Co si ten blbec myslí že dělá?" rozhněval jsem se. "Zachra??uje tě?" šeptla tiše Katty, ale já ji slyšel. "JAK zachra??uje? Páchá sebevraždu," řval jsem na ní. "Já fakt nemohla nic dělat, tak na mě sakra neřvi." "Promin" "NE??VI NA MĚ" Podíval jsem se pryč a snažil jsem se uklidnit. "Takže Fathir je teď tam?" Kývla smutně hlavou. "A předpokládám, že neznáme žádné jiné kouzlo jak ho dostat zpět?" "Ne" "Kruci," popadl jsem tu zatracenou dýku. Klekl jsem si a soustředil se. Hlava mi bušila a myšlenky mi létaly někde v táboře Kaelských. Zaměřil jsem se na dýku, chci se stát dýkou, stanu se dýkou. Vysvobodím Fathira. Katty mne vytrhla z kouzla, ale pozdě – dýka již zmizela. "Fathir se dostane zpátky. A já přijmu svůj osud." konstatoval jsem odhodlaně. Uvnitř duše jsem si ale byl jist, že to Fathir neudělá… "Kde přesně vlastně jsme?" zeptal jsem se. "Kousek od tábora, kdybys pořád nekřičel možná bys slyšel vojáky." Opravdu… Po kruhově postaveném táboru se rozléhaly zvuky dopadajícího kladiva, doprovázeny hlášek Kaelských, které nehodlám popisovat… Rozhlédl jsem se po lese, doufaje, že najdu něco co by mi pomohlo zachránit Fathira, ale co to jsem ještě nevěděl. Jednoduše řečeno jsem byl na dně. Plakající Katty asi taky. Ale takhle ne, to nedopustím, řekl jsem si. "Katt pojď, obhlídnem to a uvidíme co se dá dělat. A nebreč už, Fathira zemřít nenechám." Procházeli jsme kolem majestátných buků, v myšlenkách nám momentálně nelétalo nic jiného než jak zachránit Fathira. Katty občas zakopla, ale jinak se celkem držela, za což jsem ji musel obdivovat. Všemožně jsem přemýšlel jak z toho Fathira dostat, leč přesto že mé myšlenky byly skvěle vycvičeny pro bezvýchodné situace, nemohl jsem na nic přijít. Jestli Fathir nepoužije dýku bude ztracen. Začalo se stmívat. Rozdělali jsme malý ohe??, tak aby nás neprozradil, ale přesto ohřál. Nemýnil jsem usnout, ale fyzická únava byla silnější než vědomí… Na oční víčka dopadl sluneční paprsek, jak veverka skočila z větve na druhý strom a tím otevřela cestu neovladatelné energii. Hned mne probudila. Vztekle jsem vyskočil. Jak jsem mohl teď usnout? Rozeběhl jsem se, našlapávajíc na měkký mech, směrem k táboru. Proplazil jsem se co nejblíž to šlo. Jak jsem viděl, mé obavy se bohužel potvrdily – uprostřed té malé louky byla nově vystavěna dřevěná plocha s velkým trámem, ústícím ve smyčku provazu. Zakryl jsem se černým pláštěm a klekl si v pichlavém křoví. Plachta stanu, ve kterém jsem byl vězněn se odhalila a za doprovodu čtyř vojáků v černých kožených zbrojích, vyšel v poutech svázaný Fathir. Zaklel jsem. Po asi minutové chůzi k oprátce se v davu čekajícím na popravu rozezněli výkřiky typu "Zabte ho!", "Na oprátku s ním" či "Mučit!". V tváři podivně bledý Fathir již strkal hlavu do smyčky. V jeho výrazu jsem něco nechápal. Jako by žádný výraz neměl. Vypadal hrozně. Ale čemu jsem se divil, když šel na smrt? Se sprostým kletím jsem sledoval jak voják podkopnul sud a Fathirovi se provaz zatrhl do krku. Netrvalo to dlouho. Byl mrtev. Mé svědomí mě týralo a nedokázal jsem myslet na nic jiného než na léta strávená s ním. Ve škole, v životě. Byl to můj nejlepší přítel. Náhle mě za rameno uchopila ruka. Ještě než jsem se otočil, uslyšel jsem známý, ale nyní neobvykle pobavený hlas. "Snad sis nemyslel, že mě ti žabaří dostali?" "Jak se ti to proboha povedlo? Vždyť tam vysíš!" podíval jsem se ještě jednou, a Fathir tam opravdu visel. "Vytvořil jsem svou kopii. Dalo mi to hodně práce, ale měl jsem na to celou noc." smál se. Taky jsem se rozesmál a objal jsem ho. "Promi?? chtěl jsem ti pomoct, ale prostě nebylo jak." cítil jsem se strašně štastně a přitom hrozně, že jsem se o nic nepokusil. "Kde je vůbec Katty?" ptal se, ovšem smích přešel v částečné zneklidnění. "Kde bych byla?" ozval se hlas z druhého křoví, hned za mnou. "Uf, jsme všichni," konstatoval Fathir "ale měli bychom se rychle ztratit, protože ta iluze co jsem vytvořil, již moc dlouho viset nebude!" Opravdu – otočil jsem se a tělo se s ohnivým zábleskem rozplynulo ve větru. Kaelsští vojáci začali zmateně pobíhat po táboře, prohledávaje stany. Ale to jsme už běželi v rozlehlém lese, který měl za pár mil vyústit v Kel’Aern. !

Komentáře

komentářů

About The Author

4 komentáře

Leave a Reply