„Stávej Oglone, Oglone už je ráno!“ Sit klečel nad obrovskou masou svalů a pleskal ji po tváři. „nechápu Wrathe proč jsi to udělal, měly jsme to s Oglonem plně pod kontrolou!“ Najednou se Sit lekl a vyskočil na skří??, Oglon totiž strašně rychle vyskočil z postele a vykřikl: „Kdo bude další na můj hřeb!“ Uviděl jak kolem něj sedí jeho dobří přátelé a povídají si. Sit seděl na skříni a divně se culil, jakoby snědl kožožrouta. Telchar s Barandirem seděli na jedné posteli a hádali se kde je nejlepší kovář. Wrath seděl u stolu, měl v puse dýmku a probíral něco s Draugem, který seděl naproti a ukazoval něco dýkou na obrovském papíře. Draug se otočil na ostatní. „Takže Wrath říká že v hospodě v Ritonu na nás čeká jeden muž, který nám řekne kde se nachází Kámen Vědění. Takže bych rád věděl kdo z vás se vydá s námi, je to vaše svobodné rozhodnutí a nebudu vás přemlouvat. Také netvrdím že to bude málo nebezpečné, spíš naopak.“ První pohled věnoval Barandirovi, odvážnému válečníkovi, který vždy dodržoval všechny pravidla férového boje, ten jen lehce pokývl. Potom upřel pohled na trpaslíka, staršího, zjizveného bojovníka, byl hluboce zamyšlen a tahal si u toho svůj dlouhý vous. „Smrt všem co nám budou stát v cestě, já s Oglonem jdem s tebou i do lávy pekelné…příteli.“ „No proč ne, vlastně bude mi ctí. Už dlouho jsem nebyl na nějaké dobrodružné výpravě. To můj strýc vždy říkal že měl kamaráda a ten byl…“ „Dobře Site i s tebou počítáme, pamatujte můžete kdykoli odejít.“ „Taková odhodlanost se jen tak nevidí, budeme potřebovat pomoc každého. Barandirovo umění meče, Oglonovu sílu, Telcharovu moudrost v boji, Draugovo hraničářské schopnosti i tvé temné umění Site.“ Promluvil chraptivým slabým hlasem Wrath. „Sbalte si věci za chvíli vyrážíme, včera jsem koupil pět rychlých koní. Počítal jsem s tím že Sit pojede s Telcharem.“ „Cože, tys kupoval koně?“ Vychrkl Sit na Wratha, který se na něj jen škaredě zamračil. „Proč já jedu ze Sitem? Já to znám on mě vždycky někde vyklopí!“ „Máš se držet trpaslíku!“ Zasyčel Sit a seskočil ze skříně. Po hodině balení a chystání věcí na putování, sešli dolů do hospody kde se bavil Wrath s hospodským, který mu podával nějakou obálku. Wrath se na něj usmál a poděkoval, také mu dal patnáct zlatých za slušný pobit a tu včerejší rvačku. Vyšli z hospody a nasedli na pět koní, kteří tam stáli. „Dostal jsem dopis od našeho přítele Angrista Chudovousa. Píše v něm že před dvěmi dny připlul do přístavního města Walsu. Vydal se na cestu proti nám, měly by jsme se sejít za den v Ritonu, kde bude také čekat ten muž o kterém jsem vám říkal ráno.“ A vyjeli na cestu, jeli celý den přes řeku Luku až ráno dojeli do Ritonu. Cesta byla poklidná, bez obav a potíží, protože tato cesta je velice hlídaná jakožto obchodní stezka. Vlezli do hospody a posadily se k prázdnému stolu v rohu u krbu. Najedli se a povídali si až do odpoledne, když tu do dveří vešla malá postava s velkou tornou, opírající se o železný palcát. „Jedu do Ritonu,naplnit špetku osudu. Najít staré kamarády a pohledět na dno sudu.“ „Vítáme tě v Dor-Cúarhol synu řádu Balamtamských mnichů!“ Vykřikl Sit a povstal na židli! „Ani nevíš jak jsme rádi že tě vidíme.“ ??ekl Wrath a uklonil se skoro až k zemi. Opřen o svoji hůl. „Nekla?? se přede mnou příteli, to já před tebou klanět bych se měl. Hospodský víno máteli.“ Hospodský došel a podal mnichovi stříbrný pohár s červeným Falaským vínem. „Moudrý pane nahoře na vás čeká nějaký muž, černě oblečen a velmi pozoruhodný.“ Wrath okamžitě odložil víno a vyšel nahoru do salonku kde seděl muž s bílou kůži, která měla na sobě hromadu modřin a mozolů, měl černou kápi pod kterou nebylo vidět a syčel jako had připraven k boji. „Sirmorusi jsi to ty?“ „Ne, já nejsem Siromorus! Siromorus je už mrtvý já mám jen jeho tělo. Ty a tvoji přátelé to už máte také spočítané. Do Staré knihovny už se nedostanete!“ Wrath uslyšel za sebou kroky dvou stvoření a zvuk vytahování meče. Podíval se na Muže v kápi a nazuřeným hlasem zařval“ „To stačí služebníku smrti, tvůj konec se blíží!“ Zahalená postava začala vydávat divné zvuky, nadechla se a začala strašně řvát až vít. Wrath se chytil za uši a klekl na zem. Máchl rukou a v místnosti se udělalo úplné ticho, natáhl druhou ruku že ztrestá kvílejícího netvora ale zjistil že zmizel i s těmi co stáli za ním. Najednou celá hospoda zhasla, jakoby někdo sfoukl všechny lampy co v ní byli zarás. „Co to zhasl? Rožněte! Nevidím!“ „Pšt, Oglone, něco se děje. Buď v pozoru!“ Zašeptal Telchar když všichni u stolu rázem ztichly. Najednou uslyšeli jak někdo schází ze schodů. „To je dobré, to je Wrath.“ Zahlásil potichu Angrist, který už byl úplně jinde než u stolu. „Venku jsou nějací podivní žoldáci, asi jdou pro nás, nevím co chtějí“ Ozval se Draugův hlas pod oknem. Najednou někdo otevřel dveře a vyběhl ven, byl to hospodský, než stačil něco říct vypálily do něj šest šípů. Padl na kolena a třepal se v bolestech. Přišel k němu jeden z nich a nemilosrdně ho probodl. Draug pozoroval jak jeho bezduché tělo padá k zemi. „Bůh opatruj jeho sny“ Zašeptal a sklonil hlavu. Všichni věděli že je jich tam asi tolik, že vyjít ven je sebevražda. Čekali proto ve tmě hospody až vejdou dovnitř. Mezi tím se pomalu a potichu začaly rozmisťovat. Bylo tam hodně šero takže orientovat se tam, bylo pro většinu družinky dost obtížné. „Jsou i nahoře a jdou dolu“ Ozval se také Sitův vylekaný hlas. Najednou Angrist uviděl jak se k němu z venku přiřítila strašlivou rychlostí čepel která chtěla okamžitě bodnout, když jí tak, tak zastavila čepel druhá která ji odrazila a útor opětovala. V tom se ozvalo strašlivé zavití a někdo padl k zemi. Vylekaný Kudůk zašeptal: „Barandire to ty? Díky, jsi v pořádku?“ „Pšt, jdou sem z vrchu i z venku zaráz.“ Ozval se Barandirův klidný hlas. „Jsou to ghůlové, přízraky z hlubin!“ Zavolal na Wratha Telchar, skloněný nad mrtvolou útočníka. Trpaslík viděl ve tmě skoro stejně jako ve dne a viděl už tolik oblud, že rozpoznání tohoto tvora nebylo nijak těžké. Ozvala se rána roztříštěného okna a několik desítek hrotů se zabodlo do stěn a země. Ghůlové začali střílet šípy do hospody a pomalu jeden po druhém lezli dovnitř, také ze schodů bylo slyšet několik desítek kroků. Hrdinové, připraveni na svích místech, čekali až se hospoda celá zaplní páchnoucími ghůly. Do hospody se nasoukalo nejmí?? třicet ozbrojených protivníků když tu se ozvalo: „Flarimedo“ Hospodou proniklo nádherné bíle světlo. Do třiceti překvapených ghůlů se pustilo sedm odhodlaných hrdinů. Draug se okamžitě podíval nad sebe a uviděl jednoho jak nad ním stojí s napřaženým mečem, Draug co nejrychleji nastavil meč, ale bylo by pozdě kdyby v poslední chvíli ghůlem neprojela Telcharova sekera, ten se zasmál vyrval sekeru a mrštil ji do přibíhajícího ghůla. Stačil ještě vytáhnout kladivo když viděl že na něj ůtočí další a jeho útok vykryl. Oglon se pustil s rozběhem do dvou přízraků, jednoho přelomil o trám a druhého přetáhl kyjem že se rozpadl na šest kusů. Hraničář se dlouho nevzpamatovával, vytasil meč a zasadil smrtelnou ránu nepříteli, který napadl trpaslíka. Barandir vyčkávajíc, obklíčen třemi zabijáky se plně soustředil na jejich pohyby mečem. Čekal až jeden z nich zaútočí a udělá tak smrtelnou chybu. Schválně se postavil k jednomu zády. Ten nečekal a pokusil se o výpad. S mrštností dravé šelmy se meč sklouzl po šermířově ostří a probodl druhého ghůla. Tomu z otočky usekl hlavu a ještě v pohodě stačil probodnout toho posledního co také využil své poslední životní šance. Angrist spolu se Sitem, stáli k sobě zády a bojovali se třemi zabijáky. Sit zrovna probodl jednomu lejtko, zhoupl se mu po plášti a podřízl mu krk, když Angrist mávl rukávem, z kterého mu vylétl žlutý prášek a tím práškem uspal dva ghůly a pak je udeřil palcátem. Od Wratha bylo slyšet jen několik dunivých ran, jak jeho ozdobená dřevěná hůl naráží do hlav ghůlů. „Ke dveřím!!!“ Zařval Draug když vypustil tři šípy do skupinky ghůlů. Angrist se rozběhl a sklouzl pod dlouhým stolem až ke dveřím , Sit udělal kotrmelec a hodil hvězdici do ghůla který hlídal dveře. Rozběhl se a vykopl ho ven z hospody. Oba se ocitli před osvětlenou hospodou, kde stálo třicet černých koní. Barandir v zápalu boje se lehce prošermoval k Draugovi aby mohl přeseknout ghůla co bránil hraničáři k odchodu. Wrath na sebe seslal zaklínadlo které ho chránilo před útoky nemrtvých a pomalu vyšel ven. Sit zpozoroval jak někdo stojí na střeše a vše potichu pozoruje, najednou obrovským skokem seskočil až k nim před hospodu, skočil dobrých patnáct sáhů a skok ho vůbec neunavil. Stál proti nim se sklopenou hlavou a s rukama schovanýma pod pláštěm. Oglon s Barandirem a Telcharem byli ještě v hospodě a bojovali se zbytkem ghůlů, bylo jich ještě patnáct, nezraněných a nebojácných protivníků. Nevšimli si že venku je někdo kdo nevypadá zrovna na spojence. Až na Barandira, ten to zareagoval jako první, protože při svém umění hodně uplat??oval všímání věcí co se dějí kolem. Rozběhl se proti oknu a vyskočil do kotrmelce před překvapené přátelé. „Provinily jste se proti řádu smrti, měli jste všichni zemřít. Budete potrestáni!“ Zachraptěla postava v černém plášti a vytasila dvě dlouhé zelené šavle, obě byly delší než Barandirův meč ale to nic neměnilo na tom že se Barandir pomaličku postavil do šermířského postoje a čekal co bude dělat. Oglon zrovna vyhodil jednoho zdeformovaného ghůla zavřeným oknem ven, když Telchar zlomil vaz o trám jednomu z ghůlů. „Nectíme řád smrti a tudíž je nám jedno že jsme se proti němu provinily, ale zato ty víš co se s tebou stane když zklameš!“ ??ekl klidným hlasem Wrath a protočil svoji hůl kolem pasu a přes ruku. Angrist se Sitem se pomaličku přesunuli za nebojácného kouzelníka, ten věděl že jejich protivník nebude člověk bohužel asi ani ghůl. Postava se zasmála a zaútočila oběma šavlemi vpřed, Barandir útok samozřejmě čekal, ale netušil, že postava tak rychle naváže na útok další, jeho první pohyb byl dost mrštný, rychle si stoupl mezi dvě šavle. Vyskočil nad jejich ostří a odkopl je od sebe. To dostalo postavu do pohybu, protočila se o 360° a zaútočila sekem na Barandira, ten jednu šavli odrazil a druhou přeskočil. Stalo se ale něco co opravdu nečekal, při dopadu mu něco silně podrazilo nohy a padl k zemi. Všichni zahlédli jak se černošedý ocas postava zastrčila spět pod plášť. Barandir okamžitě vyskočil pomocí rukou na nohy, ale neměl čím rychle zaútočit, protože jeho meč mu vypadl při pádu. Vytasil alespo?? velkou zahnutou šavli kterou měl vzadu za pasem. Čekal další obtížný útok, když tu postava po prudkém nárazu odletěla o osm sáhů na bok. Kladivový úder patřil trpaslíkovy který ho už několik set let zdokonaluje. Rychlým klusem se přiřítil k šermířovy a podal mu jeho meč, který před tím zvedl. To už byl nepřítel opět na nohou a dřímal své dlouhé šavle namířené proti Oglonovi který proti němu vyběhl z hospody. Oglon nepřemýšlel nad tím co udělal, do poslední chvíle si ani nevšiml že svůj kyj nechal v hospodě. Prokřupal pár svých kostí podivným zhoupnutím a na nepřítele se zahleděl rudýma očima. V té chvíli viděl kroll jen rudé rozmazané mžitky, jediné co viděl barevně a jasně byl jeho protivník. Roztáhl své bezbranné zkrvavěné ruce a o hodně se mu zrychlil tep. Protivník byl v klidu, bylo vidět že ho chování krolla překvapilo, zaútočil na Oglona dlouhým výpadem a bodl mu šavli do břicha. Ten ani nezaječel, ani nezařval chytil ho za tu ruku a zvedl do vzduchu, druhou rukou vytrhl šavli z těla a chytil za druhou ruku. Za strašného řevu s ním udeřil, strašnými ranami, o zeď. Zvedl nad hlavu a třískl o zem. Bytost s ocasem zaúpěla, těsně před tím než jí kroll třikrát drsně dupl na hlavu. Oglon se otočil a odkopl ho patnáct sáhů daleko, podřepl a skočil stejnou dálku na něj a kolenem mu dopadl na záda. V tu chvíli uviděl jak nepříteli vypadl zpod pláště ocas. Chytit ho za něj a začal s ním točit kolem dokola. Všichni ostatní přihlíželi morbidnímu souboji s otevřenou pusou, jak Oglon točí z nepřítelem do té doby než v něm něco šeredně křuplo a následovně trhlo. Protivník se vznesl jak hozené kladivo a letěl skoro sto sáhů, než narazil do stromu a propadl větvemi na zem. Oglon se strašlivým a chraptivým hlasem rozesmál, otočil se a zamával na přátelé ocasem, který mu v té chvíli jediný zbyl. „Jdu se podívat po jeho mrtvole“ Zvolal Draug,než byl pevně chycen za rameno kouzelníkem. „Zadrž příteli, teď už marně budeš hledat jeho tělo. Je to démon a ty jen tak někdo nezlikviduje. Ale myslím že pro dnešek je klid.“ Najednou se Oglon rázem zřítil k zemi a zůstal ležet nehybně na obličeji. Angrist byl první kdo to zpozoroval zapískal a utíkal k němu následován Telcharem, Draugem a Wrathem. Doběhli k němu a Telchar s Draugem ho stěží otočily na záda. „Má dost ošklivou ránu. Ty šavle byli nejspíše otrávené!“ Posoudil Angrist a začal lovit v jeho malé, kožené torně. „A tu to mám, protijed na jed Kurare a také jednu lahvičku lektvaru chodce Jana. To by ho mělo postavit na nohy a zvýšit jeho regenerační schopnosti.“ „Věděl jsem proč beru do své družinky někoho jako jsi ty, Angriste.“ „Díky Wrathe, ale mé schopnosti ještě nejsou takové, abych se za ně mohl chlubit. Ale přesto jsem hrdý, že mě někdo jako jsi ty pochválil, díky.“ Wrath se už jen lehce usmál a pobídl hrdiny aby osedlali koně, aby mohli vyrazit co nejdřív. Vydali se na cestu, aby do večera dojeli ke Krvavému jezeru, kde přespí. K jezeru dojeli kolem deváté hodiny. Kromě malé hospody a velkého jezera s rudou vodou zde nebylo nic. Trpaslík seskočil s koně a vydal se k Wrathovi, který stál a díval se směrem k vysoké věži na kopci. „Já bych tam šel teď, zaprvé nemůžu se dočkat, až někomu rozbiju hlavu a za druhé, nemohl bych dospat rána.“ „Má rozum kouzlošu!“ Zavolal rozesmátý kroll na zamyšleného kouzelníka. Ten se jen otočil a usmál na dva nadšené bojovníky. „Teď v noci by mě dovnitř nikdo nedostal, vypadá to na bouřku a dnes je úplněk.“ ??ekl Draug a podíval se na čistou oblohu, plnou zlatých hvězd. „Má pravdu mocný trpaslíku, ráno moudřejší večera.“ Usmál se kouzelník a sesedl z koně a vešel do hospody. Koupily si jeden pokoj s pěti postelemi za dva zlaté. Ze začátku hlídal Telchar s Barandirem, o půlnoci je vystřídal Sit s Draugem.

Komentáře

komentářů

About The Author

Leave a Reply