Kapitola I. Malé krůčky Aleq Corthys seděl v hodovní síni paláce lorda Aerona. Právě obíral krásně propečené kuřecí křidélko, když do místnosti vstoupil posel. Byl to vysoký muž snědší pleti, poklusem doběhl k lordovi a něco mu šeptal do ucha. Takové chování bylo ve vysoké společnosti nanejvýš urážející a většina šlechticů v síni to dávala patřičně najevo. Ještě chvíli se posel bavil s Aeronem, pak zasalutoval a stejně rychle jako přišel, také zmizel. „Kapitáne Corthysy pojďte prosím se mnou.“ ??ekl lord a ukázal na Aleqa. Co mi asi chce, má to něco společného s tím poslem? Lord ho uvedl do malého salónku, byl ale bohatě zdobený a velmi dobře zařízený. „Posel mě před chvíli informoval o nepříjemných událostech.“ Aeron mluvil silným autoritativním hlasem. Byl to starší muž, kolem padesáti let, měl vysokou mohutnou postavu a prošedivělý plnovous. Obličej plný vrásek a ošlehaný větrem svědčil o tom, že nestrávil celý život v paláci. „Ano?“ Odvětil udiveně Corthys. Jaké nepříjemné události má asi na mysli? „Nedávný vpád orků nedokázali Vardarští vojáci odrazit a ti teď táhnou směrem k Orinu, a potom možná i k nám do Palmosu.“ „Pane, znamená to, že Vardar padl?“ „Nikoliv, ačkoli to asi nebude dlouho trvat. Vše bude záležet na Vás!“ Na mě! „Tedy nejen na Vás, ale i na generálech z měst Akara a Kohan.“ To co lord Aeron právě řekl připadalo mladému Aleqovi jako sen, měl velet armádě Palmosu a vést ji do války proti nenáviděným orkům. „Pane jestli tomu dobře rozumím, armády Palmosu, Akary a Kohanu se spojí a zabrání orkům v jakémkoli postupu a pokusí se osvobodit Vardar.“ ??ekl Corthys a sám teprve teď pochopil význam toho co řekl. „Přesně.“ Odvětil lord stručně. „Ještě jedna věc, právě jste byl povýšen na generála.“ Já, generálem. To je snad sen? Aleq byl velice udivený, nestávalo se často, aby se teprve dvacetiletý mladík stal generálem, zvlášť když neměl prakticky žádné zkušenosti s válkou. Ještě méně se však stávalo, že by do tak důležité bitvy byl poslán nový generál místo ostříleného veterána. „Pane, mám ještě jednu otázku. Proč s námi do boje nevyrazí i město Orin?“ „To je jednoduché, oni se bojí. Bojí se, že když vyrazí do boje nezbude jim nikdo na obranu při případné porážce, kterou ale nesmíte dovolit.“ „Rozkaz pane.“ Corthys odcházel a v hlavě mu vířil nespočet myšlenek, netušil proč by ho měli jmenovat generálem a nechat ho vést vojsko do boje. Jediným možným vysvětlením bylo, že chtějí otestovat jeho schopnosti, ale v tak závažném konfliktu? Ještě té noci začal sepisovat rozkazy a probírat se nespočtem dokumentů o stavu Palmoské armády. Vyrazit se mělo od dnešního dne za měsíc a Aleq nechtěl ponechat nic náhodě. Z hlavy ale nemohl vypudit jednu myšlenku, proč zrovna on má vést tak důležitou bitvu. Byl tu přece metály ověnčený generál Khazar nebo neméně známý Hondůr, oba to byli velezkušení vojevůdci a na tak důležitý úkol by se hodili mnohem víc. Corthys tu myšlenku násilím vypudil z hlavy, usrkl vína a napsal několik povolávacích rozkazů, poté usnul. * * * Během dvou týdnů bylo prakticky vše připraveno, Aleq byl sám se sebou spokojený. Přípravy stihl o dva týdny dřív a tak dal vojákům ještě týden volno. Měl ale další věc na přemýšlení, vojáků obdržel sotva polovinu. Ostatní města vyslali téměř vše co měli, ale on dostal pouhou polovinu, navíc mu bylo přikázáno aby s žádným z ostatních generálů nemluvil o počtu svých mužů, prý aby si nemysleli, že jsme zbabělci. Jistě, proč si nenechat zálohy, ale tak obrovské? Nemohl proti rozhodnutí velení nic dělat, tak se rozhodl zajít do hospody U Džbánu. Sedl si ke stolu v rohu místnosti, objednal si pivo a pohodlně se opřel. Přemýšlel o tom jaké to asi bude bojovat s orky. Z knih věděl, že jsou asi o hlavu vyšší než dospělí muž, jsou prý ale úplně tupý. A to je naše výhoda. Jsou mnohem silnější než kovář, ale neumí dobře šermovat, vše podřizují síle. Všiml si, že v protějším rohu místnosti sedí nějaká postava, z pod kapuci jí vykukovaly dlouhé, zlatavé vlasy. Usoudil, že to musí být žena, chvíli ji mlčky pozoroval a rozhodl se, že ji osloví. Její vlasy byli tak krásné a i obrysy tváře, které jen letmo zahlédl mu připadaly nádherné. Pomalu vstával, když zahlédl dva muže přistupující k jejímu stolu, řekl si, že neměl tak dlouho váhat a znovu si sedl. Muži se ale nechovali jako gentlemani, právě naopak. „Tak kohopak to tady máme, co kočičko!“ ??ekl jeden z mužů a shrnul ji kapucu. „?? elfka, no prosim, elfka nám leze do hospody. To se dá odčinit jenom jedním způsobem, pojď s námi nahoru.“ Corthys si pouze potvrdil svůj názor, dívka byla nádherná, zlatavé vlasy, zelené oči, krásná postava a vřelý úsměv, který se teď ovšem změnil na výraz nenávisti. U pasu jí visel dlouhý meč, pochva byla popsána nesčetnými elfími runami. Aleq slyšel o umění elfů bojovat s mečem a začal mužů litovat. Dívka pomalu vstala a rychlou ranou pěstí poslala jednoho z mužů k zemi, tasila meč a postavila se do obraného postoje. Corthys vstal a rozeběhl se ženě na pomoc. „Tak kočička si chce hrát.“ ??ekl druhý násilník a provedl výpad, elfka ho lehce vykryla a obtočila se kolem svého soka. Mečem ho na plocho plácla po zádech a skrčila se, jakmile se po ní ohnal. Aleq viděl, že si s nimi dívka jenom hraje, tak zůstal stát opodál. První muž se konečně probral a tasil svůj dlouhý meč, rychle s ním našikmo sekl, žena se přikrčila a bleskovým sekem mu rozpárala břicho. Muž upustil meč a chytil se za krvácející ránu, padl na kolena a trhal sebou ve smrtelné agónii. Druhý násilník, když spatřil umírajícího přítele vzal nohy na ramena. Žena se rozhlédla po davu přihlížejících, Corthys chtěl něco říct, ale její pohled byl natolik ledový, že se neodvážil. Elfka si nasadila kapuci a vyšla do tmavé noci. Corthys si objednal ještě hodně piv a probral mnoho myšlenek než usnul na stole. Ráno ho shozením ze židle probudil hostinský. „Tak chlapče to máme dva tracheaty a jeden pulvur za osm piv!“ ??ekl hostinský a nastavil dla??. Aleqa šíleně bolela hlava, tak jen souhlasně přikývl a vyndal požadovanou částku. Odpoledne již nevolnost ustala a Corthys mohl zajít na návštěvu za svým přítelem, mágem. Budova Alnárovy university magie byla obrovská, čítala na pět tisíc žáků. Byla to největší univerzita v celém Souměstí, sjížděli se sem mágové ze všech okolních měst. Stál na dvoře monumentální stavby, díval se na obrovské podpěrné sloupy a ozdobné římsy. Nádhera, výdobytek lidské civilizace. Vešel do místa pro ubytování studentů a pokračoval chodbou, míjel mistry v červených robách a učně v modrých. Na univerzitě bylo šest ročníku, absolvent pátého ročníku dostal titul mága, ten kdo úspěšně absolvoval šestý, velice obtížný ročník se stal vícemágem. Pak následovali i další tituly, ale ty se už nezískávali na univerzitě, to vše se Aleq dozvěděl od svého kamaráda, aspiranta na titul vícemága Hasafa Arniho. Arni pocházel z dalekých pouští na západě, přijel sem s karavanou a už zde zůstal. „Zdravím tě, příteli.“ ??ekl Hasaf a zvedl zrak od učebnice. Arni měl snědou pleť, menší postavu a černý plnovous. „Také zdravím, už zase se učíš? Vždy, když sem přijdu tak ležíš v učebnicích.“ Odvětil Aleq naoko rozzlobeně. „Zbývá mi pouze týden do závěrečné zkoušky, opravdu mi záleží na tom abych získal titul vícemága a pak …, možná i něco víc.“ Corthys znal mágovy ideje, chtěl se stát arcimágem, nejmocnějším z mágů. „Tak dobře, zpátky na zem. Mám otázku, jak jistě víš byl jsem povýšen na generála a povedu naše vojska proti orkům. Chci vědět jestli pojedeš se mnou?“ „Když složím zkoušky, pak určitě a rád, už dlouho sním o tom, že vyzkouším bojovou magii na živých bytostech a nejen na pokusných krysách.“ Aleq byl tou odpovědí potěšen, potřeboval na výpravě někoho zhruba stejně starého, s kým by si rozuměl. „A můžu se kouknout co to studuješ?“ ??ekl Corthys a naklonil se nad učebnici, název knihy zněl Magie větru. Přečetl několik řádků a přestalo ho to bavit. „Víš, já tě musím obdivovat. Jak se dokážeš nazpaměť naučit takové množství kouzel?“ ??ekl udiveně. „Ale já se je neučím nazpaměť, snažím se je pochopit, poznat jejich podstatu. Právě v tom je rozdíl mezi talentovaným mágem a mágem, který pouze chce studovat. Kouzelník, který se vše učí nazpaměť nebude nikdy tak dobrý, jako ten, který vše chápe.“ „V tom máš asi pravdu, no už musím jít. Za týden se stavím a doufám, že se už budeš honosit titulem vícemága.“ Prohlásil se smíchem Aleq a odešel. * * * Týden uplynul jako voda a Corthys znovu stál před Arniho dveřmi. Zaklepal a vstoupil. „Tak jsem tady, nenapínej mě a okamžitě řekni, jestli si uspěl!“ ??ekl Aleq a upřeně se podíval na Hasafa sklánějícího se nad učebnicí, ten jen zdvihl hlavu a se smutným výrazem na tváři řekl: „Ano, samozřejmě, že ano.“ Jen co to dořekl, se rozchechtal. „Dostal jsem tě, co?“ „Tak to teda dostal, takže pojedeš?“ ??ekl Corthys radostně a pomalu mu docházelo, že jeho nejlepší kamarád se stal vícemágem. „Jistě, jak jsem slíbil.“ Odvětil Hasaf. „Půjdeme to oslavit?“ Zeptal se Aleq dychtivě. „Tento titul mě mnoha věcmi zavazuje a jednou z nich je, že nesmím pít, ale dnes se pořádně opiji, ale pak už nikdy.“ ??ekl vesele Arni. Usadili se v oblíbené hospodě U džbánu, Aleq sem šel ještě několikrát během minulého týdne, doufal že zde zahlédne znovu tu překrásnou elfku. Oba si objednali džbán piva a usadili se u svého stolu. „Tak pro jaký titul si jdeš teď?“ Zeptal se zvědavě Aleq. „Pro titul mistra, samozřejmě.“ Odvětil Hasaf a napil se z právě přineseného džbánu, dobrého Palmoského piva. „V jakém oboru.“ „Asi v oboru nekromancie.“ ??ekl Arni vážně a pak se rozchechtal. Nekromancie byla odnož temné magie, která byla zakázána v celé zemi. Aleqovi nepřipadalo vtipné žertovat na takové téma, temní mágové byli upalováni, mučeny katy, věšeni na šibenice zabíjeni těmi nejhoršími způsoby. „To nebyl dobrý vtip.“ ??ekl Corthys a objednal další dvě piva. Den o něco pokročil a oba měli již mírně upito, když do hospody vstoupila ona elfka, kterou Aleq poznal minulý týden. Sedla si znovu ke stolu v protějším rohu místnosti a objednala si víno. Aleq povzbuzený vypitým alkoholem vstal a vydal se za mladou ženou. „Smím si přisednout, krásná paní?“ ??ekl Corthys a už se chystal si sednout, když mu dívka odstrčila židli. Aleq spadl na zem jako těžký balvan. „Možná až budeš střízlivý!“ ??ekla elfka a upila s poháru vína. Corthys se nikdy před žádnou ženou neplazil a vzal to prostě jen jako malou porážku, lehce se uklonil a odešel zpět ke svému stolu. „To se ti moc nepovedlo, co?“ Prohlásil Arni a rozesmál se na celou hospodu. „Moc vtipný, opravdu.“ Odvětil Aleq a pokračoval v pití. Zůstali v hospodě dlouho do noci a pod náporem alkoholu tvrdě usnuli. * * * O několik dní později stál Aleq v čele čtyř tisíc mužů. Seděl na krásném bílém plnokrevníkovi, oděném v červeném plášti s bílou orlicí, znakem Palmosu. Za ním se táhli regimenty vojáků, kopí, helmice, štíty a zbroje se leskly v paprscích slunce. Jemný vánek čechral koním hřívu, vlnil zástavy a chladil zpocené vojáky. Lid Palmosu před i na hradbách města mával statečným vojákům jedoucím do boje, mnohým vojáků, kteří padnou pro jejich vlastní záchranu. Z hradeb padalo na tisíce barevných kvítků, lidé provolávali slávu lordu Aeronovi a Adanisovi, bohu války. Aleq si připadal jako by již teď slavili vítězství, většina mužů provolávalo slávu lordovi. To Corthysovi docela vadilo, nešlo o slávu, ale o morálku, jestliže mu vlastní vojáci nebudou důvěřovat, pak nemají šanci na úspěch. Pro tuto chvíli zapudil takové chmurné myšlenky a vydal rozkaz k pochodu. Na noc se utábořily ještě na dohled světel z Palmosu, Palmos bylo obrovské město a osady spadající pod něj se rozkládaly do velkých vzdáleností, pak nebylo divu že viděly jejich světla. Vstoupil do velitelského stanu, kolem kulatého stolu seděli čtyři kapitáni, dva seržanti a jeden mistr bojové magie. Všichni mimo mistra vstali a přitiskli pěst k hrudi, mistr jen vstal a lehce se poklonil. Aleq došel ke stolu a dal povel, aby si všichni sedli. Na stole leželo několik map, mezi nimi i mapa celého Souměstí. Corthys byl velice zneklidněn, v celé radě byl nejmladší, snad až na jednoho mladého seržanta. „Pánové, předem Vás chci upozornit, že můj mladý věk nesmí jakkoli poškodit naše vztahy, očekávám od vás naprostou poslušnost.“ Chvíli mlčel a pozorně si prohlížel reakce všech přítomných. „Dobrá, na oplátku za to slibuji, že vyslechnu každý Váš názor a pozorně ho zvážím.“ Čekal, že bude někdo něco namítat, nebo že uslyší nějaké narážky, ale nic takového se nestalo. „Smím promluvit?“ Zeptal se jeden z kapitánů. Corthys jen souhlasně přikývl. „Takže, já osobně jsem slíbil věrnost lordu Aeronovi a ten Vás, bůh ví proč jmenoval velitelem této výpravy, proto budu věrný i Vám. Teď ale k věci, kdy se máme sejít s armádami z ostatních měst.“ „Za měsíc a týden, tam kde se stéká řeka Pak.“ Odvětil Aleq, teď již trochu klidnější. „Mám se svým průzkumným oddílem vyrazit až k řece?“ Zeptal se kapitán. Corthys vedl své první tažení v životě, samozřejmě že některé věci znal z akademie, ale jiné …? „Ne,jeďte do Orinu, tam se zeptejte na pohyb nepřátelských vojsk a potom nechte vyslat malou jednotku až k řece!“ Aleq předpokládal nesouhlas nebo nějakou hádku, ale opět se nic špatného nestalo. Bavili se dlouho do noci a Corthys se ani jednou nesetkal s odmítnutím, když vyjádřil svůj názor. Pomyslel si, že asi nebude tak špatným generálem. Jednou z otázek, kterou dostal bylo jestli se město Vardar udrží tak dlouhou dobu, sám o tom pochyboval, tak jen odpověděl, že musí být rychlý. Druhý den ráno projížděl Aleq pochodovými formacemi svých mužů. Jako první navštívil jízdu vedenou kapitánem Souharem, čítala na dva tisíce mužů a tvořila jádro celé armády. Dalším koho obhlídl byla pěchota, tisícčtyřista mužů v plné zbroji, vedl je ten mladý seržant. A nakonec pýcha Palmosu, pět stovek elitních lukostřelců, vedl je kapitán Kamea. Téměř každé město ze Souměstí mělo své elitní vojáky, u Kohanu to byli těžkooděná jízda, u Akary elitní pěchota, u Orinu vynikající ženisté, u Vardaru lehká jízda no a u Palmosu lukostřelci. Dokonalost lukostřelců tkvěla samozřejmě ve výrobě luku a v délce výcviku. Každý lučištník měl dva luky, jeden takzvaný dalekonosný a druhý na bližší vzdálenosti. Dalekonosné luky byli větší než dospělý muž, jejich tětiva byla ze speciálních magických vláken dodávaných elfi. Krátké luky měli tětivy z těch nejlepších zvířecích šlach a dali se v boji na blízko použít jako tyč. Zbývala ještě stovka ženistů uzavírající výčet celé armády.

Komentáře

komentářů

About The Author

6 komentářů

  1. Yuyka

    Takový odhad jako Gandalf teda nemám (však on je to taky čaroděj:o), ale mám zásobník několika prostých slov. Líbilo se mi to (jakože mně se líbí hodně věcí), chválit asi umí každý, jenže já nejsem příliš velký kritik, to by dopadlo děsně. Navíc nemám co říkat, moje povídky pokulhávají za vašima, spíše se přiučuju co a jak….

  2. Gandalf

    Zkusim hadat – vysokoskolak s oblibou ve filmech. Nedavno pred psanim videl 3 dil pana prstenu. Jinak docela uchazejici, akorat by to chtelo konec. Nejaka ta chybka se taky vloudila (orci jsou tupí ne tupý). Prenasis trochu moc realneho zivota do psani. System akademie a uceni se fakt odpovida vysokoskolskemu standartu ceskeho vysokeho skolstvi. Budu se tesit na pokracovani!!!

Leave a Reply