okraji davu, kde si razilo cestu několik postav. V jejich čele šel král, spolu s mágem, Lanem, Elianor a Inardem. Vedle něj šel také tajemník Nalsabu Sver. Dav ustoupil a udělal pro skupinu volný průchod. Zafir se zastavil na schodech královského paláce. Schodech, které byly to jediné, co ze stavby zbylo. Král zvednul ruku a jásající lidé utichli. Začal mluvit, přestože se mu mluvilo těžko.

„Přes deset let uteklo, než jsem se mohl opět podívat do očí svým lidem. Tak dlouho totiž trvalo naše nedobrovolné skrývání se v zemi Nalsab, kde jsme nalezli útočiště v těžkých dobách. Zemi jsem opouštěl velmi nerad, ale při pomyšlení na to, co by Alfix udělal kdybych tak neučinil jsem raději šel. Ale nyní jsem zpět a Alfix je ve vězení. Za své činy v něm i zůstane a udělám vše proto, aby nebyl již nikdy svobodný. Rád bych, aby všichni věděli, že tito lidé, kteří zde stojí se mnou se velmi zasloužili o Alfixův  pád a patří jim vděčnost nás všech. Stejně tak bych chtěl poděkovat královně Raině, tajemníku Sverovi a dalším lidem z Nalsabu, kteří nás svou pohostinností zachránili před mocí našeho nepřítele. Nyní se již budeme opět po dlouhé době probouzet svobodní a záleží jen na nás, jak bude náš život vypadat….“

Král Zafir mluvil k lidem dlouho. Hovořil o statečnosti všech, kteří se postavili na odpor zlu a vzpomínal na ty, kteří se již svobody nedočkali. Přestože byla jeho řeč velmi obsáhlá, všichni stáli bez hnutí a tiše poslouchali jeho slova. Výprava, kterou královna Raina vyslala odzbrojit zlo nebývalých rozměrů, byla úspěšná. Její členové prokázali hodně odvahy, aby jejich poslání bylo splněno. Společně budou dávat pozor, aby žádný Alfix již nikdy neměl šanci na úspěch.

Konec

Akoba (A04)

Komentáře

komentářů

About The Author

Šéfredaktor

One Response

Leave a Reply