Asi největší rozruch na hradě Srondsellem způsobil Achimotův příjezd – příjezd nechutného arogantního upíra. Král zrovna svolal zase nějakou schůzi v hlavní hale, na kterou se dostavili jeho nejlepší lidští rádcové a já s Pyrrhosem, když jsme zvenku zaslechli strašlivý řev a křik a řinčení zbraní. Po chvíli nastalo ticho a pak se rozrazila mohutná brána a dovnitř vběhlo to upírské individum. Na protáhlé hlavě se tyčily dva krátké rohy, rudé oči umístěny blízko vedle sebe se rozhlížely kolem dokola a z úst, ze kterých čouhaly ostré špičáky, kapala krev. Dvě svalnaté ruce s dlouhými drápy nervózně máchaly kolem sebe. Dvě zakrnělá křídla se svojí velikostí určitě nedala použít k letu – za to však byla velice tvrdá a zřejmě sloužila při obraně, protože si jimi ta obluda zakrývala záda. U brány se válely zbytky těl dvanácti strážných, jejichž úkolem bylo hlídat bránu, a nádvořím se za upírem hnala skupinka lidských kouzelníků. Král Tollid povstal překvapeně z trůnu a královská rada ze svých míst vstala hned po něm. Stráže v dlouhé hale, kteří byli zvyklí celé dny tu nečinně stát ve dvou řadách jako sochy ozdobující chodbu, se konečně začali sbíhat a formovat proti nepříteli. Mezitím k bráně doběhli lidští mágové. Udýchaný upír se rozhlédl kolem sebe. Byl obklíčen. Podíval se na krále, který stál až na konci dlouhé chodby před svým trůnem. „Zabijte ho!“ zakřičel znechucený Tollid. „Přicházím v míru“ vykašlal ze sebe odsouzenec. „Už jsme si všimli“ poukázal král na mrtvoly válející se před bránou a stráže se na ta slova rozběhli se svými kopími. „Ne! Stůjte nebo zemřete!“ napřáhl před sebe ruku s dlouhými drápy nezvaný host. Útočníky to však neodradilo, neboť byli v přesile. Rozběhli se na něj. Upír už dále nečekal, vymrštil se do vzduchu a proměnil se v netopýra. Kouzelníci po něm začali metat kouzla, ale jediným výsledkem byla žel jen poničená malebná omítka, která zdobila halu. Netopýr vylétl před bránu, kde se proměnil zpět v upíra a odrážel kouzelné střely svými křídly, od kterých se kouzla rozprskly do všech směrů.Vyslal tlakovou vlnu a většinu kouzelníků povalil na zem a pak pomalu přejel rukou nad nehybnými mrtvými těly strážných a ti se začali znovu hýbat a zvedat ze země své zbraně a šli vraždit své bývalé přátele. Těla mágů, kteří se nestačily včas znovu postavit na nohy, už zůstaly ležet bezvládně na zemi s mnohými řeznými ozdobami od meče. Zbývající mágové společně s královskou stráží se snažili vzdorovat chodícím mrtvolám a upír měl mezitím spoustu času dělat z každého „čerstvého“ mrtvého těla své nové poskoky. „No dělejte něco!!“ rozkřičel se král na mě a na Pyrrhose. Pyrrhos chvíli zaváhal, vytáhl mohutnou nabroušenou sekyru, prohlédl si ji, pak vydal ze sebe strašný skřek a zařval: „Na ně!!“ a rozběhl se vstříc nepřátelům. Já jsem se zatím soustředil na vyvolání mocného fénixe. Pyrrhos se zastavil, pozdvihl ruku, pak něco zakřičel a prudce jí ukázal na nejbližšího zombieho. Z konce prstu mu vyšlehl blesk, který zasáhl chodící mrtvolu a ta se sklátila na zem a od ní se blesk odrazil ještě na dalších šest. Poté Pyrrhos znovu pevně uchopil sekyru a chystal se vrhnout do boje, ovšem já už jsem mezitím dokončil vyvolávání fénixe a poručil jsem mu zaútočit na nepřátele. Mohutný hořící pták s rozpětím křídel téměř tří metrů proletěl dlouhou chodbou až ke skupince zombíků, na kterou vychrlil proud ohně. Z mrtvol shořely poslední zbytky masa a většina se jich rozpadla. Ty zbylé měly dorazit další proudy ohně, ale upír po fénixovi vrhal ledové střely, které kusy jeho těla promě??ovaly v prach, který padal dolů na dlažbu. Umírající pták křičel tak, že si všichni přivřeli oči a přikládali ruce na uši. Pak se zmohl ještě na jeden plamen ohně, který však nezničil tolik nepřátel, jako ten první. Pyrrhos už dál nečekal, zařval a vrhl se do bitvy. Jedním prudkým mávnutím své sekyry oddělil lebky od trupu třem bojovníkům a dále si klestil cestu dopředu k Achimotovi. Ten mezitím proměnil hromádku fénixova popela v hroudu ledu, aby se nemohl znovu zrodit, ale já jsem mezitím vyvolal tři dvoumetrové vodní elementály, kteří podporovali Pyrrhose v boji svými drtivými vlnami. Upír vyslal mrazivou vlnu proti Pyrrhosovi, jenž se však díky jeho odolné kůži a jistě i díky působení síly mnohých amuletů od něj rozstříkla na další kostlivce. Ti jen ztuhli a rozsypali se. Potom vzteky zaprskal, vycenil krvavé zuby a znechuceně si odplivl a rukou vyslal na orka proud vzduchu, který ho zvedal do výšky. Achimot měl před sebou nataženou ruku a soustředěně ji pomalu zvedal výš a výš a spolu s ní i Pyrrhose do vzduchu. Zatímco vodní elementálové likvidovali poslední mrtvoly, vyslal jsem proti Achimotovi spoutávací kouzlo a mé zlaté paprsky ho začaly omotávat jako pavouk omotává sítí mouchu. Upír ztratil moc nad sebou i nad svým kouzlem a Pyrrhos dopadl asi ze tří metrové výšky těžce na dlažbu, jenž pod jeho vahou popraskala, a on zůstal nehybně ležet na zádech. To mě vytrhlo od soustředění a spoutávání se přerušilo. Stačil jsem se však vzpamatovat dřív než uvolněný nepřítel a rychle jsem tedy na něj vyslal omračující vlnu, jež ho odhodila na stěnu, o kterou se praštil do hlavy a sjel bezvládně na zem. „Přineste magická pouta! Rychle!“ rozkřikl jsem se nervózně na královské rádce, kteří dosud spolu s králem nečinně přihlíželi od svých stolů na konci haly. „Budu ho zatím hlídat. Tak už běžte! Rychle, rychle!“ opakoval jsem netrpělivě svůj požadavek a dva královští rádcové se mi rozhodli vyhovět a odběhli pro magická pouta. Než se s nimi vrátili, spoutával jsem pro jistotu tu zrůdu, aby se náhodou neprobrala…

Komentáře

komentářů

About The Author

7 komentářů

Leave a Reply