Nad lesy Tempiru se snášela tma. Obyvatelé šťastných vesniček poblíž spokojeně zasedali k večeři. Klidní, plní bezelstné lásky ke světu. Jedna duše se však neúčastnila obecného radování. Dívka. Proplétala se tiše a obezřetně mezi stromy a v očích jí rostl odlesk obav. Měla namířeno k samému srdci lesa, na tajné shromáždění. Přestože nikde nezapraskala ani větvička, věděla, že není sama. Nezastavovala se. Cítila je všude kolem sebe. Své přátele. Bytosti kouzel.

     Když dorazila na posvátnou mýtinu, položila na oltář kytici levandule, šalvěje a rozmarýnu. Doufala, že jí pomohou zbavit se zlých démonů. Klečela před oltářem a vnímala, jak se k ní blíží ostatní. Znovu s ní otřásli starosti. Tím, že se tu schází je vystavovala značnému nebezpečí. Tento les nebyl tak pokojný, jak se na první pohled mohlo zdát, ona znala jeho tajemství, a proto se stávala terčem mnohých útoků. Nejen lidé, ale i stvoření zla ji byli odhodláni zničit. A všechny kolem ní. Ale ti ji chtěli pomoci.

??ád Antis, v jehož čele stála, bojoval proti zlu. Proti všemu, co ho ztěles??ovalo. Teď jsou tady. Musela otevřít oči.

Rozhlédla se, ze všech stran sem tiše přicházeli elfové a mágové z okolí. Všichni skládali kytice na oltář a prosili za ochranu svých blízkých. Potom přelétli pohledem ostatní příchozí. Někteří se znali.

Zvláštnost těchto setkání byla, že nikdo kromě ní nevěděl přesně, kdo do řádu patří. Jen ona měla přehled o všech a to byla její tajná zbra?? proti zrádcům. Nikdy nedostihnou všechny. Už byla klidnější. Vstala a pohlédla do očí svým nejbližším. Najednou k ní doběhl udýchaný posel ,,Lien, chytli je !!! Chytli výpravu na jezeře, má je Hogart ! Nevím jestli vydrží mlčet.“ Upadla na schody k oltáři a těžce oddychoval. Mezi přihlížejícími se ozvaly vystrašené hlasy. Oči všech se upřeli na Lien. Stála u oltáře a hleděla na posla ležícího na schodech. ,,A mám ti věřit?“ zeptala se a pomohla mu vstát. Vytřeštil na ni oči, ale ona se na něj stále tázavě dívala. ,,Přísahám, při všem, co je mi na světě drahé, viděl jsem to !!!!“ jeho pohled byl až zoufale upřímný.

,,Věřím ti!“řekla mu a obrátila se k ostatním ,,Připravte zbraně i kouzla!!! O půlnoci vyrazíme!!!“

Dav se rozešel. Bylo slyšet tiché mumlání, hluk otevíraných skrýší  a cinkání talismanů. Lien se také připravovala, ačkoliv se jí v tom  ostatní snažili zabránit. Nechtěli riskovat, že ji ztratí. Vysvětlila jim, že se nehodlá skrývat.

Když se měsíc tyčil nad lesem a ve vesnici odbíjela půlnoc, z lesa se tiše vynořili členové řádu

 Antis. Jako vánek se proplétali mezi poli a potoky směrem k pevnosti Elurn. Pevnost zrádce Hogarta. Velký temný hrad, obehnaný pevnou,vysokou zdí. A bráněný spícími strážemi.

Asi  dvacet elfů a mágů se  plížilo kolem nich.

,,Taková velká pevnost… a stráže si tu pokojně sní. A to všichni!!!“ zakroutil hlavou  Tinuil, jeden z Lieniných nejbližších přátel. Tiché krůčky záchranné výpravy však někdo zaslechl.

Jeden strážný,  který měl špatné spaní se probral a bystrým zrakem kontroloval hradby. Najednou si všiml pomalinku postupující skupiny necelých dvacet kroků od něj. Pomalu se zdvihl a přiblížil se k nim. Už se chystal napadnout posledního chodce, když vtom se otočil mág stojící vedle Lien a vymrštil proti němu ohnivou kouli. Odletěl asi třicet metrů daleko a zůstal ležet.

,,To jsi nemusel.“ ??ekla mu s úsměvem Lien  a popošla k soše Hogarta. Vrhla po ní nenávistný pohled a pokračovala v postupu u zdi. Ostatní ji následovali. V pevnosti se  orientovali víc než dobře-kdysi tam měli zvědy, kteří jim obstarali velmi detailní mapy hradu, takže vězení našli  raz dva.

Jejich přátelé byli uvězněni až v té nejhlubší kobce tmavého vězení. Byli to elfové. Když si povšimli neobvykle velké skupiny, vyrazili k mřížím a radostně zavýskli. Lien stačil jediný pohled na zámek a chvilka soustředění a byli volní. ? ťastně se vítali se známými a nevnímali to,co mágové. ? lo to nějak snadno a to nebylo dobré znamení. Lien, která si toho byla také vědoma, je raději vyvedla z vězení ven.

Tam je čekalo velké a nepříliš příjemné překvapení. Vojáci. Ale kolik! V jejich čele stál s posměšným úšklebkem ve tváři Hogart. Pronesl k nim triumfální větu ,,Lapeni v mé pasti. Už nemáte šanci!!“

,,??íká kdo? Zakřičel odbojně Tinuil. Vojáci se rozesmáli  a to mu bylo dostatečnou odpovědí. Otočil se  k Lien a kývl na ni. I ostatní věděli, co mají dělat. Bojovat!!!

Rychlostí, kterou by se vyrovnali blesku vytáhli meče, napjali luky a připravili se na použití kouzel.Vojáků bylo dost. To si zřejmě uvědomoval i Hogart  a se spokojeným výrazem se odplížil za ně. To ovšem Lien značně rozlítilo ,,Copak Hogarte, bojíš se, abys nepřišel o svou zrádcovskou tvářičku?Necháš bojovat své vojáky a sám se budeš držet v pozadí?“

Jeho vojáci trochu znejistěli a ohlédli se po svém vůdci. Členové Antis se rozesmáli.

Lien promluvila vůdčím hlasem ke zmateným nepřátalům.

,,Jen se na něj podívejte, zřejmě se bojí, že bychom vás mohli porazit a tak si zalezl jako zbabělá krysa někam, odkud by mohl utéct. To je odvaha!!! Toho vy posloucháte a následujete?

Klaním se před vaší hrdostí, obdivuji, že to snese!!!“

V očích vojáků už nebyl zmatek, kraloval vztek. Vždyť má pravdu, křičelo jejich svědomí a Hogartem uražená pýcha se drala na povrch.Ten byl zjevně ustrašeně překvapen, když se jeho meče obraceli proti jeho hrdlu. Marně se pokusil dát příkaz k boji. Nikdo ho neposlouchal. Zkusil ještě útěk, ale ten skončil v silných rukách jeho někdejší osobní stráže. Vojáci byli čestní muži, naštěstí pro řád. Nebyli ani pomstychtiví, ale znechucení z jejich bývalého pána bylo hodně hluboké.Ale jinak se na svět začali dívat jinýma očima.Elfy,mágy a zachráněnou výpravu nechali v klidu odejít. Vládu nad pevností Elurn i všemi ostatními převzal bývalý kapitán Hogartových vojsk Taurin. Hogarta samotného nechali na malém ostrůvku uprostřed nekonečně hlubokého jezera Tarlam.

Od té doby žili Elurnští a Antis v míru a udržovali přátelství a tak se   v lesích Tempiru mohla znovu konat shromáždění  elfů i čarodějů.

Jistě, oni věděli, že je to jen ,,ticho před bouří“.Zase přijdou problémy, ale dokud tu nejsou, ať je klid!!!!

 

 

 

Komentáře

komentářů

About The Author

51 komentářů

      • Mirael

        Tady asi někdo furt nechápe, že je všem ukradený co si myslí, protože si tak jenom kompenzuje vlastní neschody s finvelií a svoje komplexi za který mu finvelie taky nemůže.Fakt ubohý

      • Epic

        Já bych to zakončil.Řekl bych, že TOP 15 je tato povídka proto, že kolem ní bylo tolik povyku a každý ji otevřel nejméně několikrát.Dále si myslím, že kuře a XXX to ani nečetli a jestli jo tak jejich přezdívky je zařazují do určité skupiny a za poslední bod…napadl mě citát, v souvislosti s touto povídkou.A hned to sem dám….

  1. Tenttimórwen

    Lidi,kuřata,XXX,atp.-podívejte se do Top 15!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
    Jo a pak napište,jestli vám konečně došlo,že je to skvělý,suprový a výjmečně dokonalý dílo a že Finvelia je geniálníííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííí!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

  2. Markéta

    No nevim jak někdo nemůže pochopit začátek a někdo i celý děj,ale pro ty co to chápou je to asi opravdová radost to číst, protože je to fakt dobrý a jestli si někdo myslí že zvládne lepší tak může přece začít,jeho povídka se tu snad zveřejní a my budeme moct ohodnotit jeho dílo ne?Takže jen čekám na povídku od XXX nebo od kuřete-ať ukážou svoje dovednosti ve psaní nebo ať si zavřou ….!!!
    Jinak zdravím Finvelii.
    M.

  3. Keebleec

    Jo ještě jsem ti chtěl napsat, že se mi tvoje povídka docela líbila (možná některé části detailněji popsat, ale na začátek to není špatné… – rozhodně já bych to líp nenapsal a tak nechápu některý komentátory typu „nic“ 🙂 co nemaj do čeho rejpnout) Rozhodně piš dál. Jsem zvědavej na tvoji další povídku…

  4. Tentimórwen

    Aplegratte!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
    Moc se mi líbí,jak ses jí zastal a úplně s tebou souhlasím.Konečně někdo,kdo má zdravej rozum a mozek rozhodně větší než kuřecí:)!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

  5. XXX

    Milá velká čarodějko !!!!! moje kámoška by chtěla modrého koně s růžovými křídly. mohla bys jí ho vyčarovat??????? Prosíííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííím

  6. Epic

    Trochu jsem tady zaúřadoval, protože už toho bylo trochu moc.Pánové, beru to, že když řeknete že se Vám zdá špatný děj a nemůžete pochopit začátek, tak řekněte autorce aby Vám to objasnila, ale pořád takový komentář beru, protože je to pořád nějaké hodnocení s střízlivý komentář, ale vulgarismus tady nestrpím..

    • Finvelia

      Pokud to sekne s mými kritiky,tak budu jedině šťastná.Je mi 13 a když tak někdo kritizuje,ať si zkusí něco napsat sám!!!
      A takový lidi jako ,,nic“ atd. jsou určitě od nás ze třídy, tak budu ráda,když mě a moje povídky nechají na pokoji!!!!

      P.S.A já nikoho nenutím,aby to četl!!!!!!!!!

      • sabina

        čau báro(finvelio) jen tak jsem se tady stavila a přečetla jsem si tvoje komentáře-asi byly některý fakt hnuný,když se musely vymazat,proč myslíš,že to byl někdo ze třídy?tady tu stránku moc lidí od nás nezná,já teda ten začátek taky moc nepochopila,ale to asi proto,že jsem to nevnímala-já to nemyslela zle a co to pokračování?

      • XXX

        Takže zaprvé:nevím kde jsi přišla na to,že se jmenuju nic!!!!!!!!
        Jsem XXX a navíc si nebuď tak jistá,že jsem od tebe ze třídy!!!!!!!!!!!!!!!!! jo a nikdo mne nenutil si to číst já jsem jen byla zvědavá co může taková OOOOOOOOOOOOOOBR čarodějka jako ty napsat. Tak pápá Po

  7. IStimor

    Teda Finvelio, jak jsi mohla?! Tvoje hrdinka se jmenuje Lien, teď se mi to bude všechno plést:E Ale jinak se mi to líbí. Bude to pokračovat?
    Když se všichni radovali a smutná hrdinka se probírala depresivním lesem, tak mi to připomnělo Hawrannu:) Neni to náhodou tak trochu ona?

    Jo a kdzž už se tu dřu s komentářem, tak tam napiš něco i mně.
    Díky.

  8. Yuyka

    fakt dost dobré. nevím, co na tom začátku bylo k nepochopení, já jsem teda všemu porozumněla dobře. A tím spíš se mi to líbilo. Myslím, že podobné (i když asi ne tak dobré) povídky jsou i mým stylem psaní, takže jsem to četla s velkým nadšením. Vím, že zatím všechny povídky, ke kterým jsem dávala své komentáře, jsem chválila, ale nemůžu jinak!!!

Leave a Reply

Nad lesy Tempiru se snášela tma. Obyvatelé šťastných vesniček poblíž spokojeně zasedali k večeři. Klidní, plní bezelstné lásky ke světu. Jedna duše se však neúčastnila obecného radování. Dívka. Proplétala se tiše a obezřetně mezi stromy a v očích jí rostl odlesk obav. Měla namířeno k samému srdci lesa, na tajné shromáždění. Přestože nikde nezapraskala ani větvička, věděla, že není sama. Nezastavovala se. Cítila je všude kolem sebe. Své přátele. Bytosti kouzel.

Když dorazila na posvátnou mýtinu, položila na oltář kytici levandule, šalvěje a rozmarýnu. Doufala, že jí pomohou zbavit se zlých démonů. Klečela před oltářem a vnímala, jak se k ní blíží ostatní. Znovu s ní otřásli starosti. Tím, že se tu schází je vystavovala značnému nebezpečí. Tento les nebyl tak pokojný, jak se na první pohled mohlo zdát, ona znala jeho tajemství, a proto se stávala terčem mnohých útoků. Nejen lidé, ale i stvoření zla ji byli odhodláni zničit. A všechny kolem ní. Ale ti ji chtěli pomoci.

??ád Antis, v jehož čele stála, bojoval proti zlu. Proti všemu, co ho ztěles??ovalo. Teď jsou tady. Musela otevřít oči.

Rozhlédla se, ze všech stran sem tiše přicházeli elfové a mágové z okolí. Všichni skládali kytice na oltář a prosili za ochranu svých blízkých. Potom přelétli pohledem ostatní příchozí. Někteří se znali.

Zvláštnost těchto setkání byla, že nikdo kromě ní nevěděl přesně, kdo do řádu patří. Jen ona měla přehled o všech a to byla její tajná zbra?? proti zrádcům. Nikdy nedostihnou všechny. Už byla klidnější. Vstala a pohlédla do očí svým nejbližším. Najednou k ní doběhl udýchaný posel ,,Lien, chytli je !!! Chytli výpravu na jezeře, má je Hogart ! Nevím jestli vydrží mlčet.“ Upadla na schody k oltáři a těžce oddychoval. Mezi přihlížejícími se ozvaly vystrašené hlasy. Oči všech se upřeli na Lien. Stála u oltáře a hleděla na posla ležícího na schodech. ,,A mám ti věřit?“ zeptala se a pomohla mu vstát. Vytřeštil na ni oči, ale ona se na něj stále tázavě dívala. ,,Přísahám, při všem, co je mi na světě drahé, viděl jsem to !!!!“ jeho pohled byl až zoufale upřímný.

,,Věřím ti!“řekla mu a obrátila se k ostatním ,,Připravte zbraně i kouzla!!! O půlnoci vyrazíme!!!“

Dav se rozešel. Bylo slyšet tiché mumlání, hluk otevíraných skrýší  a cinkání talismanů. Lien se také připravovala, ačkoliv se jí v tom  ostatní snažili zabránit. Nechtěli riskovat, že ji ztratí. Vysvětlila jim, že se nehodlá skrývat.

Když se měsíc tyčil nad lesem a ve vesnici odbíjela půlnoc, z lesa se tiše vynořili členové řádu

Antis. Jako vánek se proplétali mezi poli a potoky směrem k pevnosti Elurn. Pevnost zrádce Hogarta. Velký temný hrad, obehnaný pevnou,vysokou zdí. A bráněný spícími strážemi.

Asi  dvacet elfů a mágů se  plížilo kolem nich.

,,Taková velká pevnost… a stráže si tu pokojně sní. A to všichni!!!“ zakroutil hlavou  Tinuil, jeden z Lieniných nejbližších přátel. Tiché krůčky záchranné výpravy však někdo zaslechl.

Jeden strážný,  který měl špatné spaní se probral a bystrým zrakem kontroloval hradby. Najednou si všiml pomalinku postupující skupiny necelých dvacet kroků od něj. Pomalu se zdvihl a přiblížil se k nim. Už se chystal napadnout posledního chodce, když vtom se otočil mág stojící vedle Lien a vymrštil proti němu ohnivou kouli. Odletěl asi třicet metrů daleko a zůstal ležet.

,,To jsi nemusel.“ ??ekla mu s úsměvem Lien  a popošla k soše Hogarta. Vrhla po ní nenávistný pohled a pokračovala v postupu u zdi. Ostatní ji následovali. V pevnosti se  orientovali víc než dobře-kdysi tam měli zvědy, kteří jim obstarali velmi detailní mapy hradu, takže vězení našli  raz dva.

Jejich přátelé byli uvězněni až v té nejhlubší kobce tmavého vězení. Byli to elfové. Když si povšimli neobvykle velké skupiny, vyrazili k mřížím a radostně zavýskli. Lien stačil jediný pohled na zámek a chvilka soustředění a byli volní. ? ťastně se vítali se známými a nevnímali to,co mágové. ? lo to nějak snadno a to nebylo dobré znamení. Lien, která si toho byla také vědoma, je raději vyvedla z vězení ven.

Tam je čekalo velké a nepříliš příjemné překvapení. Vojáci. Ale kolik! V jejich čele stál s posměšným úšklebkem ve tváři Hogart. Pronesl k nim triumfální větu ,,Lapeni v mé pasti. Už nemáte šanci!!“

,,??íká kdo? Zakřičel odbojně Tinuil. Vojáci se rozesmáli  a to mu bylo dostatečnou odpovědí. Otočil se  k Lien a kývl na ni. I ostatní věděli, co mají dělat. Bojovat!!!

Rychlostí, kterou by se vyrovnali blesku vytáhli meče, napjali luky a připravili se na použití kouzel.Vojáků bylo dost. To si zřejmě uvědomoval i Hogart  a se spokojeným výrazem se odplížil za ně. To ovšem Lien značně rozlítilo ,,Copak Hogarte, bojíš se, abys nepřišel o svou zrádcovskou tvářičku?Necháš bojovat své vojáky a sám se budeš držet v pozadí?“

Jeho vojáci trochu znejistěli a ohlédli se po svém vůdci. Členové Antis se rozesmáli.

Lien promluvila vůdčím hlasem ke zmateným nepřátalům.

,,Jen se na něj podívejte, zřejmě se bojí, že bychom vás mohli porazit a tak si zalezl jako zbabělá krysa někam, odkud by mohl utéct. To je odvaha!!! Toho vy posloucháte a následujete?

Klaním se před vaší hrdostí, obdivuji, že to snese!!!“

V očích vojáků už nebyl zmatek, kraloval vztek. Vždyť má pravdu, křičelo jejich svědomí a Hogartem uražená pýcha se drala na povrch.Ten byl zjevně ustrašeně překvapen, když se jeho meče obraceli proti jeho hrdlu. Marně se pokusil dát příkaz k boji. Nikdo ho neposlouchal. Zkusil ještě útěk, ale ten skončil v silných rukách jeho někdejší osobní stráže. Vojáci byli čestní muži, naštěstí pro řád. Nebyli ani pomstychtiví, ale znechucení z jejich bývalého pána bylo hodně hluboké.Ale jinak se na svět začali dívat jinýma očima.Elfy,mágy a zachráněnou výpravu nechali v klidu odejít. Vládu nad pevností Elurn i všemi ostatními převzal bývalý kapitán Hogartových vojsk Taurin. Hogarta samotného nechali na malém ostrůvku uprostřed nekonečně hlubokého jezera Tarlam.

Od té doby žili Elurnští a Antis v míru a udržovali přátelství a tak se   v lesích Tempiru mohla znovu konat shromáždění  elfů i čarodějů.

Jistě, oni věděli, že je to jen ,,ticho před bouří“.Zase přijdou problémy, ale dokud tu nejsou, ať je klid!!!

Komentáře

komentářů

About The Author

Leave a Reply