Chtěl bych vědět, co jsem udělal špatně. Seběhlo se to tak rychle, že jsem si ani neuvědomil, na čí straně bylo právo zabít…

Pečlivě jsem se připravoval na poslední zkoušku.už dvanáct let jsem byl v učení a stejně tak dlouho jsem nosil v srdci naději, že se jednou stanu družníkem krále Alexe.

„Tak co, nechceš jít radši dělat pekaře?“ pokřikoval po mně můj nejlepší přítel Ellior. Přišel k mistrovi asi tři roky po mně, ale svou silou patřil po pár dnech k těm nejudatnějším.

„To tak, to už ty budeš dřív podkoním.“

Bylo ráno velké zkoušky. Ani bych nebyl tolik netrpělivý, kdybych se nedoslechl, že se na nás přijede podívat samotný král Alex.

„To víš, Walidukte,“ vzal mne mistr okolo ramen, „z celého okolí jsem jediný, kdo vychovává tak silné a statečné muže. A tak se nesmíš divit, že vás náš pán chce trochu omrknout. Možná, že až zkouška skončí, nebude odjíždět sám. Třeba mu někdo padne do oka a odveze si ho jako svého družníka. Tak se snaž, chlapče. A ukaž všem, co jsem tě naučil.“ Je pravda, že náš mistr je trochu samolibý, ale neznám nikoho lepšího, než je on. Za slovem Mistr se vlastně skrývá něco víc. Po celých těch dvanáct let byl pro nás otcem.

Mám hrozně rád ten obřad před zápasem. Malá modlitba k Rákovi, obléknout si železnou košili, zkusit ostří meče a naposled si přeleštit štít.

Los vybral mne a Elliora. I když spolu trávíme skoro všechen čas, v boji jako by mne neznal. Už kolikrát se stalo, že mi mistr musel dávat dohromady zlámaný kosti.

„Boj se pekaře a střež se mě,“ naoko zavrčel Ellior a pohrozil mi pěstí. Kdo nás neznal, musel si myslet, že jsme úhlavní nepřátelé.

Obcházeli jsme se jak divoké šelmy a nakonec na sebe skočili. ? ermovali jsme spolu hodnou chvíli a já pořád po očku koukal po Alexovi. Všimnul si mě? Nakonec náš souboj musel přerušit až mistr.

„Vítězem se protentokrát nestal nikdo, ale zato jste oba složili Velkou zkoušku. Jsem rád, že jsem vás tak dobře naučil umění v boji.“

„Proč se krucinál král Alex tváří, jako by spolknul velkou zelenou ropuchu?“ zašeptal mi Ellior do ucha, ale nebylo pochyb, že to slyšelo široké okolí. Naneštěstí i král. Pomalu vstal ze stolce a kráčel k nám. Až teď jsem si vlastně všiml, že kulhá na pravou nohu. Ale ani to mu nekazilo jinak dokonalé hrdé vzezření.

„Jsem rád, že ti neschází humor, pacholku.Ale věz, že za to by tě mohl čekat doživotní žalář, ne-li veřejná poprava. Nejsem ale sketa a myslím, že i dobře rozumím humoru, proto ti uděluji milost.“

Postoupil ještě blíže k nám a usmál se. A já najednou pochopil, že tomuto Pánovi chci pro všechno na světě nadosmrti sloužit a chránit ho.

Komentáře

komentářů

About The Author

13 komentářů

      • hwrnn

        Jistěže Faelivrin. Já to sem jenom vkládám… Ale k jádru věci, podle mého názoru má Fael perfektní výpravnou formu, jenom tam občas trošininku chybí detaily… Celkově ale jejich nedostatek vyvažuje správná míra dějovosti, pokud mohu soudit, tak i emoční zabarvení slov. Zkrátka nemůžu se dočkat pokračování!!!

Leave a Reply

Ahoj, jsem Faelivrin a představuji vám svůj první pokus..Tak to popřípadě okomentujte (a nešetřte mě:).


Chtěl bych vědět, co jsem udělal špatně. Seběhlo se to tak rychle, že jsem si ani neuvědomil, na čí straně bylo právo zabít…

Pečlivě jsem se připravoval na poslední zkoušku.už dvanáct let jsem byl v učení a stejně tak dlouho jsem nosil v srdci naději, že se jednou stanu družníkem krále Alexe.

„Tak co, nechceš jít radši dělat pekaře?“ pokřikoval po mně můj nejlepší přítel Ellior. Přišel k mistrovi asi tři roky po mně, ale svou silou patřil po pár dnech k těm nejudatnějším.

„To tak, to už ty budeš dřív podkoním.“

Bylo ráno velké zkoušky. Ani bych nebyl tolik netrpělivý, kdybych se nedoslechl, že se na nás přijede podívat samotný král Alex.

„To víš, Walidukte,“ vzal mne mistr okolo ramen, „z celého okolí jsem jediný, kdo vychovává tak silné a statečné muže. A tak se nesmíš divit, že vás náš pán chce trochu omrknout. Možná, že až zkouška skončí, nebude odjíždět sám. Třeba mu někdo padne do oka a odveze si ho jako svého družníka. Tak se snaž, chlapče. A ukaž všem, co jsem tě naučil.“ Je pravda, že náš mistr je trochu samolibý, ale neznám nikoho lepšího, než je on. Za slovem Mistr se vlastně skrývá něco víc. Po celých těch dvanáct let byl pro nás otcem.

Mám hrozně rád ten obřad před zápasem. Malá modlitba k Rákovi, obléknout si železnou košili, zkusit ostří meče a naposled si přeleštit štít.

Los vybral mne a Elliora. I když spolu trávíme skoro všechen čas, v boji jako by mne neznal. Už kolikrát se stalo, že mi mistr musel dávat dohromady zlámaný kosti.

„Boj se pekaře a střež se mě,“ naoko zavrčel Ellior a pohrozil mi pěstí. Kdo nás neznal, musel si myslet, že jsme úhlavní nepřátelé.

Obcházeli jsme se jak divoké šelmy a nakonec na sebe skočili. ? ermovali jsme spolu hodnou chvíli a já pořád po očku koukal po Alexovi. Všimnul si mě? Nakonec náš souboj musel přerušit až mistr.

„Vítězem se protentokrát nestal nikdo, ale zato jste oba složili Velkou zkoušku. Jsem rád, že jsem vás tak dobře naučil umění v boji.“

„Proč se krucinál král Alex tváří, jako by spolknul velkou zelenou ropuchu?“ zašeptal mi Ellior do ucha, ale nebylo pochyb, že to slyšelo široké okolí. Naneštěstí i král. Pomalu vstal ze stolce a kráčel k nám. Až teď jsem si vlastně všiml, že kulhá na pravou nohu. Ale ani to mu nekazilo jinak dokonalé hrdé vzezření.

„Jsem rád, že ti neschází humor, pacholku.Ale věz, že za to by tě mohl čekat doživotní žalář, ne-li veřejná poprava. Nejsem ale sketa a myslím, že i dobře rozumím humoru, proto ti uděluji milost.“

Postoupil ještě blíže k nám a usmál se. A já najednou pochopil, že tomuto Pánovi chci pro všechno na světě nadosmrti sloužit a chránit ho.


Komentáře

komentářů

About The Author

Leave a Reply