„Berete si zde přítomnou princeznu Astral z Rinettone za manželku, a budete ji milovat, chránit a ctít až do konce svých dnů?“

„Ano.“

Tak kde je Lorelei?! Proč už tady není? Přece si Durina nemohu vzít! Astral klečela po boku lidského krále v nádherných jemných bělostných šatech. Výstřih zdobily malé něžné lilie, které měla Astral také vpletené do hustých černých vlasů.

„A vy si berete zde přítomného krále lorda Durina z Pevnosti za manžela, a budete jej milovat, chránit a ctít až do konce svých dnů?“

„Ne!“ Astral ani nestačila otevřít ústa a ozval se za ní veselý, ale napjatý hlas její věrné ochránkyně.

„Jak se opovažujete…?!“

„Pro někoho jsme si přišli!“ zvolal udýchaný Tyris, který se objevil za Lorelei.

„Co to má znamenat?!“

Astral vyskočila na nohy. „Konečně!“ vykřikla s úlevou v hlase.

„Dlužíš mi vysvětlení, Astral!“ rozčílil se Durin. Zmatený kněz, který oba oddával, jen stál a zíral na nečekanou podívanou.

„Nic ti nedlužím! Jsi jen nemilosrdný zabiják a vrah!“ Astral krále probodla nenávistným pohledem.

„Ty zrádkyně! Kdybys nebyla žena, vyzval bych tě na souboj!“

„Tak vyzvi, nebojím se tě!“

„Princezno, to byste neměla dělat!“ varovala ji Lorelei.

„Nechej to na mně,“ žádal Tyris tiše směrem ke své sestře.

„Já snad špatně slyším!“ usmála se překvapená Lorelei, „kdo si vybral jako druhý předmět šerm?“

„Myslím, že praktická zkušenost je milionkrát lepší než výuka,“ zavrtěl Tyris hlavou. „Tak se bij!“ křikl potom k lordu Durinovi.

„S tebou?!“

„A se mnou!“ přidala se Lorelei.

„Neblázni, princezna se musí bezpečně dopravit do Rinettone!“ namítl Tyris.

„To přece dokážu sama!“ zamračila se Astral. Naposledy zlostně pohlédla na Durina a vyběhla. Lorelei a Tyris vytasili své meče.

„Jste v přesile! To že je nějaká čest a spravedlnost?!“ volal Durin s přímo šíleným výrazem v očích, které nasupeně těkaly po obou dvojčatech.

„Kdo kdy mluvil o cti a spravedlnosti?“ po Tyrisově tváři přeběhl lehký škádlivý úšklebek.

„Nám jde totiž hlavně o vaši smrt,“ usmála se Lorelei. Rudé neposedné vlasy jí padaly do obličeje.

„A nakonec, jste přece král a musíte mít více síly, než kdejací venkované, nebo ne?“ povytáhl Tyris obočí.

„Bože, ochra??uj mne! ??ááá!“ to se ozval kněz, který již nechápal vůbec nic a odcupital z místnosti.

Zraky dvojčat se nyní vražedně zabodly do pohledu soupeře. Tyris se s bojovným rykem vyřítil kupředu. Ale Durin, místo aby bránil jeho výpad, se k němu obrátil zády a rozběhl se k velkému, pootevřenému oknu. Lorelei si s Tyrisem vyměnila posměšný, ale zárove?? nechápavý pohled.

„Vrazi!“ zaječel lord Durin a vyskočil z okna věže přímo na kamenité náměstí, nyní už zcela ponořené do tmy. Lorelei a Tyris přiběhli k oknu a pohlédli dolů. I přes tmu rozeznali chabé obrysy ležícího krále…

Astral se ve zdraví vrátila do Rinettone, aby zde dál žila, nyní již klidným životem bez dobrodružství. Ale jak řekla, i to jedno bylo pro ni na celý život dost. Lorelei se s ní rozloučila s tím, že již nepotřebuje ochranu, ale přijala princeznino díky v podobě skromného domku. Tyris se k ní nastěhoval a žili spolu, navzájem si pomáhali a podporovali se. A Futhar? S úsměvem na tváři pozoroval tlusté sklo magické koule, ve které viděl své svěřence. Byl spokojen. Umíral, ale za život udělal to, co udělat měl. Ležel na posteli a společnost mu dělal pouze tmavý stín. Byl s ním všude. A Futhar věděl, že zemře jedině s ním. Věřil, že jeho nástupce povede dobře Bílý hrad a studenty v něm. Doufal… a pomalu zavíral oči. Odešel navždy, do věčného ticha. A s jeho smrtí přišel na svět jeho nástupce, Rahaan. Sotva se narodil, byl schopen vládnout Bílému hradu. Měl svůj stín. Jako každý.

Komentáře

komentářů

About The Author

7 komentářů

Leave a Reply