Jednou tě prostě zabijí a až v hrobě poznáš, že jsi žil jen kvůli té chvíli… To řekly Retavvovi jeho sudičky. Na ten sen nikdy nezapomněl. Po odjezdu s Yorrxacanem se to jenom zhoršilo. Pořád ho ve snu pronásledovaly tyhle tři temné postavy, které ho děsily už čtyřicet let. Nedokázal na ně přestat myslet. Už dva dny skoro nespal a tak vypadal skoro stejně strašně jako jeho nový společník.

,,Jak to je ještě daleko?“, zeptal se unaveně Retavv. ,,Jak to mám sakra vědět? Jsme uprostřed hlubokýho lesa, nevíme, kde sme, a navíc sem zjistil, že mám vši! Co si asi myslíš, že ty dva dny děláme? Sbíráme maliny?“ ,,No dobře Yorrxacane, ale řekni mi laskavě, proč se sem plahočíme a nepošleme sem místo nás nějakou jednotku?“ ,,Protože mi to mistři neschválili. Myslej si, že ty černý čepice sou nějakej výmysl. Musíme zjistit, proč mě chtěj sejmout, protože se jim to možná podaří a ten poslední moc sdílnej nebyl. Jestli patří do toho guvernátu Černejch Gild, tak to je průser jako vrata. Černý Gildy v Rannu, to se radě Patláckejch…“ ,,Patnácti, Yorre!!!“ ,,Neřvi! Teda, radě PATN??CTI se to určitě líbit nebude. Tenhle ksindl se budou snažit vymýtit a to jich pár bude stát kejhák. Nakonec to vzdaj a budou se je snažit akceptovat. Fakt nevim, co pak bude, ale v Rannu bude veselo. Asi se vodstěhuju někam, kde nejsou lidi. V takovým prostředí fakt málokdo bude ještě poslouchat radu Patnácti…zbytečnejch!!!“ Yorrxacanův smích byl známý svým charakteristickým k??učením a Retavv si na něj jen velmi těžko zvykal, přestože Yorrxacana znal již spoustu let.

Retavv vůbec nechápal, proč vlastně souhlasil s tím, aby cestoval s Yorrxacanem. Před několika měsíci při bojovém cvičení zaútočila skupina zabijáků údajně ve snaze zabít Yorrxacana, ale nedokázal si vysvětlit, proč by je zajímal právě on. Rozhodl se vyhovět Yorrxacanově prosbě o pomoc při pátrání. Nerad se loučil s univerzitou, ale jestli byla pravda to, co říkal Yorrxacan, nemohl to nechat jen tak. ,,Yorre?“ ,,Jo?“ V hlase Yorrxacana nebyl vůbec žádný zájem o rozhovor. ,,Kolik ti je vlastně let?“ ,,Nepočítám to, ale asi tak osmdesát.“ ,,Osmdesát? Ty seš půlelf, nebo co?“ ,,Jo. Fyziologický znaky sem nezdědil, ale metabolismus mám trochu odlišnej od lidskýho. Nikomu to nevyzvo??, v Rannu elfy nikdo moc nemusí. Znáš to, takový ty elfí kecy o tom, že tu byli první a že na tuhle zemi maj právo. Spousta chytráků si to spojí do jednoho celku a pak sou z toho problémy. Ty seš jeden z mála lidí, kterejm věřim, takže tobě to říct můžu.“ ,,Netušíš, proč by po tobě mohli jít? Aspo?? přibližný důvod?“ ,,Ty seš tak zvědavej! No dobře, ale tohle se nesmí dozvědět vůbec nikdo, jasný? Ani když mě sejmou. Je to trochu složitý, takže ti to řeknu popořádku. Kdysi jsem byl studentem univerzity…“ ,,Tys byl magik?!?“ ,,Nepřerušuj mě, sakra! Takže, když sme měli první bojový cvičení, profesor nám zadal úkol. Takovou hovadinu by si nevymyslel ani můj pes! Měli sme chránit dub a všichni ostatní na nás útočili! Ze vzteku jsem udělal blbost, totiž zapálil zkušebnu obrazců třetího stupně a za to mě vyloučili. Jenže něco se zvrtlo a najednou jsem stál nevímproč před komisí obviněnej z nevímzčeho a ten blbej lich mě nechal vypálit runu Opuštění…mám jí na levým předloktí“ ,,Cože? Jakej lich? Vždyť za žhářství je přece jen vyloučení! Fakt nevíš, proč ti to udělali?“ ,,Netuším. Mistrem vykonavatelem byl určenej démon Titroneus. Potom mě nechali zbít a vyhodit před brány Rannu. Deset let jsem se ukrýval před světem a studoval magii, ale protože mi jí zakázali používat, zůstaly mi jenom znalosti. Díky tý runě Bratrstvo ví vždycky přesně, kde jsem, a jestli náhodou nepoužívám magii. Nakonec sem se stal šermířem a potom i mistrem na škole Svištivá Ocel. Skončil jem tam nedávno, když ostatní mistři zjistili, že je kolem mě nějakej brajgl. Moc hodní hoši, to ti řeknu. Možná pro mě Titroneus má ještě nějaký překvápko, že mě chce tak najednou zabít, pokud je za tím on. Poslední věc, kterou musím udělat, je zjistit, vo co jde a podle toho pak jednat. Dál je mi už všechno jedno, nemám co ztratit.“ Retavv měl na dlouhou dobu podnět k přemýšlení.

Po několika dlouhých hodinách dorazili do zvláštní oblasti lesa. Jakoby se naráz změnil kraj. Smrky vystřídaly duby a buky a všude rostly obrovské kapradiny. ,,Zvláštní.“ Yorrxacan vypadal, že ho zaujalo něco v mlze před nimi. ,,Vidíš ten tmavej flek tam vzadu? To bude něco velkýho.“ ,,Ty tam něco vidíš? Počkej, zkusím zjistit, co to je.“ Retavv chvilku kreslil obrazec do vzduchu, pak ho prohmátl rukou a jeho tvář získala nepřítomný výraz. Avšak za několik sekund ho jakási energie odhodila dozadu takovou silou, že sebou Retavv praštil o strom vzdálený dvacet sáhů. ,,Retavve, není ti nic? Sakra, co to bylo?“ ,,Po…pokoušel jsem se se Zvědem proniknout dovnitř, ale obraz byl náhle přerušen strašně jasným světlem. Panebože, já NEVIDÍM!!!“ ,,Klid, za hodinu za dvě to přejde. Měli tam ochranu. Důležitý je, že už o nás možná vědí, takže se musíme schovat. A fofrem.“

Vykopat jámu asi dva sáhy byl trochu problém, ale tento úkryt poskytoval alespo?? částečné krytí před případným pozorovatelem, takže Yorrxacan s Retavvem mohli v klidu čekat, jestli se něco nebude dít.

,,Už je to lepší?“ zeptal se Yorrxacan . ,,O něco ano. Začínám rozeznávat rozmazané obrazy. Jak to vypadá venku?“ ,,Dobrý. Snad nás nezpozorovali. Jdu na obhlídku a ty tu zatím počkej.“ Yorrxacan zmizel ve tmě a za chvíli se vrátil s mrtvým zajícem. ,,Retavve, nesu večeři. Najíme se a pak se tam půjdeme mrknout, co říkáš?“

Zajíc nechutnal špatně, ale museli ho upéct na tlumeném ohni, aby na sebe zbytečně neupozor??ovali, takže byl poněkud syrový. Za chvíli se noční tmou pohybovaly dvě postavy. ,,Je to docela rozměrný palác. Nechápu, jak v jehličí mohli postavit tak stabilní základy. ,,Pokusím se vylézt po zdi. Ty tu počkej a když se něco bude dít, nebo když se nevrátím do půl hodiny, zmiz odtud.“ ,,Jasně. Dej tam na sebe bacha.“ Retavv už netrpělivě vyhlížel, kdy se na něj ze tmy vrhnou stráže, avšak naštěstí na něj málem spadl jen Yorrxacan. ,,Dobrý, můžem jít. Chodí tu jenom jedna stráž a tu asi ani nebudem muset sejmout.“

To tedy opravdu ne. Už byla totiž mrtvá.

Nádvoří paláce bylo překvapivě úplně temné. Měsíc zakrývaly koruny stromů, ale přesto mohli Yorrxacan s Retavvem rozeznat rovné, prostě účelové tvary architektury. Stavitelé zřejmě příliš nedbali na estetiku, ale ta by uprostřed obrovského lesa severního Rannu stejně neměla koho uchvátit. Všude tu bylo ticho, skoro jako kdyby tu nikdo nebyl. A přece se od vnější zdi ozývalo praskání větviček od kroků stráže.

Mrtvé.

,,To je divný. U baráku si jim tam někdo přismahne bulvy a voni dělaj, jako že nic. Aspo?? kdyby tu zesílili stráže, ale je tu jenom jeden chcípák, kterej chodí, jak kdyby mu ustřelili nohu. No nic, musíme se dostat dovnitř.“ Postranní dveře ani nebyly zamčené, takže se jim dovnitř povedlo dostat se potichu a nepozorováni.

Pravděpodobně.

Vešli do dlouhé chodby, která se na konci rozdvojovala. ,,Je to tady fakt divný. Jestli je to na nás bouda… hele, jestli se tu něco semele, tak zdrhej ke dveřím a fofrem pryč. Cejtíš tu nějakou magii?“ ,,Moment, „Retavv zase kreslil do vzduchu obrazec a pak ho nechal chvíli vyhasínat. ,,Tady není nic. Ale na vnější straně paláce je nějaký magický krunýř a v paláci je velké množství velmi silných zdrojů, které se pohybují. Asi nás čekají problémy.“ ,,Nepovídej. Průser je už jenom to, že tady je obrovskej palác, o kterým nikdo neví. Počkej…“ Yorrxacan ztuhl a pak rychle naznačil Retavvovi, že se má schovat. Tak tak, že stačili skočit za závěs u výklenku. V chodbě se objevil strážný. Chvíli bylo slyšet kroky, které poté zmizely ve skřípotu dveří. Yorrxacan vylezl z úkrytu a chvíli poslouchal. Retavv přemýšlel, jestli má opustit bezpečné místo, kde se právě nacházel, když omylem vrazil nohou do stěny za sebou. ,,Yorre… tady je to dutý. Zkus…“ nedořekl. Stěnu za ním prorazily dvě kostnaté ruce a sevřely mu krk. ,,Yorre!“ ,,Vydrž, Retavve!“ Yorrxacan přiskočil a sekl jednu ruku mečem. Ruce pustily Retavvův krk a zmizely ve dvou tmavým otvorech ve zdi. ,,Padáme! Retavve, drž se za mnou.“ Oba vystřelili jako blesk ke dveřím. Vyběhli na nádvoří a hnali se k bráně. Jejich úprk byl přerušen náhlým výbuchem těsně před nimi. Yorrxacan s Retavvem odletěli několik sáhů zpět. ,,Retavve! Sakra, vstávej!“ Yorrxacan byl rozhodnut bránit se. Ze zámku vyběhlo několik postav. Některým prosvítalo světlo luceren tělem. ,,RETAVVE!!! TY HOVADO, JESTLI NEVSTANE? , TAK TĚ K TÝ BR??NĚ DOKOPU! SOU TU NEMRTVÍ!!!“ Odrazil prvních několik kostlivců, kteří se na něj nahrnuli. Retavv se probudil. Jen těžko si uvědomoval, kde je a co se děje. Když viděl Yorrxacana bojovat s kostlivci, reflexivně vyslal emotivní obrazec do houfu bojujících. Tlaková vlna všechny účastníky potyčky odhodila. Všichni Yorrxacanovi protivníci se rozsypali na hromadu kostí. Retavv vyskočil, pomohl Yorrxacanovi na nohy a oba běželi dále k bráně. Všimli si, že na zdech se objevily nějaké postavy. Kolem nich začaly svištět šípy a několik kroků od brány potkali další stráž.

Mrtvou.

Yorrxacan po ní bleskově sekl. Zombie uhnula a Yorrxacan se už k dalšímu útoku nedostal. Projel jím výboj silné energie a spadl na zem. Retavv vyrazil směrem z brány a běžel lesem pryč. Jeho poslední myšlenka patřila společníkovi, kterého zanechal opuštěného u brány. Obzor ztemněl a Retavvova mysl se propadla do tmy. Z krku mu trčela šipka. Yorrxacan nehybně ležel u brány do nádvoří paláce uprostřed lesa, kde spoustu let nikdo nebyl.

Mrtvého paláce.

 

Komentáře

komentářů

About The Author

9 komentářů

  1. Tentimórwen

    Tak sem tady,četla sem to s pauzama,při kterejch mi vrtalo hlavou,jestli je to vážně od Tebe,ale nakonec sem dospěla k názoru,že tohle je vážně Tvoje dílo a že seš ode dneška po Hawrannce můj nejoblíbenější autor!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!A taky největší dealer Coca-Coly!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

  2. Keebleec

    Čau Vojto! Píšeš fakt zajímavě – zvláště se mi líbí styl konverzace, který probýhá mezi tvými postavami 🙂 Je s nima docela sranda 🙂
    Ale koukám, že tantokrát to ‚neohrožený‘ šermíř Yorrxacan Wettor pěkně schytal… Doufám, že jsi ho nezabil (že ho nezabili ti nemrtví 🙂 Nechceš ho přece tak brzo vymazat ze své povídky, že ne? Jo a taky jsem trošku nepochopil tuhletu část: „Vykopat jámu asi dva sáhy byl trochu problém, ale tento úkryt poskytoval alespoň částečné krytí před případným pozorovatelem, takže Yorrxacan s Retavvem mohli v klidu čekat, jestli se něco nebude dít.“ To tu jámu tam narychlo vyhrabali rukama, nebo co? (Nebo měli s sebou na zádech lopaty) Někdy by jsi mohl podrobněji vylíčit některé činosti, ale jinak to nemá chybu – Napětí se prolíná s humorem…

    • hecubah

      Ahoj Epicu. RPG hraju dost často, ale opravdu netuším, kterou hru máš na mysli. Vždycky, než začnu psát, tak přeruším veškerou ostatní činnost ze strachu, že povídka bude něčím motivovaná(občas je to docela problém). Omlouvám se za jakoukoliv podvědomou podobnost s dílem někoho jiného. Snad se mi podaří být tak originální, jak to jen půjde.

      P.S. RPG hraju hodně, ale někdy mi jejich příběhy splývají a nebo je zapomínám. Mohl bys mi přiblížit jméno hry, kterou jsi zmiňoval?

Leave a Reply