Daenell se zamžilo před očima. V měkkých přikrývkách se nemohla ani pohnout, jak ji Klen tiskl k posteli a ruce měla až příliš pevně svázané zeleným rostlinstvem. Na okamžik spatřila rudou zář… a hned na to Klen bolestně zaskřehotal a sesunul se k zemi. Jeho těžká ruka zvolnila stisk a Daenell tak měla konečně uvolněná ústa. Co se to stalo? Nikde nikdo nebyl, kromě Klenova těla, bezvládně ležícího na zemi. „Rychle, sem nahoru!“ zakřičela jak nejhlasitěji mohla Daenell a pokusila se vyprostit své ruce z těsného stisku rostlin. Okamžitě, jakoby stál za dveřmi a jen čekal na zavolání, vtrhl do pokoje Theder. Vyděšeně pohlédl na spoutanou Daenell, následně na druida, který se již nehýbal. „Daenell!“ zavolal Theder a jedinou dobře mířenou střelou roztrhl zelená pouta. Luk nosil stále při sobě, v noci jej ukládal pod postel, i s šípy. „Co se stalo?“ bylo jediné, na co se nyní Theder zmohl. „Nevím, on… tady,“ Daenell nemohla nabrat dech. S úlekem si prohlédla Klena. Ležel na tvrdé kamenné podlaze, oči stále přivřené v pocitu vzrušení a chtíče zabít. Jedna ruka zůstala ve stejné poloze, v jaké byla předtím… Daenell si dokonce všimla, že i Klenova ruka, kterou jí zakrýval ústa, zůstala úplně stejně. Se zatajeným dechem se dívka opatrně dotkla bezmocného těla. Bylo tvrdé jako kámen a ledové, jakoby strčila ruku do sněhu a nechala ji v něm přes dvě hodiny. „Chtěl mě poslat do podzemí,“ zašeptala Daenell, „povídal něco o tom, že jsem… že mám Posvátnou krev nebo tak něco. A pak… nevím, padl k zemi jako kus suchého dřeva.“ „Posvátnou krev?“ opakoval poněkud zaraženě Theder. „Ty že máš Posvátnou krev?“ „Já nevím, asi to byly nějaké nepodstatné žvásty, ale…“ „Kdyby to byly nepodstatné žvásty,“ přerušil ji Theder, „nemyslíš, že by tě nejspíš nechal žít normálně, nebo by si tě přinejmenším ani nevšímal?“ Chvíli bylo ticho, přerušované jen bubnováním hustého deště za okny. Nakonec se slova ujala Daenell: „ty tomu věříš? Těm jeho povídačkám?“ zeptala se pochybovačně. „Poslyš, ten příběh s Posvátnou krví zná snad každý, copak ty ne?“ „Cože?!“ „Každý, prostě všichni, kdo jsou sužovaní vládou Temnoty! A pokračuje to! Chystají se zabrat celou, celičkou zem, všechny světy.“ „A ty chceš říct, že ten, kdo tomu může zabránit…“ „Jsi, ty, no jistěže!“ Dlouhé ticho, jež po tomto rozhovoru nastalo se stalo tíživým, ba dokonce dusivým a těžko stravitelným. Nikdo se ani nehnul. Theder stál, stále připraven vystřelit, kdyby bylo třeba, Klen ležel naprosto nehnutě, jako nějaká socha. Daenell vyděšeně seděla na posteli a třásla se, ne však strachem, ale vztekem. Vztekem na Neznámého, který jen tak přišel a zavadil o ni. Neznámý měl vinu na všem, co se stávalo bezdůvodně. Tak snad právě Neznámý vyčaroval nějakým kouzlem tu rudou záři, po které se Klen skácel k podlaze? „Jak mi vysvětlíš, že jsem se takhle dostala z té bezvýchodné situace?“ prolomila ticho zamyšleně, ale zárove?? trochu popuzeně. Copak nikdo nic nechápal? Nebo to snad byla ona, která ničemu nerozuměla?! „Máš dar Třetí magie, od svých předků,“ odvětil Theder klidně. „Co…“ „Třetí magie je moc, která dokáže… no, je zkrátka ještě silnější než Temnota, umíš si to představit?“ „No,“ nadechla se Daenell, „ani… ne.“ „Nedivím se, je to totiž nepředstavitelné. Moc Temnoty je nekonečná. Ale je ještě něco nad tím, a to je právě Třetí magie.“ Opět zavládlo ticho. Už však ne nepříjemně tíživé, ale plné zamyšlení a úvah. Byla to opět Daenell, která promluvila první. „Pověz mi to… všechno,“ požádala tiše Thedera. Mladík se posadil na postel vedle Daenell. Jindy by pro ni bylo nanejvýš nepříjemné, ba přímo nemožné, aby se na ni někdo díval nyní, když byla jen v krátké bílé košilce. V této chvíli to však bylo to poslední, co ji zajímalo. „To podstatné ti zřejmě řekl on,“ ukázal Theder na druida, „budu tedy pokračovat spíš v podrobnostech. Tví předkové, dobří králové z rytířského rodu Rhenthů, vládli po dlouhá staletí mírně, ale velmi dobře světu. Jejich království vzkvétalo. Zkrátka… radost pohledět. Slavili svátky, uctívali přírodu a jako jediní za celou historii lidí se zajímali i o ostatní rasy, jako jsou elfové, trpaslíci či morlokové. Vybrali vždy zástupce každé rasy a přidělili jim určité území, kterému mohli vládnout. A nikdo se pod vládou Rhenthů nebouřil. Neví se, jak vznikl, ale Rhenthové měli zvláštní dar. Kromě neobyčejného umu zacházet s mečem se u nich vyskytovala ještě jedna… vlastnost: Třetí magie. Ale vlastně ji ani nerozvíjeli – nepotřebovali to totiž. Byli i tací, kteří o tomto daru vůbec nevěděli. Existovala však jistá skupina lidí… nebo to snad ani lidé nebyli…, která se o Třetí magii začala velice zajímat. Bylo jich asi jen pět. ??íkalo se jim Černí rytíři. Až jednu noc zaútočili na hlavní město Rhenthského království. Právě tehdy se hlavně projevila Třetí magie, která město zachránila. Ukázalo se totiž, že tito Černí rytíři používají neznámou moc, která byla velmi silná. Byla to moc Temnoty. Černí rytíři si mezi sebou zvolili vůdce. A tento muž se vypravil do království, aby se Rhethům pomstil. Věděl sice dobře, že by se ani celá Temnota nemohla Třetí magii rovnat, ale věděl také, že potřebuje-li královský lid pomoc, Třetí magie se na to plně soustředí. Zapříčinil tedy v království takovou spoušť, že ji poddaní nedokázali uhlídat. A tehdejší současný král Rhenthů to vycítil. Jeho dar, i ve spánku, putoval ke svému lidu, aby mu pomohl. Tehdy byl král bezbranný… a tehdy nastala chvíle Temnoty…“ „Dost, už dost!“ zaúpěla Daenell. Dokázala si představit co bylo dál. Od té chvíle začali lidé nesmírně trpět. Cítila se zmatená. Má tomu snad věřit? Proč jí o tom Ilian nikdy nic neřekla? Po jejích tvářích začaly kanout slzy. „Bože,“ vzlykla téměř neslyšně těsně před tím, než ji objaly Thederovy pevné paže. Daenell plakala. Nevěděla proč, přepadla ji jen tak úzkost. Neznámý byl zase tady. „Jak ti mám věřit?“ zašeptala téměř prosebně k Thederovi. „To nevím,“ zašeptal Theder, „ale věř mi. Přežila jsi jen díky své matce, byla to totiž zaklínačka. Pověřila svou nejdůvěrnější služebnou nejdůležitějším úkolem ve svém životě. Byla to záchrana jejího synáčka, kterého právě porodila.“ Posvátná krev kolovala v Daenelliných žilách. A ona to až do svého osmnáctého roku vůbec netušila. „Jen klid,“ utěšoval ji Theder. Ano, klid, opakovala si v duchu Daenell. Vzpomněla si na všechny zkoušky, které jí Klen tolik ztěžoval. Ale přesto je vždy udělala. Proč? Kvůli záhadné Třetí magii? A ta rudá záře? Tolik otázek. Měly svou odpověď, ale Daenell nevěděla, zda-li je pravdivá. Náhle se ve dveřích objevila královna Ilian a její vyděšená tvář. Neptala se, co se stalo. Uměla si to domyslet. Jen to, že Klen zradil, to ji udivilo. Snad to byl služebník Temnoty, kdo ví. „Ona…“ špitla a pohlédla na Thedera. Mlčky přikývl. „Poslyš, dítě!“ zvolala Ilian zoufale, „já…“ „Proč jsi mi o tom nikdy nic neřekla?!“ křikla mezi pomalu utichajícími vzlyky Daenell a vyprostila se z Thederova sevření. „Nemohla jsem!“ „Ale proč?“ „Dokud ses nestala právoplatnou zaklínačkou, nešlo to. Neunesla bys to. Zřejmě bys zemřela pod tíhou toho vědění. Až zaklínačský výcvik tě naučil, jak být statečná a pevná.“ „Mám ale Třetí magii, copak výcvik zaklínačky je… je ještě potřebný?!“ „Ano, dítě,“ přikývla tiše Ilian, „ano.“ „Co mám dělat?“ vzdechla po chvíli Daenell. Už neplakala. Jen pocit úzkosti v ní nadále zůstával. „To je jen na tobě,“ odpověděl Theder a vstal z lůžka. Odešel společně s Ilian ven z místnosti a nechal Daenell samotnou, napospas svým myšlenkám. Dívka si ani v největších snech nedokázala představit, jak se může ona sama postavit celé Temnotě. Bylo to nemožné! Na její posteli stále ležela Klenova zele??, kterou jí spoutal ruce. A v ní zabodnutý Thederův šíp. Vzala jej do rukou a prohlédla si ho. Znovu ji přepadl pocit zoufalství, když šípem mrštila do kouta. „Nenávidím vás!“ křičela, „Nenávidím vás všechny!!!“

Komentáře

komentářů

About The Author

11 komentářů

  1. Epic

    Nic jineho nez pripojiti se mi nezbyva, zhresil bych sam proti sobe kdybych nerekl jak dobre pises. Myslim ze po nasich dlouhych diskusich pres ICQ se uz zname a doufam ze jsi ani jednou nezapochybovala o mem nazoru na tebe – coz je to, ze pises opravdu tak, jak by se melo, pokud ma povidka proniknout k srdci ctenare…

  2. Jenny

    JEDENACT??? Teda, to opravdu nemyslis vazne… Co k tomu dodat. 🙂 Snad jen, smekám před tvým uměním. 😉 Slov chvaly tu uz bylo napsano sice opravdu dost, ale nejak mi to neda a chvalim taky. Druhy dil neztratil na ctivosti, nechybi mu spad a zapletku rozvijis velmi pekne. 🙂 Nekdo tu psal, ze predcis dokonce i Rowlingovou nebo Sapkowskeho… Oba autory doslova hltam, a tak ti uprimne musim rict, ze dle meho nazoru na ne jeste zdaleka nemas a asi jeste dlouho mit nebudes. Kazdopadne ti ale talent nechybi a s vekem pribyvaji zkusenosti, takze kdovi jak to bude za pet ci deset let 😉

  3. Keebleec

    Tobě je jedenáct a to jsi napsala tohle?? Tak to jsi fakt dobrá! Kam se na tebe hrabe Rowlingová s tim svym Harrym Potterem… Poutavý od začátku až do konce… Zajímavý příběh, skvělý nápady… Krásně a přitom přirozeně nás seznamuješ s Daenell a jejím osobitým charakterem… přirozený rozhovory, popis okolí – no prostě jak to čtu, tak se mi to v hlavě hned krásně představuje – jako kdybych koukal na televizi… Prostě DOKONALÝ!! 😉 Už se těším na další pokračování… lépe řečeno (ehm napsáno) – už se nemůžu dočkat…

    • Yuyka

      Už je tu pokračování… ten článek bez názvu. Zapomněla jsem to tam dát:)))
      Ale co se dá dělat, jmenuje se to Pán Temnoty: Cesta do Gwendoru
      Díky za takové ohodnocení, do téhle doby jsem si psala jenom tak pro radost… a přiznám se, že ze zhruba třiceti rozepsatných jsem dokončila jenom dvě:) jsem zvyklá na otevřené… lépe řečeno nedokončené… konce a tak pro mě bude těžké napsat konec Pána Temnoty… snad to nějak zvládnu, už mám představu
      🙂

  4. Aplegatt

    asi zalozim nakladatelstvi yuyka. Jdes do toho?
    Perfektni. Krasa. Uzasny. Dokonaly. Napínavý. Čtivý. Podrobný. Strašidelný. Smutný. Lepší už to bejt nemůže. A líbí se mi to teda víc, než většina fantasy knížek, co jsem četl. Wiedźmin je proti tomu bulvár. Kolik ti vlastně je?

      • aplegatt

        tim by ti mela poklesnout civost? blbost… a spis o to se ti zvysiiiiiiiiiii………
        je to skvely.

      • Yuyka

        MOMENTO… keebleec je ta samá osoba jako aplegatt????? to je strašné, co já všechno nezjistim!!!

      • Keebleec

        -> Aplegatt: Hej Jirko!? Jak to že používáš ve svym projevu ¨muj mail – teď se ti pomstím……….. udělám to taky :-))))))

Leave a Reply