Dlouhý boj – 2. díl

 

Silueta postavy v kápi se plížila podél mohutných hradeb, jenž nechal postavit dávný král Nalsabu, aby bylo srdce jeho říše, město Sanya, chráněno proti nepřátelům. Strážní ohně plály každých několik desítek metrů. V tuto noční hodinu to bylo jediné světlo, které alespoň v malé míře osvětlovalo vnější hradby města. Vyšlapané cesty kolem nich poukazovaly na směry, kterými se každou noc vydávají strážci na pravidelné obchůzky.

 

Postava v kápi si vybrala nejtemnější místo, přehodila přes hradby hák a hbitě se vyšplhala nahoru.  

 

 

 

„Královno Raino, mám velmi znepokojivé zprávy,“ sděloval šedovlasý stařík své paní, která seděla v křesle uprostřed královské pracovny. Zraky měla zprvu upřené z okna, které jí dávalo krásný výhled na město Sanya. Ovšem ihned jak uslyšela svého tajemníka, otočila se jeho směrem.

 

„Svere, vypadáš vyděšeně! Co se stalo?“ Ptala se Raina.

 

„Jedná se bohužel o Tvojí bezpečnost.“ Pokračoval pomalu a opatrně její tajemník a učitel.

 

„No tak. Už mi to řekni,“ naléhala ona a Sver jí neochotně poslechl.

 

„Od zvědů jsem dostal zprávu, že Alfix unikl z žaláře.“ Královna vyskočila ze židle, jako kdyby si sedla na ježka. Deset let trvalo, než se podařilo najít slabé stránky Alfixova magického mraku, zničit tento nástroj jeho moci a Afixe samotného uvěznit. A nyní byl zase volný. Utekl ani ne den poté, co byl zadržen. Sice oslabený, ale stále nebezpečný Alfix je opět mezi lidmi.

 

„Proboha! Okamžitě ať se sem dostaví Ardajáš a Lan! Pošli pro ně vojáky s mágem. Jsou v nebezpečí. Mají hlavní zásluhu na pádu Afixe a on se bude mstít.“ Rozkázala královna, ale Sver jí zarazil.

 

„Uklidni se Raino, to už jsem dávno zařídil. Kromě toho jsem odvolal posla, který byl na cestě k tajnému úkrytu krále Zafira a jeho syna. Ardajáš čeká venku.“

 

„Ať vstoupí.“

 

Starý čaroděj přišel až ke královně, pozdravil a usadil se na její pokyn do křesla naproti. Ta mu sdělila, že bude muset zůstat v paláci, protože jinde není v bezpečí.

 

„Ale Raino, spolu s Lanem jsme před Alfixem utíkali rok po Dalnasharu a nedostal nás. Pak jsme se dostali do Tvojí říše a deset let tu připravovali konec jeho moci. Myslím, že na nás nemůže,“ vyslovil svojí domněnku mág.

 

„Situace se změnila. Myslíme si, že Alfix je v Nalsabu,“ vložil se do hovoru tajemník Sver.

 

„A chce se mstít,“ dodala královna. Ardajášovi nezbylo nic jiného, než se podřídit její vůli. Rania rozhodla, že posílí hlídky a každou hlídkující skupinu bude doprovázet mág.

 

+ + +

 

Dřevěné lavice malého stavení, plápolající plameny svíček na každém ze stolů a před vchodem nápis, který zve hosty k posezení či přenocování po dlouhém dni. Tak vypadala malá příměstská krčma, do které díky její poloze zavítá jen málo hostů. V celé místnosti teď vlastně bylo možné vidět jen dva. Seděli v nejtemnějším rohu hospody a až nápadně se snažili, aby jim nebylo vidět do tváře. Pokaždé když krčmářka Nariah donesla něco z objednaného jídla a pití, oba zmlkli a jako kdyby na tu chvíli zkameněli. Sklonili své hlavy v kápi ještě níž, aby měli jistotu, že se o nich ta žena nic nedozví. Ta dělala jako když se jí to netýká, ale stále oba nenápadně pozorovala. Když tajemní hosté měli jistotu, že je dostatečně daleko, začali znovu v tiché komunikaci.

 

„Ty musíš vědět, kde je Zafir. Byl jsi posel, který jel do místa jeho úkrytu. Měj stále na paměti, že záleží na mě, jestli tvojí rodinu propustím. A o tom rozhodnu hned teď. Máš poslední šanci promluvit.“ Krčmářka stála schovaná za rohem a při vyslovení této věty se tak lekla, že málem upustila džbán piva, který právě svým hostům nesla. Nebyla si jistá, zda v úleku neťukla pivem o stěnu a nezpůsobila tím hluk. Proto pohotově a s úsměvem vyšla jakoby ze zadní místnosti směrem k cizincům. Ti okamžitě přerušili řeč.

 

„Tak, tady se to nese. Jak jste si přáli. V této krčmě není mnoho tak štědrých zákazníků, jako jste vy. Proto mi dovolte, abych vám na účet podniku přinesla jako zákusek výborný koláč.“

 

Jedna z tajemných postav souhlasně přikývla, asi aby se již krčmářky zbavila a ta odešla do zadní místnosti jakoby splnit přání zákazníka. Když však pohotová žena došla do kuchyně, otevřela okno a vylezla jím ven. Utíkala co jí síly stačily, aby našla hlídku Sanyjské stráže a požádala jí o pomoc. Hnána strachem ze zvěstí o úniku Alfixe se zoufale snažila někoho najít. Najednou proti ní vyběhli z křoví, které rostlo u hradeb města, dva muži. Krčmářka se velmi lekla, ale pak si všimla, že oba na sobě mají uniformu.

 

„Stůjte! Kdo jste?“ Zakřičel na ní rázně voják.

 

„Musíte mi pomoc! V mojí krčmě jsou dva muži, kteří mluví o úkrytu krále Zafira!“ Vyhrkla okamžitě ona. Vojáci na nic nečekali, jeden z nich doběhl pro zbytek skupiny s mágem a druhý jí řekl, aby se rychle vrátila do krčmy a pokusila se je zdržet. Ona poslechla a za chvíli již hostům nesla slíbenou pochoutku. Přistoupila k hostům a se stejným úsměvem jako předtím jim servírovala dvě porce zákusku. První člověk z té záhadné dvojice pobídl druhého ke konzumaci. Když se však ten natáhl pro misku s jídlem, vypadl mu z oděvu znak královského posla. Nariah pochopila, že když se jeden z nich takto prozradil, nebudou stát o svědky a hbitě vyrazila směrem do kuchyně. Slyšela jen, jak za ní prolétl paprsek ničivé síly, který jí těsně minul. Žena zhasla svíčky a schovala se pod stůl. Seděla pod ním a téměř bez dechu čekala, co se bude dít. Všude kolem byla tma. Žena hrůzou zkameněla, když uslyšela tiché kroky, které se nyní ozývaly uvnitř místnosti. Neodvažovala se pohnout ani milimetr a málem na tu krátkou chvíli potlačila i potřebu dýchat, jak byl její strach silný. Kolem stolu se pomalu mihla silueta postavy, čímž se dostala za krčmářku a ta se mohla jen domnívat, co právě dělá. Podle kroků odhadovala, že neznámý přešel k oknu, ze kterého se krátce díval. Oddychla si. Okno, které nechala otevřené budilo dojem, že jím unikla ven. Kroky však náhle ustaly a ve chvíli nebylo slyšet nic. Nebo snad přece jen ano? Nariah se snažila zaslechnout každý nepatrný závan vzduchu, který by jí prozradil více. Najednou hrůzou zcela ztuhla, když za sebou ucítila dech. Čekala co bude dál neschopna se pohnout, nebo ze sebe vydat hlásku. Pak uslyšela něčí hlasy, jakoby další lidé vstoupili dovnitř. Chtěla vykřiknout, zavolat pomoc, ale ten někdo jí zakryl ústa, takže nemohla. Zoufale se snažila dostat z moci silného muže, ale marně. Pak ucítila tok magické energie a hned poté ztratila vědomí.

 

V temné místnosti královského paláce se konala přísně tajná schůzka tří mocných mužů. Mága Ardajáše, tajemníka Svera a velitele stráží Inarda.

 

„Inarde, co se stalo v té krčmě?“ Zeptal se Sver velitele.

 

„Krčmářka Nariah přiběhla k hlídce s prosbou o pomoc, že má dva hosty, kteří se baví o úkrytu Zafira. Velitel stráže jí poslal zpět, aby ty záhadné muže zdržela. Pak nechal zformovat oddíl a velmi brzy vojáci vpadli do krčmy. Něco uslyšeli z kuchyně a když tam doběhli, našli celou místnost prázdnou,“ podal hlášení Inard.

 

„A to nenašli nic?“ Divil se Sver.

 

„Ano. Na místě, kde podle krčmářky seděla ta dvojice našli na jedné židli popel. Šlo asi původně o nějakou osobu, protože na stole byl popel rozsypaný ve tvaru rukou. Podle všeho se jednalo o vydíraného posla královny. Krčmářka je nezvěstná,“ odpověděl velitel. „Král Zafir byl okamžitě i se synem přemístěn na jiné místo,“ pokračoval.

 

„Je to téměř jasné, Alfix se vrátil. A pokračuje v pronásledování těch, kteří ho mohou ohrozit,“ prohlásil mág a nikdo nepochyboval o pravdivosti jeho slov.

 

konec druhé části  

 

Akoba (A02)

Komentáře

komentářů

About The Author

Šéfredaktor

Leave a Reply