Bylo ráno a každý by podle neobvyklého ticha poznal, že se něco stalo. Ano v noci na hrádbách i pod nimi zemřelo mnoho lidí i trpaslíků. Sto let o sobě trpaslíci nedali vědět a najednou z ničeho nic začali útočit na jižní pevnosti, během jedné noci dobyli třináct pevností a do poledne jich bylo osmnáct. Dnešní noc provedli další útoky, jeden z nich vedl na naši pevnost Urtwala. Naštěstí jsme se o trpaslících dozvěděli předem. Z jedné pevností k nám vyslali posla. Když k nám přišel, byl celý od krve a z nohy mu trčel zlomený šíp. Stačili jsme se připravit i když proti této armádě nebyla žádná opatření dost dobrá. Noc jsme přežili, ale dnešní den pravděpodobně znova zaútočí a my máme četné ztráty, nevím jestli do večera udržíme pevnost… Velitel ležel v márničním pokoji, protože v nemocnici už nenašli pro nikoho místo. Hleděl na ponuře šedé stěny, nebylo to zrovna nejlepší pro morálku mužstva ukládat je do márnice. Náhle se ozvalo zaklepání na dveře.“Dále! „řekl velitel. Vstoupil jeden z jeho vojáků.“Pane…pověřili mě vaším opatrovnictvím, protože…váš poručník Gulag dnes ráno zemřel. „ řekl voják smutně.“Sakra, ty kurvy trpasličí.Rychle mi podej to pivo. „Velitel vypil korbel a třískl s ním na zem vedle postele.“ Musím se zbavit toho šípu, takže až ho vytáhnu přiložíš na to místo tamhleten hadr!“ Když se Godag podíval viděl že velitel má šíp zaražený přímo nad srdcem. Ještě ho chtěl zastavit, ale už šíp lezl z kapitánova těla. Když byl šíp venku začala z rány stříkat krev, Godag rychle přiložil hadr na ránu. „Dobře, to by bylo. Teď mi podej ten obvaz, pomoz mi ho zavázat.“ Godag začal vázat kus hadru co kdysi mohl vypadat jako obvaz.“Teď mi podej zbroj. „“Ale pane zatím nemůžete bojovat máte zůstat na lůžku říkal to doktor… teda, jeho zástupce. Doktor umřel. „“Jestli je doktor mrtvý, tak musím vstát a udělat vše proto abych mohl jeho smrt pomstít, ať je moje zranění vážnější než zranění většiny vojáků, já jediný tady umím velet a teď se potřebuju připravit na boj tak mi musíš pomoct. Chápeš to? „“No…Ano pane. „ „Už jdou, jejich rohy jsou slyšet i sem, včera jsme se udrželi dneska to zvládnem taky. Chcete aby vaše děti otročily v dolech lakomejch trpošů?“ „Ne!“ Zařval dav. „Je jich víc, ale my se jen tak nedáme, i kdyby každý z vás měl dneska padnout a pevnost by se dostala do rukou trpaslíků. Tak se postaráme o to aby tu těch trpaslíků zůstalo co nejmíň!“ Vojáci nadšeně vykřikli. Godag udýchaně přiběhl. „Pane…už se…blíží, za chvíly jsou…tady.“ „Dobře už přišli…“ řekl zadumaně. „Vojáci! Na místa!!“ Za chvíli už trpaslíci nabíhali na zadní hradby. První sprška šípů zasáhla poměrně dobře. Trpaslíci začali stavět žebříky, a postarali se tím o první rozruch v pevnosti. Žebříky byly za chvíly schozeny zpátky z pevnosti. A trpaslíci začínali utíkat. Velitel se pomalu usmál nad prvním triumfem dnešního večera. Slunce pomalu zapadalo a svítilo přímo směrem k bráně pevnosti. To přineslo výhodu trpaslíkům, kteří se pod zapadajícím sluncem blížili bez povšimnutí pevnosti.. První útok byl určen jenom k odhadnutí síly pevnosti. Teď přicházeli trpaslíci ve své plné síle a nehodlali odejít s prázdnou. Dění se pomalu přesunulo na opačnou stranu pevnosti. Trpaslíci byli pod palbou lučištníků, ale nic je neodradilo. K bráně se blížilo několik trpaslíků s beranidlem, lučištníci obrátili své luky směrem k vodnímu příkopu. Přes příkop už několik trpaslíků stavělo lávku, běžci s beranidlem naběhli na postavenou lávku a několik jich rovnou spadlo do vody a v přikopu se utopili. „Všichni k bráně!“ zahřměl kapitánův hlas. Vojáci se nahrnuli k bráně. Vojáci zatím drželi bránu. Na druhé straně probíhal boj s trpaslíky co se do pevnosti dostali přes žebříky. „Godagu!“Zařval velitel. „Ano pane?“ „Musíme ustoupit. A podat zprávu o těchto útocích v Isildenu.“ „Ale pane v pevnosti bojuje ještě mnoho mužů… umírají protože vám věří, jste jejich hrdina!“ Následovala chvíle ticha.„Godagu, ve válce není místo pro hrdiny, zavel mužům od brány na ústup, z pevnosti se dostaneme chodbami z nádvoří…a Godagu.“ „Pane?“ „Je to rozkaz!“ Při probíhání šachtami se Godagovi začaly honit myšlenky, kolik oddaných mužů tam zůstalo, kolik se jich zachránilo a kolik jich padlo jenom proto že věřily hrdinovi který je zradil. Viděl ve svém veliteli pořád oporu, ale viděl v jeho duši smutek a žal. Náhle se Godagovi vedle hlavy zasekla sekera, ve tmě poznal malou trpasličí postavu. Vykopl mu sekeru z ruky a vrazil mu dýku do těla. „Proč útočíte? Co jsme vám udělali?“ začal Godag chrlit na umírajícího trpaslíka. „Dvě stě let je dlouhá doba pro lidi, pro nás je to chvíle, my nikdy nezapomeneme na vaši zradu, my se vám pomstíme. Každá rána způsobená na našem lidu se vám vrátí…“Trpaslík začal zvracet krev, Godag ho položil na zem. Pokračovali v cestě šachtou, při útěku na nádvoří zemřelo asi deset mužů už je nás jenom dvanáct. Po chvíli vyběhli z komplexu šachet, vylezli po žebříku. Během úprku už zapadlo slunce. Vynořili se v lese. Godag se rozběhl směrem k lesu, ostatní ho následovali. Les byl temný i ve dne, natož v noci. Mnoho vojáků se z něj už nevrátilo, žily zde šelmy a podivá stvoření. Nikdo z vojáků by sem jen tak nezamířil, ale byla to jediná cesta k hlavnímu městu. Po asi Hodině vyčerpávajícího běhu, zastavili. „Dost, tady se uložíme.“řekl kapitán. Brzo ráno vyrazíme. Godagu máš první hlídku po hodině vzbuď dalšího, ten převezme tvojí hlídku a takhle pořád dokola.“ Při hlídce zněla Godagovi v hlavě pořád ta slova: „Ve válce není místo pro hrdinství.“ Hořící pevnost umírali v ní vojáci, nechal je tam umřít. Bojovat bez velitele. I když není ve válce místo pro hrdinství, měli jsme zabránit masakru a zachránit i zbytek vojska. Koukl se na svoje přesýpací hodiny. Jeho hlídka bude ještě dlouhá, má dost času na přemýšlení. Náhle slyšel zatroubení rohu.Vyskočil na nohy okamžitě vzbudil ostatní. Vojáci čekali s nataženýmy luky. V očích měli strach, strach z toho, co se vynoří z hlubin lesa. Jestli trpaslíci nebo obludy z dávných časů. „Thorre, nejmocnější všech bohů, chraň naše duše.“ Vykřikl velitel a rozběhl se vstříc nebezpečí všichni ho následovali. Překvapení trpaslíci nestihli vystřelit. A jejich život z ničeho nic skončil. Rozzuření vojáci, nenechali nikoho z trpasličí skupinky na živu. Znovu se jim do žil vrátila válečnická krev, teď už to nebyly ty trosky co utekly šachtou z bojiště, teď měli vznešený úkol uvědomit krále o trpasličí invazi. Bylo zde moc nebezpečno, takže se ještě za tmy vydali na cestu. Ráno vycházeli z lesa. Teď se musí průsmykem dostat k řece. Už to byly dvě hodiny co vešli do průsmyku, Slunce jim pařilo do zad a neměli žádné zásoby. Pochmurná nálada panovala v celé skupině, bylo to zaviněno i tím že už cestou viděli nějaké trpaslíky, jak se nenápadně schovávají za skály. Čekali útok, ale trpaslíci to až moc protahovali. Jestli chtěli zaútočit, tak to měli udělat už dřív. Říkal si Godag. Náhle se zpoza skal vynořili trpaslíci a vyslali na skupinku salvu šípek. Dva z válečníků v křečích spadli na zem. Velitel se se štítem v ruce rozběhl proti trpaslíkům, stal se cílem další salvy. Jeden šíp mu zůstal zabořený v noze. S velitelem to však nic neudělalo a běžel dál, teď už ho ale následovali všichni vojáci. Další salva nic netrefila. Godag už postřehl že trpaslíci jsou jenom čtyři. Velitel naběhl do houfu trpaslíku a usekl jednomu z nich hlavu. Než ho ostatní stihli doběhnout trpaslíci na něj už útočili svými válečnými sekyrami, první útok velitel ustál a okamžitě probodl dalšíhů . V tom mu zasekl jeden trpaslík sekeru do zad. Velitel padl na zem a upustil meč. Když to Godag viděl do žil se vlila nová krev, vyběhl proti nim, nemyslel na smrt myslel pouze na pomstu svého kapitána. Nevnímal druhého trpaslíka, viděl pouze toho vraha. Doběhl k němu a několika silnými ranami ho zbavil života. Když to viděl poslední žijící trpaslík dal se na útěk. Godag vytáhl nůž a vrhl mu ho do zad. Ten se na místě složil. Godag okamžitě přiběhl k veliteli. „Pane, pane!“ „Godagu je konec, zemřel jsem jako hlupák, nechal jsem svoje vojáky v pevnosti a sám sem utekl… jsem zbabělec a umřu v zatracení…“ „Ne pane, jste hrdina, umřel jste jako hrdina, nikdo jiný by se nevrhl vstříc smrti jako vy, jen proto abyste ochránil své vojáky…jste hrdina, a jako hrdina i zemřete!“ „Godagu, doveď tyto muže do pevnosti v Isildienu. A ochraňuj se …Jak hořká je chuť smrti, teď je konec snad se sejdeme v příštím životě můj hochu… Godag pomalu vstal od umírajícího kapitána. „Dojdeme do Isildienu a pomstíme smrt našeho kapitána, každý trpaslík bude pikat za to co provedli našim mužům v pevnosti. Ještě večer dorazili do pevnosti, místodržící dal poslat pro velitelovo tělo, a zařídil mu důstojný pohřeb. Godaga pověřil sestavením nového oddílu pro boj s trpasličímy vojsky.

Komentáře

komentářů

About The Author

One Response

  1. Epic

    Jo, klasické fantasy já zbožňuju, takže tohle se mi zdá výtečné.Až na jednu malinkatou věc, pokud jsem se náhodou nepřehlédnul:
    začínáš jako vypravěč, který se přímo účastní:
    "Stačili jsme se připravit i když proti této armádě nebyla žádná opatření dost dobrá. Noc jsme přežili …"
    Ale pak se to mění a mluvíš jako nezávislý vypravěč, který jen popisuje události.
    Možná se ale pletu, ještě toho dost dělám při tom čtení, tak jsem se možná přehlídl

Leave a Reply