Souboj

Velkým prostorem se ozvaly kroky. Potemnělý sál osvětlovaly spoře pouze svícny u mohutných kamenných sloupů. Bylo zde prázdno. Jediné, co narušovalo strnulost tohoto místa byl mohutný trůn vyřezaný ze dřeva. Na něm se krčil stín. Jako by snad ani nevnímal návštěvníka. Zpoza jednoho sloupu se vyloupla silueta muže. Údery jeho pevných cestovních bot o působily rušivě ve světě ticha, který zde vládl. Muž měl tasený dlouhý meč. Jeho čepel byla poseta runami, které v dnešní době znal jen málokdo. Ty runy používali templáři, kteří byli pronásledováni a vybiti před dávnými věky. Muž měl na sobě černý plášť s kápí staženou hluboko do obličeje. Stříbrná spona u jeho krku ostře kontrastovala s barvou jeho oblečení. Pod kabátem bylo vidět kožené brnění, které přesně kopírovalo svalnatou postavu. Kalhoty nesly známky strastiplné cesty stejně jako boty pokryté zaschlým bahnem.

Postava na trůnu seděla nehnutě, jako by v jiné realitě. Cizinec se zastavil asi deset sáhů od ní.

„Víš proč jsem přišel?“ zarachotil sálem hluboký hlas. Odpovědi se mu dostalo jen temné zachroptění.

„Tohle je tvoje poslední hodina!“ pokračoval cizinec. Postava v trůnu se vztyčila. Několik záblesků světla dopadlo na jeho obličej, tedy spíše na to, co obličejem bylo.

***

V písku arény stály dvě postavy. Každá měla v ruce hůl. Připravovaly se k boji. Bosé nohy se bořily do horkého písku. Jejich oblečení vzájemně kontrastovalo. Jeden muž byl celý v černém, jenom kápě byla z bílé látky. Druhá postava byla oděna přesně obráceně. Chodily do kruhu a čekaly na výpad toho druhého. Byly jako dvě šelmy bojující o své teritorium. Slunce pražilo a celé bojiště pokrýval příkrov ticha. Neozvala se ani hláska, ani pípnutí přelétajícího ptáka.

***

Prázdné oční důlky jako by hleděly směrem k cizinci s obnaženým mečem. Kostlivec se vztyčil. Pomalým pohybem sestoupil z trůnu. U jeho boku se houpala pochva s mečem. Ozvalo se řinčení kov o kov jak tasil. Meč jako by zvučel očekáváním souboje. Kostlivec pozvolna došel až k muži. V porovnání byl asi o hlavu větší než on. Na sobě měl cáry oblečení, které kdysi muselo být honosné. Oba se na sebe chvíli dívali. Muž pozvedl meč a zaujal bojový postoj, jeho protivník ho následoval. První kdo neudržel napětí chvíle byl kostlivec. Prudkým výpadem přes hlavu mířil cizinci do odkrytého boku. Ten však stačil zareagovat a rychlým pohybem zblokoval jeho ránu. Meče se střetly a začal jejich tanec. Ostří zpívala píse?? smrti.

***

První se k boji odhodlala postava v černém. Hole o sebe třeskly a výpad střídal výpad. Rychlý boj byl vyrovnaný. Nikomu se nepodařilo zatlačit druhého do úzkých. Vždy, když se zdálo, že protivník nemůže úder zblokovat, ten rychle nastavil hůl do rány nebo se prudkým pohybem vyhnul ráně soupeře. Boj trval již několik minut, ale ani na jednom nebyla znát únava.

***

Bojovník měl navrch. Několikrát se ho kombinací rychlých úderů podařilo dostat kostlivce do úzkých, ale nikdy se mu nepodařilo zasadit rozhodující úder. Náhle se nestvůra napřáhla k mocnému úderu. Bojovník stačil nastavit svůj meč, jenže síla úderu mu ho vyhodila z ruky. Meč se s řinčením odkutálel do kouta. Kostlivec vydal nepřirozený zvuk. Znělo to trochu jako smích, ale ten mrazil v kostech. Postavil se nad muže a s mečem v obou rukou bodl do míst, kde se dalo tušit srdce. Bojovník rychle zareagoval a podařilo se mu ráně vyhnout. Meč jenom křesl o kamennou podlahu. Kostlivec byl trochu udiven lehkostí úhybu, ale okamžitě zaútočil znovu. Svojí kostlivou nohou nakopl muže pod žebra, ten jen zaúpěl, jak mu jedno z nich prasklo. Svalil se na záda neschopen obrany. Hmatal směrem, kde tušil svůj meč. Jeho prsty se však nemohly ke zbrani dostat, byla příliš daleko. Mezitím se nad něj postavila nestvůra. Mohutným nápřahem namířila přímo doprostřed hrudníku. Krátký svistot čepele a …

***

Bojovník v bílém se zapotácel. Jedna rána nečekaně prošla obranou a bolestivě ho zasáhla do boku. Na jednom koleni se teď bránil horlivým útokům soupeře. Bylo vidět, že rána ho dost vyčerpala. Bylo jasné, že se dlouho neubrání.

***

Studená ocel se projela hladce hrudníkem. Necítil žádnou bolest, jen smrtelný chlad, jak ostří projelo srdcem. Poslední pohled patřil prázdným důlkům v lebce jeho vraha. Tak jako jeho otec i on zemře rukou temného pána. Třeba jednou přijde někdo, kdo tuto stvůru skolí, aby již neterorizovala okolí. Ještě se v duchu rozloučil se vším co tolik miloval, se světem, kterému říkal domov. Pak jej objala náruč smrti a on se vydal za světlem.

***

Rázné údery dřeva o dřevo se rozléhaly do dály. S čím dál větší silou bušil muž v černém do svého protivníka. Ten s bolestnou grimasou ve tváři stále klesal pod ráznými údery. Náhle, zničeho nic se zmohl na výpad a udeřil svého protivníka do nohy. Ten byl na chvíli vyveden z rovnováhy. To mu stačilo k tomu, aby vyskočil na nohy a souboj začal takřka na novo. Už nebylo znát, kdo měl převahu.

***

Kdesi ve vesnici byl slyšet křik právě narozeného dítěte. Vesničané se večer sešli v hospodě aby oslavili jeho příchod na svět. Přesto panovala smutná atmosféra, jeho otec se již dlouhou dobu nevracel. Pohledy mnohy obyvatel se ubíraly k temnému hradu ve skalách nad úrodným údolím.

***

Boj nebral konce. Jako by polit živou vodou nebylo vidět jakékoliv známky zranění. Jejich boj nekončil. A doufejme, že neskončí…

Komentáře

komentářů

About The Author

7 komentářů

  1. Gandalf

    Souboje jsou oblíbenou mojí situací. Jak uvidíte i v dalších povídkách (zatím mám tři publikovatelné, které čekají jen na úpravy) souboje jsou náplní nejen této povídky. Snad se mi zadařilo vykreslit souboj Dobra a Zla. Doufám, že to není moc nepochopitelné. Chci jen vědět, jestli jste to vytušili nebo ne. Dík za názory.

  2. Yuyka

    to je vážně věc, psát bez příběhu, bez vykreslení postav, bez popisu rodných míst a tak podobně… je to skvělé, že na mfantasy máme každého autora originálního, s vlastním stylem, s úžasnou osobitou stylistikou… Chci se zeptat: souboje jsou tvým oblíbeným předmětem k popisování nebo to byla jenom něco nového, co jsi chtěl vyzkoušet?

Leave a Reply