Ravid a Lien se jen zvědavě rozhlíželi po podivné sešlosti.

Sešlost si svědavě prohlížela Ravida a Lien.

Teprve jejich mistr, postarší, prošedivělý, ale vitální člověk prolomil trapné mlčení: „Povídám, že vás tu rádi vidíme“, řekl už o něco důrazněji. Oba dva věta probrala, a tak se uklonili na pozdrav. Lien se už trochu vzpamatovala a zeptala se: „Koho tím myslíte –„my“ ?“

Stařík se jen plácl teatrálně přes čelo „Já nezdvořák. Bylo toho na mě v posledních dvou dnech tolik, že jsem zapomněl představit vzácné hosty.“ Slovo vzácné zvláštně protáhl a dva šlechticové se trochu ošili. Pak mistr nasadil slavnostní tón: „Zde je slečna Nikkado- “žena, jen o pár let starší než Ravid nebo Lien, oblečena v nádherných modrobílých šatech z jemného hedvábí, svižně vstala a uklonila se na pozdrav.

“- a pánové San???do a Konji, šlechticové z jedné nejmenované rodiny.“ Oba již starší muži vypadali dost rozzlobeně z Wu-Lengových narážek, ale asi se báli něco říct. Jen lehce se poklonili a usedli rychle do židle.

„ To je myslím vše co potřebujeme vědět. Jsem opravdu rád, že vás vidím živé. Nebudeme se nudit hlášeními. Vím o každém vašem kroku. I o vašich setkáních- s Rudou Smrtí a s Havranem.“významně zvedl hu??até obočí.

„Zapletli jste se do významných událostí. Jen jedna rada z mnoha-nevěřte Havranům, nejsou už jako dřív- alespo?? polovina už ne. Za katanu děkuji, nicméně už je trochu zbytečná, takový malý nenápadný papírek byl v pouzdru, ale už tam není.“Když viděl, jak se chystá Lien protestovat honem dodal: „ Není to vaše vina, jen katana byla ukradena a vrácena den předtím, než jste dorazili a pozdější přepadení byla jen kamufláž.“

Ravidovi se málem rozskočila hlava. Mistr uměl podávat informace neuvěřitelně rychle.

„Ale proč bychom se neměli stýkat s Havrany?“využil příležitost, kdy Wu-Leng nabíral dech.

„Zrada je všude, Ravide. A tohle byla velice nepříjemná zrada. Nicméně je tu něco s čím nikdo nepočítal.“

„Co je to?“, zeptala se nesměle Lien.

„Vy!“spráskl ruce Wu-Leng, až Lien překvapeně odskočila. „Jste jediní členové tady ve městě. Jako naschvál se všichni rozutekli po císařství za svými úkoly. Ani nevíte, jak sem rád, že vás tu mám. A zrovna výcvik ve smylech a váze. ? těstěna se na nás směje!“, zbytek sešlosti viditelně nesdílel jeho nadšení.

„A proč jsme tak důležití? Chci říct-potřebujete nás?“, hořela zvědavostí Lien.

„Výtečný úsudek.“,Lien nevěděla jestli je to pochvala nebo ironie, „Znáte Isakku? Myslím, že ano-jen nevíte, že se jedná o něj. Ten sympatický pán z lesa- hůl, dlouhé černé vlasy, tu a tam šedina..“

Tato poznámka značně šokovala jeho podřízené. Zmínka, že by s ním měli mít jště něco společného byla jako poprava. Ravid si sáhl na zátylek. Bolestivě sykl-zranění se tak rychle nehojí, ačkoliv vzpomínka už téměř vybledla. Nikkado vzhlédla od stolu, zaujatá náhlým tichem. Wu-Lengovo nadšení opadlo.

„Promi??te, nechal jsem se unést. Podstatné je, že Isakka není doma. Žije tady ve městě, ale odjel hned jak dorazil. Máme věrohodné zprávy, že to bude na delší dobu. A Isakka provedl něco moc nepěkného, strká prsty kam nemá a my mu teď zato ty prsty skřípneme.“

„Jak?“ ,optal se věcně Ravid.

„Náš milý Isakka má velice rozvinutou pletichářskou síť. Drží v drápech dokonce hlavního soudce Oi-cina, ale to jen tak na okraj. Podstatnější pro nás je, že si před nedávnem objednal jeho vraždu. Přesněji řečeno před třemi hodinami. Do zítřka má být Oi-cim mrtev. Isakkovi se zřejmě zalíbilo decimovat místní aristokracii. Nevíme proč se rozhodl zabít soudce. Je to podivné, protože právě on by mu mohl pomoci vyklouznout z případných obvinění. “

„A kde je naše role?“ , znovu se snažil Ravid vymámit informace.

„Vy mi přinesete nájemného vraha, který má to všechno provést, vymámíte z něj smlouvu a ukážete ji Oi-cinovi, který snad potom uvěří, že už není Isakkův oblíbenec. Jedná se o pikantní záležitost, která se nám donesla od celkem důvěryhodného zdroje. Úklady Rudé Smrti jen velice těžko prosakují na povrch.“

Během Wu-Lengovy řeči Lien postupně klesala brada.

„A kdo je ten vrah? “, vyhrkla, „my se nedokážeme s nikým takovým vypořádat. S členy Rudé Smrti už nechci nic mít. Bude to jistá smrt. Naše“, dodala pro jistotu.

„Lien“, vysvětloval trpělive Wu-Leng , „nikdo z Rudé Smrti by se nenechal najmout od jiného člena z vlastního cechu, je to součást jejich nepsaného kodexu cti a navíc je to dost nelogické, nemyslíš? Musíme doufat, že je ten dotyčný najmutý a je odjinud, a pak by s ním neměl být problém. A navíc, ale není mi jasné proč to dělá, jako by se snažil Isakka osamostatnit. Kuje si vlastní pikle za zády gildy, najímá lidi odjinud.“, zlomyslně se zachechtal. „To špatně dopadne.“

Najednou se ozvala zatím mlčenlivá Nikkado „ Většina členů Rudých je teď zaměstnána vraždami nebo jinými záležitostmi, ale skoro nikdo od nich není ve městě. Nejspíš další šlechtic už vykrvácel na podlaze, zaskočený postavami v černo-červené, když byl sám a bezbranný“ povzdychla si Nikkado.

„I když je to smutné, nám to nahrává. Ale teď k věci. Náš člověk je v Isakkově domě. Poznáte ho snadno, má prý černé dlouhé vlasy splétané do copů, takových moc není. Tak jděte už se bude stmívat, je málo času“, a ukázal na dveře ven.

„Připadám si jako loutka v špatné hře, kterou nechce nikdo odložit, aby ji pak nemusel oprašovat“, povzdychla si venku Lien. Na obloze se hvězdy pomalu zatahovaly inkoustovými mračny. Ztemnělými ulicemi se začal prohánět vítr a nabíral prach a listí.

„Ta samá noc jako včera. Všechno se opakuje, nemyslíš?“otočila se na Ravida.

„Tak to vidíš. Jsme ve špatné hře se špatným dějem a navíc není vůbec originální, protože se opakuje počasí“,rozesmál se Ravid.

„Máš pravdu, ale pokaždé snad vyvázneme. Nehce se mi do toho, Ravide. Nevíme co je to za člověka. A navíc se nám nikdo neobtěžoval říct, kde Isakka bydlí “, řekla dost nahlas Lien.

„První dům za Hadím mostem vpravo , když půjdete odtud “, ozval se od vchodu Wu-Lengův hlas. Ravid jen pokrčil rameny a vydal se na cestu. Lien si přehodila luk na druhé rameno a vydala se za ním.

Ulice se začaly vyprazd??ovat a brzká podzimní noc se hlásila o nadvládu. Lidé se už vzpamatovávali a bílá mračna ze střelného prachu byla nemilosrně trhána větrem. Hadí most, klenoucí se přes řeku, touto dobou studenou a temnou, v soumraku jaky by ožíval. Vyřezávaní hadi se díky hře stínů svíjeli a kroutili. Zrovna když procházeli pod jeho střechou, začaly dopadat první kapky deště. Zpočátku řídce- jen někde se na hladině řeky rozeběhly kruhy vlnek, brzy se však spustila průtrž a všechno tonulo v šedém závoji. V okamžiku, kdy Lien a Ravid uviděli Isakkův dům, byli už oba promočení na kost.

Celý pozemek byl obehnán kamennou zdí s brankou a dům sám nebyl příliš velký. Na zdejší poměry se dalo říci, že Issaka žije skromně.

Ravid si obhlížel zeď, vyšší jen o dva sáhy než byl on. Jen doufal, že nemá u domu Isakka stráže.

Lien se rozhlédla po ztemnělé ulici. Nikdo nešel kolem, štěstí jim hrálo do ruky. Kdo by se ale vláčel ulicemi v takovém počasí? „Jen blázni“, pomyslela si Lien. Zaposlouchala se a kromě dopadání deště na dlážděnou ulici nic nezaslechla.

Vyskočila a jentaktak se zachytila vršku zdi a vyhoupla se nahoru. Rychle přehlédla malou zahradu a dům. Nikde ani noha. Chtěla se otočit a podat ruku Ravidovi, ale ten se tiše jako kočka vyhoupl vedle ní. Krátce si vyměnili pohledy a seskočili na zem. Ravid se připlížil k brance.

„ Je zamčená“, prohlásil vítězoslavně. „Chtěl sem jen vědět jestliá se tu neplazíme po zdi zbytečně“, dodatečně vysvětlil Lien. Ta si připravila luk a založila šíp. Nevěděla, co očekávat.

V domě se svítilo; mnoha okny pronikalo ven světlo. Dům měl malou zastřešenou terasu, kde byl hlavní vchod. Pozemek byl úzký, ale dlouhý, za domem pokračovala zahrada, tentokrát mnohem větší a krásnější. Do této zahrady vedly dva průchody- mezi domem a zdí, z každé strany. Tudy se Lien a Ravid proplížili dál. Doufali, že z druhé strany bude další vchod. Okny zpozorovali jen jednu služebnou, která se neustále snažila cosi uklidit.

Jejich naděje splnily malá dvířka do zahrady.

„Dům má určitě podkroví. Host bude tam. ? lechta vždycky ubytovává hosty v podkroví. Musíme rychle jednat, tohle ticho se mi nezdá. Pochybuju, že má jen jednoho sluhu“, šeptl Ravid a pomalu se sunul k dvířkám. Jejich šťastný den končil-dvířka byla, jak jinak, zamčená. Ravid jen ve vzteku zatnul pěsti. Zaštrachal po kapsách a vylovil paklíče. Nebezpečně nahlas cinkaly. Dříve než se mu cokoliv podařilo udělat se zámkem uslyšela Lien za dveřmi kroky. Zamávala na Ravida, který pochopil a s neuvěřitlnou rychlostí a obratnotí se vyhoupl na nízkou střechu. Jako obvykle nehlučně.

Lien měla potíže dostatečně rychle zaběhnout za zpola opadaný keř.

Ještě než se stihla přikrčit, se dveře otevřely. Trávník před nimi zalilo světlo a vyšla mladá služebná se svící a rozhlížela se po zahradě. Nevolky vykročila do deště, ve snaze vypátrat původce hluku.

Ravid poznal příležitost a neslyšně seskočil služebné za zády. Bleskově ji přikryl ústa a než stačila cokoliv udělat zkroutil jí ruce za zády. Svíčka vypadla z ruky a na mokrém trávníku zhasla. Lien vyskočila z „úkrytu“ a pro jistotu namířila na nebohou dívku šíp. Na tu toho bylo v jednu chvíli moc a naštětí pro všechny omdlela.

„Co teď?“,šeptla Lien.

„Necháme ji tu být. Není čas jí svazovat. Brzy se vzpamatuje. V nejhorším nastydne.“odvětil Ravid a vkročil do domu. Lien ho následovala. Dům nebyl přepychově vybavený. Dveře vedly do chodby jen s pár obrazy na rýžovém papíře po zdech. Ostatní místnosti byly jen stroze vybavené. Za tenkým hedvábným závěsem odhalila Lien schody nahoru. Jen přiložila ukazováček na rty a vydala se po nich s Ravidem v patách.

Potichu našlapovali s modlitbou, aby schody nevrzly. Po pár schodech narazili na dveře. Byly pootevřené a mezerou pronikalo trochu světla. Ravid potichu vytasil meč a z hluboka se nadechl. Rozrazil rychle dveře a vpadl do místnosti. Přes rameno mu mířila Lien. A místnost nebyla prázdná. U stolku popíjel čaj člověk, kterého hledali. Koneckonců si někoho tak neobvyklého nemohli splést. Bohaté černé vlasy,lesknoucí se ve světle svící, spletené do desítek malých dlouhých copánků spadaly přes ramena. Host byl celý černém, u pasu se houpaly dva lehké samostříly.

Než stačili vstřebat všechny detaily, byl člověk na nohou. Než stačil sáhnout na samostříly, mířila na něj Lien. ? álek z jemného porcelánu dopadl na zem a roztříštil se na desítky střepů.

„Prekérní situace, že?“, neodpustil si jedovatost Ravid.

„Ne, ani trochu. Co chcete?“, odvětil klidným hlasem ciznec.

„Smlouvu. A nesnaž se vymlouvat, že nevíš jakou. Víme, jaké máš úmysly, tak to zkrátíme“, snažil se Ravid říct klidně. Cizinec vypadal dost nevzrušeně.

„Když jinak nedáte,“povzdechl si. Vylovil zpod pláště svitek a položil jej na stolek. A teď mi dovolte se vzdálit, než přijde Isakka.

Ravid s Lien byli překvapeni chladností s jakou bral vrah své dopadení. Oba nevěděli, co hodlá podniknout. A nechat ho jít jen tak se nechtělo ani jednomu z nich.

„Já už nemám důvod se tu s vámi dohadovat. Dostal jsem polovinu předem a ta mi bohatě stačí. Nelpím na dodělání úkolu.“ pokrčil lhostejně rameny.

„Isakka si tě najde“, poznamenala Lien.

„Pochybuji. A teď se konečně vzdálím“, otočil se a vyšel z místnosti.

Ravid rychle popadl svitek na stole a s Lien okamžitě následovali lhostejného protivníka. Nehodlali nechat chodit nájemného vraha po domě bez dozoru.Ten z toho ovšem neměl moc velkou radost.

„Jste opravdu milá společnost, ale já musím jít. A sám“, otočil se na ně.

„Myslím, že půjdeme všichni“šeptla Lien, „někdo jde po zahradě sem.“

 

Komentáře

komentářů

About The Author

10 komentářů

  1. Hecubah

    Trvalo mi dlouho, nez jsem vstrebal zmenu ve tvem slohu. Z meho uhlu pohledu to je o dost prozaictejsi, a jako priznivce prozaickeho zpracovani musim gratulovat. Tenhle pribeh ma jeden z nejlepsich napadu, ktere jsem kdy postrehl(a o hodne lepsi napad, nez Pan Pstenu). Tezko se muzu k tve stastne hvezde jen priblizit, a tak bezmocne rozhazuji rukama a zavidim.

  2. Keebleec

    Teda! Tvůj příběh má opravdu úroveň!! Seš skvělej! Četl jsem všechny tvoje povídky a musim říct, že mi to zabralo dost času, ale rozhodně to stálo za to. Už jsem zvědavej na další pokračování… Dej mi vědět, až nějaký bude 🙂
    Jo a už jsem ti říkal, že skvěle píšeš ?:) Kde na to psaní bereš čas, člověče?? Když píšeme ve škole ze slohu na nějaký to téma, tak já jsem rád, že napíšu pár trapnejch vět…..
    Seš machr!!

  3. Taklinn

    To Isti: Konecne jsem si nasel cas precist si vsechny tve povidky a musim rict ze toho ano zbla nelituji…Jsem rad, ze je tu neco z orientu. Snad na nas ctenare nezanevres a potesis nas dalsimi dily…BTW. Nejlepsi je Lien, oblibil jsem si ji hned z nekolika duvodu, mimo jine mi nekoho pripomina..
    To hwwrn: Gilda je, da se rict, spolecenstvi lidi, casto mimo zakon. Zameruje se na urcity druh cinnosti, jako je kapsarstvi a podobne..Pokud prosperuje, stava se z ni jakasi „multigilda“, jenz ma spojence v byrokracii, aristokracii, proste vsude.. Da se rict, ze je to nezakonny protiklad cechu.. Tedy aspon podle mych skromnych informaci, pripadne nepresnosti a „hovadinky“ prosim omluvte..

  4. Faelivrin a hawranna va Co

    Fael:úchvatné.Pokračuje to přesně podle mého očekávání. „Černý protivník“ je obdivovaný a zároveň obávaný, dokonalý hrdina. Už se těším, až se o něm dozvím víc.
    hwrnn: Naprosto strhující mistrovská práce obzvláště po slohové stránce.
    Fael a hwrnn. s.r.o.: Ccoo ttoo jjee GGIILLDDAA??

Leave a Reply