Astral seděla v zahradě, pod vysokou jabloní. Naproti ní stála Lorelei s rukou na rukojeti meče a pozorně se rozhlížela. Uplynulo již deset let od doby, co sem Lorelei dorazila a ucházela se o práci. Za tu dobu se lord Durin již několikrát pokusil získat Astral. Nikdy se mu to však nepodařilo. „Nechápu, proč si lord Durin vybral zrovna mě,“ postěžovala si nahlas Astral. „Na to existuje docela snadné vysvětlení,“ pousmála se Lorelei, „jste velmi krásná, princezno.“ „Opravdu?“ zasmála se Astral. „??íkalo mi to již mnoho mužů, dívky mi spíše krásu závidí, proto mne nemají rády a pohrdavě si mne prohlížejí… natož by projevily obdiv k mému vzhledu.“ „Snad nejsem závistivá.“ Při rozhovoru Lorelei ani jedinkrát nespustila oči z vysokého plotu. Tušila, že dřív nebo později znovu přijedou Durinovi vojáci, aby Astral zajali. To, co řekla, myslela opravdu upřímně. Astral byla nádherná. Dlouhé černé vlasy se jí vlnily kolem jemně rýsovaného obličejíku s růžovými tvářemi. „To asi opravdu nejsi,“ usmála se Astral, „jsi vůbec zaslíbená?“ „Zaslíbená?“ zopakovala Lorelei nechápavě. „U všech svatých… odkud vlastně pocházíš, že neznáš význam slova zaslíbený?“ „Z Bílého hradu.“ „Zeptám se jinak… miluješ nějakého muže a on taky tebe?“ Lorelei se rozesmála a Astral na ni jen vyjeveně hleděla. „Čemu se směješ?“ „Ale ničemu… jen mi to připadlo jako vysvětlení pro šestileté dítě,“ odpověděla Lorelei. „Tak jsi zaslíbená nebo ne?“ „A vy, princezno?“ „Bohužel.“ „Ach… já také ne,“ řekla. Po delší chvíli, když se nic nedělo, Lorelei znovu promluvila: „tak mám takový pocit, že jsem zde zaměstnaná spíše proto, abych vám dělala přítelkyni.“ „Nepodce??uj síly lorda Durina! Kdybys věděla, co dokáže. Když něco chce, tak si to vezme… a většinou mu v tom nic nezabrání.“ Sotva to Astral dořekla, začal se statkem rozléhat dunivý zvuk ko??ských kopyt, který postupně sílil. „To je on,“ špitla Astral. Zaplavila ji vlna strachu. Své nové ochránkyni zatím plně nedůvěřovala. Pokládala ji spíše za malé naivní dítě. „Vzchop se,“ řekla si potom a shodila ze sebe strach. „Nebojím se ho, Lorelei.“ „Já taky ne. Postavím se mu. Ale je jich nějak moc!“ Kopyta už byla velmi blízko. Tu se ale Lorelei zamyslela. „To nejsou Durinovi vojáci,“ poznamenala vážně. „Cože? Ale… jakto?“ „Slyšíte snad řinčení jejich brnění? Proč by sem jezdili neozbrojení?“ „Něco na tom bude… ale, když ne oni, tak kdo?“ Odpověď se jí donesla dřív, než se Lorelei vůbec nadechla, aby to vysvětlila. Za plotem byl k vidění houf vysokých mužů, oděných v zelených hrubých pláštích. „Elfové?“ vydechla nechápavě Astral. „Hluboce se klaníme vaší cti a kráse, princezno,“ začal zdvořile jeden z elfů, „potřebujeme vaši pomoc.“ „Mou pomoc?“ „Její pomoc?!“ vyklouzlo Lorelei. „Pojďte dál,“ vyzvala je Astral, Lorelei neváhala a otevřela návštěvníkům vrata. Elfové se nahrnuli na dvůr. „Musí to být naléhavé, většinou vaši jízdu totiž ani není slyšet,“ konstatovala Lorelei. „Je to víc než naléhavé,“ přikývl elf a znovu se obrátil k Astral. „Dobře víme, že vás lord Durin velmi miluje. Můžete na něj tedy mít velký vliv.“ Astral se zamračila. Vůbec netušila, kam tím tento troufalý elf míří. Muž však bez ostychu pokračoval. „Jistě je všeobecně známo, že s lordem Durinem válčíme. Dlouhá léta jsme mu vydrželi vzdorovat… teď je tomu však naopak. Jeho bojovníci vnikli do našich lesů, bez milosti zabíjejí nevinné. Nešetří ani ženy, děti a starce. Jsou krutí! Už se jim nedokážeme postavit. Pobili hlavní mágy a čaroděje, kteří na ně sesílali mocná kouzla. A naše samotné luky a šípy nestačí. Proto vás žádáme… ne, prosíme vás, princezno, jeďte za lordem Durinem a přimluvte se za odvolání jeho vojsk z Elfí říše.“ Ohromená Astral hleděla elfovi do očí, ve kterých se zračilo zoufalství, smutek a utrpení. Pomyšlení na to, jak v této době vypadaly elfské lesy, ji přímo děsilo. Ovšem, Durinovo sídlo taktéž. „Pomohu vám,“ slíbila nakonec, „pojedu hned. Lorelei, ty musíš zůstat tady. Lord Durin si musí být jist, že mu plně důvěřuji a spoléhám na jeho ochránce. Kdyby se mi něco stalo… nebo ne, nemůžeš to poznat. Tak tedy, jeď pomalu zamnou. Pomaličku, abys nevzbudila podezření.“ Poté pohlédla na elfa, do jehož očí přibyl nový pocit: naděje. Mile se na něj usmála. „Dáte mi koně?“ zeptala se. „Ano. Bývali bychom vám dali fénixe, ale ti, které Durinovi vojáci nepobili, se ukryli hluboko v lese a my nemáme čas je hledat. Vezměte si koně. A i kdyby mělo to zvíře duši vypustit, nedbejte na to. Uhánějte. V sázce je přežití elfí rasy. Děkujeme vám.“ Astral nasedla na koně. Naposledy se podívala na chápavou ochránkyni. „Lorelei…“ „Na vašem místě bych udělala to samé,“ řekla pevně, „teď jeďte. Nezastavujte se. Tak už jeďte!“ Princezna již neváhala. Loreleina slova jí dodala odvahy. Popohnala koně a obrovskou rychlostí zamířila k Durinovu sídlu. „Nastala tvá chvíle, mágu Tyrisi,“ oslovil o chvilku později mladíka udýchaný elf, který se právě vrátil z cesty do Rinettone. „Princezna Astral má namířeno k lordu Durinovi. Bojíme se, aby se jí nic nestalo. Jede za ní její služebná… nebo spíše ochránkyně. Pojeď také. A přiveď nám naši zachránkyni zpět!“

Komentáře

komentářů

About The Author

7 komentářů

  1. hawranna

    Konečně, po týdnech odříkání, jsem dočetla tuhle bezkonkurenční ságu až sem. Myšlenka skvělá, výpravná epika naprosto dokonalá, po stylistické stránce téměř bezchybné. Já osobně dávám Dvojčatům asi tak pět milionů hvězdiček a ještě jednu navíc za ty fénixe…

  2. Texr

    Tak to je paráda, tvůj příběh se hýří samejma pěknejma holkama. Zato v tom mím příběhu je to samej zjizvenej bojovník od trpaslíka počínaje konče krollem. Je to fajn povídka. doufám že příště už dojde na ostří:)))) Nehceš se teda sejít na CHATU?P.s.:Pokecáme a rozeberem ty příběhy!!!

      • aplegatt

        tak konecne :), co dodat, jenom snad ze kdyz istimore ctes asi vsechny povidky tak je okomentuj, kdyz rikas ze to pomuze v cem se mame zlepsit, tak proc nam to nepises?.. ja nevim, ale treba me by to rozhodne nevadilo.
        Jinak resim se zuzkou dalsi dilema, – co dela fenix v lese? nezapalil by ho? 😀 mno nic je to pekna povidka a tesim se co se z toho vyklube

Leave a Reply