Ardajáš, Lan, velitel stráží Inard a dva vojáci Rask a Ayton se vydali na cestu, na jejímž konci se utkají s nebezpečným protivníkem. Královna se k vytvoření tohoto zvláštního oddílu rozhodla poté, co se Ardajášovi podařilo díky jeho schopnostem odhalit velké množství magické energie, soustředěné na jednom odlehlém místě, kde by normálně vůbec být neměla.

Když se úplně rozednilo, skupina byla již daleko od Sanye. V poledne dolehla na některé ze členů výpravy únava a tak se rozhodli strávit následující hodinu odpočinkem a obědem.

„Teda, tohle mi Alfix zaplatí,“ rozčiloval se Lan a klepal si z bot kamínky. „On si nemůže udělat doupě někde blízko, ale hned v takovém zapadákově. Ardajáši, jídlo je připravené! Úplný čajový dýchánek.“

„Tiše!“ Poručil Ardajáš a všichni zmlkli. Mág chvíli zkoumal okolí, pak se opatrně otočil zpět ke skupině a začal potichu mluvit. „Něco cítím. Jde to z tohoto lesa kolem a nemám z toho dobrý pocit. Něco tu je,“ řekl a ostatní se hned po jeho slovech začali rozhlížet. Nálada se při obědě trochu zlepšila, pouze čaroděj byl obezřetný. Po jídle následoval ještě krátký odpočinek a hned poté se pokračovalo v cestě. Ardajáš nasadil tempo rychlé chůze, čehož si Lan hned všimnul a doběhl ho. Zbytek skupiny byl o kus pozadu.

„Ardajáši, tys tam něco v tom lese viděl. Proto tak spěcháš někam do města. Že je to tak? Co víš?“ Mág se zhluboka nadechl, aby mohl svému příteli odpovědět, ale než tak stačil učinit, spatřili oba v jeden okamžik něco ležet na cestě. Lan vykročil vpřed, ale Ardajáš ho strhnul zpět.

„Nechoď k němu?“ Řekl rozhodně.

„Proč. Co to je?“

„Je to tělo nějakého cestovatele, který nestihnul odejít z tohoto lesa před soumrakem.“

„Co…co se mu stalo?“

„To ti řeknu až budeme v bezpečí. Neměli bychom se dlouho zdržovat na tomto místě.“

Lan měl ještě spoustu otázek, ale mág teď myslel jenom na způsob, kterým dostat celou skupinu co nejdál od toho místa. Trvalo to několik hodin, ale nakonec se výpravě podařilo dorazit ke krčmě, která spolu s několika staveními stála uprostřed lesa. Když pětice vstoupila dovnitř, vzbudila u místních hostů pozornost. Ardajáš se rozhlédl po místnosti, jako by zkoumal magické síly v přítomných lidech a pak vyzval ostatní, aby šli klidně dál, že žádné nebezpečí nehrozí. Hostinský se na ně podíval a když viděl, že tři z přítomných mají pod plášti uniformy Nalsabské stráže, neskrýval svou radost, stejně jako ostatní přítomní.

„Vítejte, cestovatelé. Zdržíte se dlouho?“

„Přečkáme zde noc. Zítra pokračujeme v cestě.“

Hostinský nabídnul vzácné návštěvě místo u stolu. Přinesl všem pivo a dal pokyn své ženě, aby připravila večeři. Sám si sednul mezi Inarda a Ardajáše. Mág se k němu naklonil a zeptal se ho. „Viděli jsme cestou velmi divné věci, co se tu děje?“

„Víte pane, moje krčma je jediná záchrana pro ty, kteří se v tomto lese ocitnou k večeru. Sem se ona neodváží.“ Ardajáš vše poměrně dobře chápal, ale přesto se ptal dál, aby získal co nejvíc informací.

„Kdo je ona?“

„Před několika měsíci přišla, stejně jako teď vy, mladá elfka. Zůstala tu celou noc. Objednala si pokoj a v pozdních hodinách do něj odešla. V noci mě probudily divné zvuky. Pootevřel jsem dveře a škvírou v nich sledoval, kdo to chodí venku. Byla to ona. Ale už neměla ty velké zelené oči. Teď jí hořely jako dva plameny. V tom okamžiku jsem ještě rozeznal špičaté zuby. Zamkl jsem se a počkal do rána. S příchodem dne po ní nezbyla ani památka. Tedy až na…“ Hostinský se odmlčel, ale mág se jeho vyprávění nehodlal tak rychle vzdát.

„Co jste ráno našli?“

„Muže. Ležel v jednom z pokojů pro hosty a byl, jak bych to řekl, úplně…“

„…vysátý?“ vložil se do hovoru Lan. Hostinský se na něj vyděšeně podíval. „No, ano, vy víte co se tu stalo?“ Zeptal se Lana.

„Ne, ale řekněme, že už jsem jednou něco podobného viděl. Co se stalo s tím mužem?“

„Odnesli jsme ho do stodoly a poslali pro vojáky. Když se dostavili, bylo tělo pryč. Od té doby se bojíme. Do lesa nikdo z nás už raději nechodí.“

„Děláte dobře,“ řekl Ardajáš, „je to pořád tady. A blízko.“

„Zítra sice musíme pokračovat dál, ale nechám sem z nejbližšího města poslat vojáky, kteří ovládají základy magie,“ slíbil Inard a poté se všichni odebrali nahoru do pokojů. Brzy přišla noc a členové výpravy začali probírat věci, které se udály za poslední den. Poté je zmohla únava a po dlouhém a náročném dni všichni usnuli. Všichni, kromě Ardajáše. Ten potichu a opatrně vstal, přičemž se vyplížil z ložnice, aniž by si ho kdokoli všimnul. Když přišel do hostince, krčmář byl stále za svým pultem, protože měl ještě v sále několik zákazníků.

„Copak, nemůžete spát, mistře?“ Zeptal se mága uctivě.

„Ale, stále mi vrtá hlavou ten přízrak, o kterém jste mluvil. Asi se zajdu podívat na chvíli ven.“ Při vyslovení této věty se krčmář vyděsil, ale pak si uvědomil, že na dobrého mága jen tak nějaký přízrak nemůže. „Buďte opatrný,“ popřál Ardajášovi a ten hned na to zmizel venku.

Lana probudila žízeň. Rozhlédl se kolem po svých společnících. Zapálil si svíčku a vydal se do místnosti hostince. Když došel dolů, potkal krčmářku. Ta se s ním hned dala do hovoru. „Teda, ten váš mág je ale odvážný. Manžel mi říkal, že se sám vydal ven.“
“On šel ven? Asi vnímal někde blízko to něco, co je v tom lese. Takhle sám, on se snad zbláznil. Raději se podívám, jestli nemá problémy,“ odpověděl poměrně klidně Lan, protože věřil ve schopnosti svého společníka. Strach ale měl a vyšel se podívat před krčmu. Všude byla tma a podivné ticho. Žádný noční pták nesděloval celému lesu svojí přítomnost, žádný vlk neupozorňoval vetřelce, že jsou v jeho teritoriu. To bylo zvláštní. Les byl naprosto tichý. Lan popošel až na cestu a podíval se do dálky. Směrem od korun stromů někde v dálce spatřil k obloze vylétnout světelný paprsek. A za ním další do jiného směru. Ihned pochopil, že v těch místech probíhá boj. Vběhl zpět do krčmy a kvapně vzbudil ostatní členy výpravy.

„Rychle! Musíme jít pomoct Ardajášovi. S něčím venku bojuje!“ Všichni okamžitě vstali a vyběhli před hostinec. Směr souboje bylo poměrně jednoduché určit díky modrozelené záře, která z míst asi kilometr vzdálených vycházela. Všichni se tím směrem rozběhli a trvalo jim jen několik minut, než se přiblížili tak, aby spatřili siluetu jejich druha. A nebyl sám. Z jeho očí vedly dva silné proudy magické energie, které končily v očích jakéhosi stvoření. Mág tak poutal bytost, která měla tělo elfa, ale elf to rozhodně nebyl. Přízrak se zoufale snažil odpoutat ze silného sevření Ardajášova, ale marně. V tu chvíli však z temného lesa vyběhla mužská postava. Že však nejde o člověka prozrazovalo zlověstné vzezření obličeje. Ardajáš po něm ihned poslal střelu ze své ruky, ale minul. Protivníka totiž neviděl, protože jeho oči plně zaměstnávala upírka. Své příležitosti k boji využili okamžitě vojáci Rask a Ayton, kteří se díky svým základním znalostem magie pokusili vytvořit kolem protivníka znehybňující magickou síť. Paprsky z jejich rukou vyšlehly, ale musel se přidat i Lan, aby akce měla nějaký výsledek. Velitel Inard se raději o magii nepokoušel, protože jí neovládal, ale zato hbitě svázal již značně vyčerpanou upírku svým opaskem. Když byl hotov, Ardajáš ještě dodal řemenu pevnost jedním ze svých kouzel a hned nato se otočil ke druhému soupeři, který dával značně zabrat jeho třem spolucestovatelům. Předvedl jim ukázkový příklad magické sítě a přízrak byl okamžitě zcela znehybněn. Svázat ho pak už bylo snadné. Lan vyčerpaně spadl na zem. „Teda Ardajáši, nechtěl bych tě něčím naštvat. Ono se nadarmo neříká propíchnout pohledem,“ pronesl.

„Jo, a teď mi řekni, co tu děláte vy,“ zeptal se mág a přitom se díval hlavně na Lana.

„To víš. Co by sis bez nás počal,“ odpověděl on. Skupina se vydala zpět ke krčmě. Před ní zvědavě postávala hostinská a její manžel právě také vyšel. Před hostincem dal Ardajáš pokyn vojákům, aby oba přízraky posadili na zem a odebrali se s ostatními ke spánku. Lan se ještě pokusil zajistit si účast na tom, co se bude venku dít, ale čaroděj i jemu nakázal jít spánkem nabrat sílu na příští den. Všichni ho ještě nějakou chvíli sledovali z okna, kterak odříkává jakési modlitby. Pak usnuli a spali až do rána.

Hned jak se Lan probral, vzpomněl si na noční zážitek. Vzbudil ostatní a všichni se vyhrnuli směrem ke dveřím. Když vyběhli ven, zůstali na chvíli zcela bez pohybu a divili se obrázku, který viděli. Na zemi seděl Ardajáš a vedle něho elfka, kterou minulou noc měli možnost zažít v akci. Problém byl v tom, že v noci byla spoutaná řemenem. Vrcholem jejich údivu byla krčmářka, která oběma servírovala snídani.

„Co se to tady děje? Ardajáši! Ty si tady pořádáš piknik, nebo co? Ona tě začarovala!“ Ardajáš se jen usmál. Jen pojďte ven, chtěl bych vám někoho představit,“ pobídnul své společníky. Ti udělali několik nesmělých kroků dopředu. „Toto je Elianor.“ Lan se nadechl, ale nestačil nic říct. „Lane, samozřejmě vše hned vysvětlím. Elianor je nyní zdravá elfka, ve které se již neskrývá zlo, které jsme měli možnost vidět tuto noc. Toho muže jsem bohužel zachránit nemohl. Na něj nebyla kletba uvalena za jeho života a proto po odchodu přízraku z jeho těla přestal žít i on.“ Ardajáš považoval věc za vysvětlenou, ale z iluze ho ihned vyvedl Lanův nechápavý výraz. Dal mu tedy prostor k otázkám.
“A kdo dohlédne, že to ta elfka jen nehraje a příští noc se zase nepromění?“ zeptal se. Odpověď jeho přítele ho příliš neuklidnila. „Dohlédnout můžeš třeba i ty. Elianor je odteď členem výpravy.“ Lan chtěl ještě něco poznamenat, ale z úcty před Ardajášem si to rozmyslel a mlčel. Také nechtěl o dívce mluvit, protože sama vypadala dost smutně. Nyní si totiž začala vybavovat to, co dlouhou dobu páchala, ovládána neznámým démonem. Elfka se tedy stala členem skupiny. 

Po snídani se všichni vydali na cestu. Hostinský je vybavil jídlem na účet podniku a šestice vykročila do míst, která jsou velmi málo obydlená. Vydali se směrem k jižní hranici Nalsabské říše.

„A ještě krůček a jsme v Dalnasharu. Po tolika letech. Ardajáši, jak se cítíš?“

„Je to zvláštní pocit Lane. Poté, co po Alfixově pádu přešla tato země pod přechodnou ochranu Nalsabu se mnoho uprchlíků vrátilo. Budou ale potřebovat někoho, kdo by je vedl a v kom by měli podporu. Zatím je ještě Dalnashar stále poměrně nebezpečný kraj. Zbytky Alfixových monster se stále pohybují v mnoha částech země,“ zamyslel se mág. „Staré hraniční kameny zde leží nehybně jako před sto lety, ale žádný Dalnasharský voják u nich nestojí. Je tu tak pusto,“ pokračoval.

Zatímco si skupina prorážela cestu vysokou trávou, Ardajáš zkoumal okolí. Ani ne po hodině cesty po Dalnasharské říši se však prudce zastavil. Zachytil silný proud magické energie, který vycházel přímo ze země. Rask a Ayton začali na jeho pokyn prohledávat okolí. Když se jim nepovedlo nic najít, vyhloubil mág silným kouzlem díru do země. Narazil na odpor. Fialově zářící barieru, kterou odhalil odstraněním hlíny musel rozbít zvláště silnou střelou. Magické pole povolilo. Přímo před mágem se objevily schody, které vedly kamsi do podzemí.

„Ardajáši, nechceš abychom tam lezli, že ne?“ Podíval se na něj se zoufalým výrazem Lan.

„No Lane, už to tak bude, poklepal ho na rameni Inard a vojákům dalo práci nezačít se smát. Nyní však nastala chvíle na mnohem nebezpečnější činnost a to sestoupit po schodech dolů do neznáma.

V čele s Inardem sestupovala skupina do záhadného podzemí, jehož vchod byl maskován tak, že by ho nikdo nikdy neobjevil, nebýt vyzařování jeho magické stěny. Schody nekončily ani po mnoha desítkách metrů, ale skupina šla vytrvale dál. Najednou se před nimi objevila chodba. Schodům byl konec a nyní se všichni podle svých možností připravovali na to, co je čeká za rohem, odkud prosvítalo slabé světlo. Inard se opatrně podíval za roh chodby a spatřil ženskou postavu, kterak se při jeho spatření dala na útěk. Vyrazil rychle za ní, ale ona se ztratila v jedné z mnoha temných uliček podzemního systému. Nevzdával to a hledal dál. Ženu dohonil ve chvíli, kdy doběhla na konec slepé uličky a nemohla pokračovat. Otočila se k němu a čekala, co udělá. Inard promluvil. „Kdo jste?“ Žena poznala, že ten muž jí ublížit nechce a strach z ní spadnul. „Aha, ty nejsi démon. Tak to budeš jen další vězeň.“ Šero zabraňovalo oběma vidět si do tváře. Inard odpověděl otázkou. „Ty jsi tady uvězněná?“ „My všichni. Jsme otroci Alfixe.“

„Odvedu vás odtud,“ prohlásil Inard a ta žena se jen zasmála. „Ty si asi neuvědomuješ, proti komu se chceš postavit na odpor. Nikdo se odtud ještě nedostal. Tedy živý. Když nebudeš nápadný, Alefix tě přehlédne a ty budeš žít. Pamatuj si to.“ Teď už toho měl Inard tak akorát dost. Přistoupil k ženě na vzdálenost ani ne jednoho metru a jeho tvář osvítila slabá záře z malé louče. Žena se zarazila. „Já nejsem žádný vězeň, ale velitel Nalsabské stráže,“ představil se, ale ani by nemusel, protože žena ho okamžitě poznala. Vzala ho za ruku, běžela s ním dlouhou chodbou a s nadšením zavolala do jedné z uliček na lidi, aby vyšli na světlo. To už se na místě objevil i Ardajáš s Lanem. Vojáci s Elianor zatím prohledávali několik malých uliček. Trvalo dlouhou dobu a Ardajáš spotřeboval mnoho magické energie, než se podařilo odhalit všechny živé bytosti, které se nacházely v tomto podzemním vězení. Všechny uvězněné bytosti různých ras byly vyvedené na světlo, které spatřily mnohdy i po letech. Z jejich výpovědí vyplynulo, že Alfix byl v podzemí spatřen ještě ani ne před jedním dnem. To potvrdila i osvobozená krčmářka Nariah, která se jako jedna z posledních stala Alfixovou vězeňkyní teprve před několika dny. Inard dal pokyn vojákům, aby všechny osvobozené doprovodili do města v Nalsabu, kde je vyslechnou. Když lidé, vedení jeho dvěma muži, zmizeli v dálce, vyhledal Inard Ardajáše, který zrovna zkoumal okolí. „Alfix je blízko. Cítím jeho sílu, která je velká. Nebude dlouho trvat a střetneme se s ním tváří v tvář,“ pronesl vážným hlasem mág a všichni přítomní se obezřetně začali rozhlížet kolem.

konec třetí části

Akoba (A03)        

Komentáře

komentářů

About The Author

Šéfredaktor

2 komentáře

  1. Epic

    Jesli mě tady něco zaujalo, tak určitě obrácení elfky z temna zase ke světlu, o tom už jsem jednou četl.
    No, zajímavou postavou je Lan – takový vystrašený králík 🙂
    Celkem zajímavá myšlenka je ta, jak se rychle dokážou lidé smířit s tím, že démona nelze porazit…(konečná část kdy ten velitel stráží mluví s tou ženou).
    Jestli jde něco vytknout, tak snad jen dnes už nepříliš originální a ohrané jméno Elanor pro elfku, ale to je absoltní malichernost.
    Jsem zvědavý na závěrečný souboj.

Leave a Reply