"Merkane! Počkej ještě chvilku."
"Jo?"
"Merkane, obejmi mě," poprosila Vialle.
"Ale co se…?"
V tu chvíli se na mě vrhla, chytla mě kolem krku a přitiskla se ke mě.
"Co to děláš?" zeptal jsem se rychle a pokusil se ji od sebe odtrhnout.
"Mám tě ráda. Miluju tě, Merkane."
"Blbost,…" začal jsem.
V tu chvíli jsem ale na krku pocítil palčivou bolest. V záchvatu křeče jsem dívku odhodil pět metrů od sebe. Našmátral jsem u boku meč a namířil jím na Vialle.
"Jsi mrtvý!" usmála se. "Teď už začínáš slábnout, chvíli počkám… Vykrvácíš. Jak smutné viď?"
Její kůže viditelně ztmavla do lehce modrého nádechu, oči zezelanaly a zvětšily se do nepřirozených rozměrů.
"Jestli budeš chtít, můžu tě zabít rychle," pokračovala, jako by se nic nestalo. "Já se většinou raději dívám na pomalou a krutou smrt, ale pro tebe bych udělala výjimku…"
Opravdu jsem cítil rychlé slábnutí svalů, meč jsem teď držel snad jen silou vůle.
"Co jsi zač?"
"Tobě to ještě nedošlo? Má paní bude šťastná až se dozví, že jsem vás oba… mmm, zneškodnila."
Už mi to došlo – fanatička. Obrátila se ke mě zády, a začala důkladně natáčet své červené vlasy na prst.
"Táhni k čertu, čubko!" zařval jsem na ní.
Vialle jen lehce nadskočila, jinak však na sobě strach nedala znát.
"Já a mrtvý? Ne, nemyslím… Vlastně si myslím, že zabiju já tebe, co ty na to?" zeptal jsem se klidně.
"Když myslíš…" zívla dívka a zpod róby vytáhla dvě dýky.
S tímhle sem jaksi nepočítal. Ale co jiného mi zbývá. Opřel jsem se plně o ruce a pokusil se vstát.
Vialle se jen sladce rozesmála.
"Nějak ti to nejde, hrdino!" mkrla na mě.
"Pojď sem Vialle," poprosil jsem jí.
"Ne díky," odpověděla rychle a opět se triumfálně usmála.
"Bojíš se?"
"Ano strašně… Mimochodem, Persh ječel jako prase na jatkách, když jsem mu podřezávala krk," ukázala na ostří jedné dýky, na které se třpytila čerstvá krev.
"To věřím… Persh byl vždycky zbabělec," pokýval jsem na souhlas hlavou.
"Co to říkáš?"
Pokusil jsem se nasadit tázavý a klidný výraz a podíval jsem se jí do očí…
"Krásně řečeno, asi nejsi takový jak jsem myslela…"
Na chvíli jakoby zaváhala, ale pak se pomalu vydala směrem ke mě. Skvěle. Rozhlédl jsem se kolem sebe. Závěsy, radši ne, mohly by chytit… Chytit? Ohe??. Dívka teď byla už dost blízko, usmál jsem se na ni a vší silou jsem nohou kopl do podstavce pro pochode??. Přesně jak jsem chtěl, dopadla u mě. Sebral jsem ji, a hodil. Vialle zaječela a reagovala jak jsem očekával – sesunula se na zem a začala v šíleném záchvatu mlátit do země a všeho kolem, potom se snažila uhasit ohe?? který jsem rozdělal na její róbě.
"Co se to tady děje?" ozvalo se z chodby za rohem.
Chvíli na to se přikulhal bojovník… Nevím, jestli na ten okamžik někdy zapomenu. Když dívčina krev postříkala celou místnost, strážný se vítězoslavně zasmál a hlava dopadla na zem, načež zmizela bez jediné stopy. Zkusil jsem pohnout rukou – vrátila se má síla. Přece jen s problémy jsem vstal.
"NIKOMU O TOMHLE NE??EKNE? !"
"Ano, lorde Merkane," odpověděl vzrušený mladík a otřel si krev z meče.
"Ukliď to tělo, a vydrhni tu místnost," poručil jsem. "A… Díky, povýším tě."
Vstal jsem ze země, podíval se ještě jednou na mrtvé tělo. Persh, Persh… PERSH.
Rozeběhl jsem se do stájí, nevnímal jsem nic jiného, než Viallin pohled, když mi ukazovala zkrvavené ostří dýky. "Ječel jako prase na jatkách… jako prase na jatkách… na jatkách…"
Pořád dokola mi v hlavě zněly slova té nestvůry…
"Ale, lord Merkan? Co vy tady… A mimochodem, od jatek jsem slyšel nějaký jekot… Váš bratr Persh asi zabíjel prase… Nevím sice proč teď v noci, ale vždycky mu to zrovna nemyslelo."
Doprovázen burácivým smíchem básníka jsem vběhl do tmy…

Komentáře

komentářů

About The Author

17 komentářů

  1. Tentimórwen

    Hele,tak fakt sorry,jestli ses tenkrát urazil,tak se vážně omlouvám.Nemyslela jsem to vážně.Už Ti víckrát neřeknu,že seš debil,příště si to nechám pro sebe:).Ne,vážně SORRY!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

  2. Finvelia

    Upřímně se těším na dalšíííí dííííl!!!!Kdy to budeeeeeeeee?????
    Jo,a Ten,která už se nechce na těchto stránkách vyskytovat ti vzkazuje,že si máš zapnout takovou tu věc,které se,myslím, říká mobilní telefon……..wow,já jsem přišla na ten název toho telefonu!:)))))))

  3. Melphisa

    kdo je tvůj vzor prosím tě? nebo prostě nejoblíbenější autor / kniha? jinak ty dva díly mi připomínají Rogera Zelazneho… mého favorita .) a můžu říct, že se mu téměř rovnáš, i když těch osm knih se dvěma povídkama asi srovnávat není zrovna to nej…

  4. Gangleri

    Krásný dialog – takovej dramatickej rozhovor s takovym krásnym koncem – opravdu to bylo napínavý – doslova jsem se napětím nalepil až k monitoru (a taky proto,že to bylo docela malym písmem – mam tu totiž velký rozlišení a tyhle písmenčička se mi tu obtížně čtou – jediná mikrochybička v týhle povídce) ale jinak uchvacující děj – dej mi vědět až bude pokračování 😉

  5. Yuyka

    krátké? Akorát. Já stejně dlouhé povídky většinou ani nedočtu dokonce… teda, pokud mě neupoutají tak moc, že bych se od nich neodtrhla. Dost drsné… ale mně se to celkem líbilo. Pokračovat to ještě bude, podle mého určitě! Musí ještě dojít na jatka a poohlédnout se po Pershovi. Nemám pravdu?

Leave a Reply