Gordon stál po kotníky v bahně, celý promáčený od deště. Ačkoliv byl obklopen stovkami svých spolubojovníků, jediný slyšitelný zvuk byla padající voda. Vzduch se chvěl napětím. Gordon pohledem zkontroloval ostří svého meče. Skvrnky rzi byly jasným důkazem, že zbrani nebyla věnována dostatečná péče. V jeho oddíle se na pořádek nikdy nedbalo. Ozvaly se trubky. Gordon se podíval okolo sebe. Přes jasný signál k útoku se chvíli nikdo nepohnul. Byl jedním z prvních, kdo vykročili vstříc boji. Celá linie, čítající okolo stovky mužů, se vydala pomalu vpřed.

Volný krok zrychloval, než se z něj stal bezhlavý běh. Ozval se řev několika set hrdel. Jako ozvěna se jim v uších rozeznělo mocné dunění. Běh zvolnil. Z dešťové clony se několik desítek metrů před nimi vynořila vlna skřetů. Malé postavičkyutíkaly vpřed hnány duněním válečných tamtamů. Několik neudrželo balanc a sklouzli na rozbahněnou zem. Byli bez milosti ušlapáni svými spolubojovníky. Ozval se svistot. Nad hlavami se dal tušit smrtící mrak šípů. Za několik okamžiků se země zbarvila tmavě rudou krví skřetů. Pár jich padlo s opeřeným šípem trčícím z těla. Účinek nebyl takový, jaký by si asi lučištníci představovali. Díky špatnému odhadu vzdálenosti v tomto počasí padlo i několik vlastních lidí.

Obě vlny se střetly uprostřed bojiště a ozval se třeskot mečů a zanedlouho i nářek prvních raněných. Gordon přestál první střet. Jeho meč si zdárně razil cestu těly nepřátel. První padl k zemi s prořízlým hrdlem. Další se skácel bez ruky. Nepřátelé však byli v přesile. Po zdárném útoku se musel několikrát vyhýbat ranám mečů. Každý úhyb ho stál stále více sil. On přesto stále rozdával smrtící údery. Přestal počítat, kolik nepřátel zabil. Mohlo jich být dvacet stejně jako sto. Automaticky a bez přemýšlení zasazoval jednu ránu za druhou. Masa bojovníků před ním se stále rozrůstala.

Další smrtící úder nenašel cíl. Drobná postava před ním nastavila meč a s šermířskou jistotou zaútočila. Gordon duchapřítomně uskočil. Rána jen o kousek minula jeho nohu. Pohledem shlédl svého nepřítele. Odlišoval se od jiných. Přilba na hlavě a kožené brnění značily lepší postavení v hierarchii kmene a meč, který držel v ruce také nebyl obyčejný. Neměl čas svého soka studovat, jelikož musel vykrýt další útok. Jak ho učili v táboře, nastavil meč a chtěl využít odkrytého boku nepřítele. Přesně mířený úder se zasekl do masa přesně ve švu, který spojoval jednotlivé části brnění. Jeho sok zaúpěl a svezl se na kolena. Gordon vyprostil meč z bezvládného těla. Než se stačil otočit, sesypala se na něj horda nepřátel. Nestačil ani zvednout meč, když první skřet zaútočil a jen se bezradně koukal blížící se ostří. Smrtonosná čepel se zabořila hluboko do břicha. Gordon ještě bezděkým pohybem zvedl ruku proti dalšímu úderu, ale síla, s jakou byl veden ho srazila na kolena. Ochromující bolest mu trhla tělem, když nepřítel vyprostil svůj meč z jeho útrob. Nedokázal udržet svůj meč v ruce. Ten se svezl do bahna. Tělo vypovědělo službu a následovalo ho. Nikdo si ho už nevšímal. Pomalu ztrácel vědomí, jak krev crčela z ran na jeho těle. Poslední myšlenka patřila jeho domovině, kde v teple u krbu na něj čekala žena a jejich roční synek. Již nepozná otce. Sáhl si rukou pod košili a nahmatal řetízek, pak se jeho mysl zatemnila a on odešel navždy.

***

Shibat pohlédl na skřety stojící okolo něj. Tři čtvrtiny jich ani neznal jménem, přestože byl jejich velitelem. Pod jeho velením jich padlo již tolik, že zapamatovávat si jejich jména bylo zbytečné. Všichni na něj hleděli s úctou, jelikož byl v kmenové hierarchii na vysoké úrovni. Nad ním byl již pouze šaman.

Za nimi se ozvaly bubny. Tempo a rytmus se zrychlovaly. Shibat pohlédl před sebe. na druhé straně pole se dala tušit armáda lidí. Zběsilé tempo bubnů náhle ustalo.

„Z jejich mrtvol se nají mrchožrouti. Pamatujte, že smrt v boji je jediná důstojná smrt, tak se jí nebojte. Na ně!“ rozkřičel se Shibat a s řevem vyběhl kupředu. Celá armáda jej následovala a bez jakéhokoliv pořádku se vrhla do bitevní vřavy. Naproti jim přiletěl houf šípů. Několik jich zakoplo a nevstalo. První střet byl tvrdý. Shibat stačil v běhu seknout do napřaženého kopí tak, aby na něm sám neskončil. Za okamžik již leželo v bahně spolu s mužem, který jej držel. Sekal okolo sebe a rozdával smrt na všechny strany. Skřeti byli jeho bojovým šílenstvím doslova uneseni. Zasypávali lidi ranami. Mnoho jich padlo, ale na místo každého padlého jako by přišli tři noví.

Na chvíli se oprostil od vřavy boje. Svými výpady si udělal místo. Jeden protivník padl mrtev k zemi. Shibat rychle vybíral nového soka. Byl jím muž, který okolo sebe vršil mrtvoly jeho spolubojovníků. S křikem se na něj vrhnul. Muž jako by bezděky sekl naproti skřetovi. Ten jeho slabou ránu vykryl a ihned obratně zaútočil. Shibata trochu překvapil rychlý úhyb. Oba se na pár chvil zastavili a s napřaženými meči studovali oponenta. Muž se zdál unavenějším. 4as jako by se zastavil. Shibat byl první, kdo zaútočil. Vsadil spíše na sílu a tato chyba se mu tvrdě vymstila. Jeho úder sklouzl po nepřítelově meči. Než stačil cokoliv udělat muž zaútočil. Odkrytý bok byl velkým lákadlem a ostří se do něj dychtivě zakouslo. Skřet si bolest neuvědomoval. Jediné, co ještě vnímal bylo studené bahno na jeho obličeji. Pak vydechl naposled.

***

Několik hodin po boji se začali slétat mrchožrouti. Hodovali na mrtvolách a bylo jim jedno, zda jsou skřetí, či lidské. Z nebe se snesla vrána a několikrát klovla do zavřené pěsti. Za chvilku již letěla pryč. V zobáku lesklý předmět. Byl to stříbrný peníz. Pro Chaarona, převozníka přes řeku Styx…

***

Ptáte se, jak nakonec dopadla bitva? Odpověď je zbytečná, jelikož o ničem nerozhodovala. Byla jako spousty bojů před tím i potom. Za co se bojovalo? Většina bojovníků nebyla na začátku války ani na živu. Spojoval je stejný osud. Verbíř jim sliboval slávu a peníze. Nebo, vezmeme-li to z druhé strany, fanatismus spojený s kmenovými zákony doháněl skřety k bojovému šílenství. Válka vznikla dávno, jako by tu byla od dávných věků. Třeba jednou z těchto „bezvýznamných“ šarvátek vzejde vítěz. Jednou možná…

Komentáře

komentářů

About The Author

8 komentářů

  1. Gangleri

    Tak tomu říkám řežba! To byla ale bitva! Skvělej popis! Akorát se mi tam nelíbilo to slovo balanc – rovnováha by bylo lepší… ale to je jen takovej detail, jinak to bylo skvělý! Příště by to bylo ale asi lepší s těma odstavcema 😉 Jo taky mě docela zaujal úvod, jelikož znám téměř všechno od Daniela Landy nazpaměť 🙂

      • Gandalf

        no slovo starý snad ne 🙂 je mi 21

      • Yuyka

        tak to jsi z mfantasy nejstarší, nebo ne? Ale přece jenom, 10 let rozdíl, je přece jenom dost, aspoň se mám co přiučovat od starších spisovatelů:o)

Leave a Reply