,,Taková blbá smůla. Druhý bojový cvičení a zrovna je pěkně hnusnej den.“ Silueta postavy ve stejnokroji studentů Univerzity mystických věd v Rannu se tísnila u okna v hlavní studovně historie ve třetím patře ???udírny???, jak říkali studenti budově, kde skládali zkoušky z obrazců druhého a třetího stupně a kde probíhala výuka alchymie. Tahle látka nikdy nepatřila k oblíbenému učivu, protože zahrnovala desítky cvičení paměti, při kterých museli studenti memorovat stovky obrazců složených z run, kde každá z nich má na jakémkoliv místě v obrazci svůj zvláštní účel a člověk je nesmí zaměnit. Zaměření na studium obrazců z hlediska logiky jejich stavby předurčovalo mága k dobrovolnému sebeuvěznění na dlouhá desetiletí a takový mág většinou umíral položen ve svých knihách, naprosto neznámý okolním světem. Dost nepříjemná představa, ale takoví knihomolové se opravdu našli. Povětšinou se však studenti zaměřovali na veselejší stránky mystiky, a to hlavně na magii praktickou. K nejoblíbenějším cvičením praktické magie patřilo určitě bojové cvičení v terénu, ne nepodobné bojovým hrám, jaké hrávají menší děti. Studenti se rozdělili do několika skupin, z nichž každá měla svůj daný úkol. Cvičení bylo velice nebezpečné a často zde docházelo k vážným zraněním, někdy dokonce ke smrti některého ze studentů. Z tohoto důvodu bylo cvičení povoleno studentům až od pátého ročníku výš, aby se zamezilo zbytečným chybám s tragickými následky. Od těch dob zde došlo jen k několika zlomeninám, popáleninám nebo odřeninám s následnou infekcí, ale jinak se zdálo vše být v pořádku. Letos v zimě se cvičení mimořádně povedlo a všichni studenti nečekali na nic jiného, než na další bojové cvičení v terénu. Naneštěstí počasí nedovolovalo splnit termín příprav, takže se studenti museli nudit v knihovnách.

Do místnosti vstoupil ještě jeden student. Byl oblečen do cestovní róby, která byla lehce zašpiněná blátem a od hlavy až k patě úplně promoklá deštěm. ,,Ahoj, Jinare! Venku trochu mrholí, co? Sirranovi nateklo deset palců vody do toho jeho brlohu. To má za tu svojí lásku ke sklepům. Teďka si hrajou s Tellem na lodě s botama. Je to docela sranda.“ ,,To je moc pěkný, ale kvůli tomu, aby si Blbej a Blbější mohli zahrát lodě, my tady musíme dřepět, čumět na runy a cvičení je až příští měsíc.“ ,,No tak prší, no.“ ,,Tenhle slejvák nám tu akorát chyběl. Čtyři roky jako dementi čekáme na cvičení v terénu a kvůli blbýmu lijavci dřepím nad obrazcema třetího stupně, abych nevylít, jakmile vstoupím do zkouškový místnosti.“ ,,To máš jedno, tak si ten měsíc počkáme a de se na věc.“ ,,Ty vole, ty snad ani nevíš, co říkal Larek, Za říďou přišel Jára a něco spolu kutili. Vypadá to, že se letos přidaj i ty primitivové ze Svištivý Oceli, prej to bude záhul!“ ,,Že by Jára osobně? Slyšel sem, že je na něj říďa dost alergickej. Jára je tady nechvalně známej, i když mi není jasný, proč.“ ,,To máš jedno, prej Retavv říkal, že Jára je tady jenom kvůli tomu cvičení. Asi se máme na co těšit.“ Oba studenti byli náhle přerušeni příchodem mistra, který s sebou nesl sloupec starých knih. ,,Budu vás muset požádat, aby jste na chvíli opustili tuto místnost. Můžete si studijní materiály vzít s sebou do pokojů. Mimochodem, Jinare, chce s tebou mluvit správce Yll.“ ,,Děkuji, Mistře. Potom půjdeme s Dinnem do čítárny obrazců. Kdybyste nás hledal, budeme právě tam.“

Jinar vyšel ve společnosti svého asistenta a mnohaletého přítele o šest pater výše, kde měl ???říďa??? svůj ???kumbál???. Otevřela jim korektorka výsledků experimentů. ,,Správce chce, abys k němu šel sám, Jinare. Dinn si zatím může vyčistit šaty.“ ,,Dinn je můj asistent. Stejně by se dozvěděl, co mi správce chce.“ ,,To nebude tak jednoduché, Jinare. Navíc by správci zašpinil celou pracovnu. Půjdeme?“

Korektorka nepatřila mezi oblíbené pedagogy univerzity, ale její vrozená spravedlivost z ní činila ideálního zástupce správce, alespo?? co se týče rozhodování v běžných záležitostech. Naneštěstí z ní udělala léta mistryně výuky experimentů docela nepříjemnou osobu. Provedla Jinara několika zasedacími místnostmi až do pracovny správce. Jinar v ní byl již několikrát za posledního půl roku, ale protože správce Yll byl znám svými fetišistickými sklony, které v průběhu času velice často měnily své zaměření, byl pokaždé jejím vzhledem poněkud zaskočen. Častokrát sbíral záznamy o experimentech s modifikovanými komponentami, aby je o měsíc později opět vrátil do sekretáře a rozvěsil po zdech výtvarné skvosty svých studentů. Tento měsíc byla pracovna vyzdobena všemožnými badatelskými pracemi žáků univerzity, kteří projevili iniciativu a za tuto jim jejich mnohdy mnohaměsíční práce byly zabaveny, aby se staly součástí interiéru správcovy pracovny. ,,Zdravím, Druhý Memoriáte Jinare. Byl jste srozuměn s povahou a důležitostí předvolání před správcovskou katedru?“ ,,Nikoliv, pane správce, ale domyslel jsem si, že na pivo asi nejdeme, že?“ ,,Jsem rád, že máte alespo?? smysl pro humor, když už jste takhle drzý. Naneštěstí už mě a sbor Mistrů dlouho svými vtípky oblažovat nebudete.“ ,,Cože? Já…co jste to říkal?“ ,,Došly vám fráze? Jste hluchý? Zfetovaný? Opilý? Proč mne neposloucháte? ??íkal jsem, že nás už vaše vtípky dlouho rozčilovat nebudou.“ ,,Moment…“, zbledl na chvíli Jinar. ,,Buď půjdete ze školy vy všichni, což se mi zdá padlý na hlavu…anebo letím já, že?“ ,,Úžasná dedukce, Druhý Memoriáte. Správná možnost je opravdu ta, kterou jste uváděl jako druhou. Nevím však, zda byste chtěl letět anebo jít po svých. Před dvěma dny jsem dostal dopis od zapisovatele jednání Rady Patnácti. Mágové Rady se shodli na tom, že jejich nutnost zaměstnat nového laboranta velice spěchá. Dosavadní laborant opustil Radu kvůli samostudiu u svých rodičů. Rada prozkoumala výsledky studentů na ???udírně???, jak vy říkáte budově alchymie, a došla k závěru, že vy budete ta nejlepší volba. Je to pro vás obrovská čest. Vím, že vaše studium zde končí až za šest let, ale Rada slíbila, že se postará o to, aby se vám dostalo co nejlepší individuální výuky. Vaše styky zde na této univerzitě můžete udržovat pomocí holubí pošty. Nemáte prakticky na výběr, protože případné odmítnutí by na vás vrhlo stín egoismu a nadřazenosti vůči ostatním. To by vedlo ke zbytečným nepříjemnostem. Univerzitu ale opouštíte až za dva měsíce. Prozatím jste byl jmenován asistujícím praktikantem profesora Yorrxacana Wettora. Jistě se vám doneslo, že se k nám tento měsíc na bojové cvičení v terénu připojí několik studentů ze školy Svištivá Ocel, kde se učí bojovat s pomocí obyčejných materiálů. Pan Wettor je vede. Byl to jeho nápad, přivést jeho studenty sem a podle mne je docela dobrý. Nechceme z vás vychovat zabijáky, ale v případě nouze se spíš setkáte s protivníkem s mečem než s protivníkem, který ovládá magii. Nyní se vydáte za profesorem Wettorem do jeho komnaty v administrativní budově a promluvíte si s ním o svých úkolech. Samozřejmě se o obsahu našeho rozhovoru nikdo nedozví. Musíte si něco prostě vymyslet. Třeba nafoukněte ten problém s otrušíkem, který zmizel ze zásob. Jasné? Nashledanou, Druhý Memoriáte.“ ,,Sbohem, správce.“ Venku na chodbě už čekal Dinn. ,,Tak co?“ ,,Pamatuješ se na ten průšvih, jak u mě našli ten otrušík, co sme s ním dělali ty pokusy na žábách?. „ ,,No, trochu, ale co s tím je? Dostals za to tři dny uklízení laborky.“ ,,Asi jim to nestačilo. Nesmím na cvičení.“ ,,Cože? Voni snad upadli, nebo co! Pět let na to čekáš jako magor a voni ti to zatrhnou! To ti to ani není divný? Za blbej utrejch ti napaří tohle.“ ,,Dobrý. Já už se s tím smířil. Jdu do administrativní budovy. Moh bys jít za Alodarem a říct mu, že se teďka na přednáškách nějakej ten tejden neukážu? Byl bych ti vděčnej.“ ,,Co je?“ ,,Musím se hlásit v písárně na nějakej úkol. Prej to nějakej čas zabere.“ ,,A co zkoušky?“ ,,Odložený. Já už musím. Ahoj, Dinne.“ ,,Nazdar.“

Administrativní budova sice nevypadala příliš reprezentativně, ale svůj účel plnila naprosto dokonale. Zde se soustředila veškerá byrokracie administrativy celé univerzity. Navíc zde byly i dočasné ubytovací prostory pro hosty. Jinarovi nedalo příliš velké potíže najít komnatu legendárního profesora Wettora, i když byl známý spíše svými styky se školou Svištivá Ocel. V souvislosti s Univerzitou Mystických Věd v Rannu se o něm mluvilo dost nejasně a v minulém čase. Jeho návštěva na univerzitě byla dost velkým pozdvižením hlavně pro profesory, i když nikomu nebylo pořádně jasné, proč. Wettor měl komnatu na konci levého křídla ve druhém patře. ,,Vstupte!“, ozvalo se zevnitř ještě předtím, než na sebe Jinar stačil jakkoliv upozornit. Vstoupil do místnosti, ve které nebylo vidět na krok kvůli husté mlze, která vycházela z míst, kde byl pravděpodobně stolek. Jinar nechápal, proč by profesor chtěl bydlet v tak zamořeném prostředí, ale tok jeho myšlenek přerušil zachmuřený hrdelní hlas: ,,Nazdar. Cos mi chtěl? Omlouvám se za ten sajrajt tady, ale musí to tak bejt?“ ,,Proč?“, zeptal se udiveně Jinar. ,,Stejně bys to nepochopil. Tebe posílá správce Yll, že jo?“ ,,J..jo.“, vykoktal za sebe, ,,Mám si s vámi promluvit o mé úloze v nastávajícím bojovém cvičení v terénu, takže…jsem se přišel zeptat, co budu mít na práci.“ ,,Toho ???vámi´ si schovej pro všechny schizofrenický kantory v tomhle kocourkově. V okolním světě by se ti smáli. A ptej se.“ ,,Cože?“ Jinar nechápavě zíral do hustého mraku mlhy před sebou, odkud se ozýval profesorův hlas. ,,No. Přišel ses mě na něco zeptat, tak se ptej.“ ,,Jo tak…tedy, CO budu mít na práci v nadcházejícím bojovém cvičení, pane profesore?“ ,,Mám jméno. No.. seděl bys asi na zadku tady a čekal, až to všechno skončí, kdyby bylo po mým. Ale já ti kvůli starýmu Yllovi něco najdu.“ Chvíli šustil papír a Jinar jakoby na chvíli viděl stín, který něco horečně hledal. ,,Kde sem to sakra… jo, tady. Jestli to už víš, tak sem tady s pár bijcema. Myslel sem si, že v rachotě…teda v bitvě asi težko budete stát a kreslit runy, zvlášť když po vás někdo pude, tak sem přived kluky vod nás ze školy, aby vás trošku naťukli. Budete se muset naučit dělat věci mnohem rychlejc, než kdybyste byli v klidu. Nechápu, co si zase Yll myslel, když tě poslal za mnou jako asistenta, ale von má asistenty snad ÚPLNĚ na V? ECHNO. Já osobně pudu v čele jedný skupiny, takže asistent je mi k prdu. Umíš to s něčím?“ ,,No…s perem a kalamářem.“ ,,Dobrý, budeš značkovat mrtvý. A už máš práci, ne?“ Wettorův smích byl něco mezi k??učením psa a pískotem krysy, takže Jinar mohl jen velmi ztěžka skrývat pocit, že profesor nepůsobí příliš dobrým dojmem. ,,Nebylo by něco jiného? Mohl bych někomu vypíchnout oko, a to by se dotyčnému líbilo dost těžko. Mohl bych třeba dělat strategického poradce.“ ,,Víš…já to s tebou teda zkusim, ale to pero s inkoustem si radši vem s sebou. To kdybysme to projeli, protože pak si můžeš napsat nekrolog ještě dřív, než tě zabiju.“ ,,To bys neudělal!“ ,,Piš si, že jo. Zejtra se de do našeho tábora v lese. Ty nikomu neříkej, vo čem sme se tady teďka bavili, jasný?“ ,,Dobře, Yorrxacane.“ ,,A teď zmiz, ta pára je jedovatá.“

Jinar si nikdy nemyslel, že legendární profesor školy Svištivá Ocel bude působit dojmem paranoidního vtipálka, který si nedokáže uspořádat v hlavě, co vlastně chce. Přesto budil důvěru, která vycházela přímo z jeho neochvějné jistoty, což bylo jistým paradoxem.Když Jinar dorazil do své komnaty, zjistil, že se vlastně docela těší na spolupráci s jinými lidmi. Ve škole se lidé z města moc neobjevovali a oddech od starostí ve škole alespo?? na krátký čas byl docela lákavou nabídkou. Chvíli přemítal o následujícím týdnu a v mysli mu vyvstala otázka, k čemu byla Yorrxacanovi ta mlha. Že by se v tom vyžíval? Ne, to má nějaký účel. A jak to, že je ve škole známý, když je to jenom nějaký profesor odjinud? Tohle si neuměl vysvětlit.

Radši se neměl vůbec narodit.

,,Tak co? Fakt nesmíš dneska na do první akce?“ ,,Ne, Retavv má pro mě nějakou oddychovou práci z alchymie. Prej rozklad extraktu na původní složky.“ ,,Tohle si přece vždycky chtěl umět! Ale blbý je, že kvůli tomu nesmíš s náma.“ ,,Nechceš mi to přestat furt předkládat? Ještě jednou mi to připomeneš a rozložim na původní složky TEBE!“ ,,No dobrá, promi??. Jdu ven. Budu v zahradě, než půjdeme na… no nic, ahoj.“ ,,No nazdar.“

Jinar poté nepozorovaně zmizel do lesa do tábora, kde na něj čekal Yorrxacan. Když sem přišel před šesti dny, Uvítaly ho významné pohledy studentů Svištivé Oceli. Okolo magiků z univerzity v Rannu kolovaly pověsti, že jsou to bezcharakterní jedinci se sklony k násilnostem za použití magie, ale zřejmě šlo jen o závistivé pomluvy z řad lidí, kteří se nenaučili pořádně ani číst a psát. Jinar se nijak nepokoušel s nikým navázat bližší kontakt, protože jakmile se objevil v blízkosti nějaké skupiny šermířů-adeptů, najednou měli všichni důvod někam odejít.

Stan Yorrxacana byl prakticky stejný jako všech ostatních, a navíc tábor byl postaven tak precizně a geometricky přesně, že najít stan bylo těžké i po páté návštěvě. Ani Jinarova zkušenost s geometrií mu nebyla prakticky na nic. Yorrxacan nebyl ve stanu, trénoval se skupinou šermířů na centrálním prostranství. Jinar musel uznat, že v boji proti takovému protivníkovi by asi těžko stihl namalovat obrazec a aktivovat ho dřív, než by byl rozsekán na kusy.Byl proto zvědavý na to, co by ho mohl Yorrxacan naučit. Vždyť přece šermíři neumí tvořit obrazce, nebo snad ano?

Vážně se neměl narodit.

,,No, tak je to tady. Chceš nějakou zbroj, nebo půjdeš nalehko?“ ,,Radši půjdu bez zbroje. Nejsem na ní zvyklej. Ty plány máš ve stanu. ??íkal jsi něco o nevýhodě v boji mága se šermířem. Cos mi chtěl vysvětlit?“ ,,Potřebuješ někoho usmažit?“ ,,Ne, ale jestli se tady něco strhne, tak potřebuju umět zparalyzovat hodně rychle.“ ,,Je to jednoduchý. To ses asi učil obrazce třetího stupně, že jo?“ ,,No… jo.“ ,,Stačí, aby sis představil celej obrazec najednou a pak ho pomocí hodně silný emoce vyslal směrem na cíl. Dávej bacha, protože jestli se netrefíš, energie poletí dál a uvolní se, až na něco narazí. Nebo na někoho. Kvůli tomuhle se to nesmí používat při výuce, ale na cvičení je to povolený. Jenom kvůli těm chudákům profesorům tohle moc magiků neumí, protože se jim to ani neobtěžujou vysvětlit. Dokonce ani některý mágové vo tom nemaj ani šajn. Ale to sou spíš výjimky. Na každej pád vochotnejch jich je jenom fakt málo. Hele, teď máme tak hodinku čas, ta si to zatím můžeš zkoušet. Dávej bacha, ať nesejmeš žádnýho z mejch kluků, jinak ti useknu hlavu. Budu je potřebovat všechny.“ Takové zjednodušení kreslení obrazců si Jinar zatím nedokázal ani představit. Koncetrovat emoce mu sice nejdřív dělalo problémy, ale za chviličku se naučil emoce vytvářet.

Neměl se narodit.

Jinar měl s Yorrxacanem vést oddíl deseti šermířů do boku nejsilnější skupiny magiků za účelem ji celou zajmout a znemožnit tak druhé straně probojovat se přes obrannou linii, kterou Jinar navrhl. Postupovali hustým lesem a hledali sebemenší náznaky po zvědech. Bylo jim divné, že odnikud neslyší žádný hluk, ale neustále měli na paměti hlavní úkol strany Svištivé Oceli. Nedat hlavní budovu sídla Attry, hlavního mistra Svištivé Oceli. Ten sice nebyl přítomen, ale byl nahrazen nejtalentovanějším studentem šermu, Kopperonem. Jakmile by se univerzitním magikům podařilo zajmout Kopperona, vyhráli by a to Yorrxacan nehodlal připustit.

Narazili na jejich zvěda, který zjevně před někým prchal. Yorrxacan ho zarazil a zeptal se ho, před kým tak zdrhá. ,,Mysleli jsme, že ty magikové na nás pošlou nějaký zvědy, ale těch jejich zvědů je tam strašně moc! Zneviditel??ujou se a pak paralyzujou naše kluky ze zálohy. Málem prorazili přes tu linii, co navrhnul mladej. Jejich hlavní úderná skupina má asi 50 lidí, ale nejmí?? čtyřikrát tolik jich nevidíme. Kluci narychlo sháněj amulety, ale jde to moc pomalu. U Attry se strhla taky nějaká bitva, ale odrazili je. Zajali asi třicet našich. Fakt nevím, co budeme dělat.“ ,,Na mojí odpovědnost ať se všichni naši zvědové stáhnou dohromady a odrážejí skupiny jejich zvědů,“ rozhodl se Yorrxacan. ,,Musí se pohybovat. Teď už víme, co plánujou, a tak sou zvědové zbytečný. Musíme se jim ubránit a čekat, co vymyslí. Mezitím já s Jinarem a klukama z mý party se dostaneme k jejich umístění a zajmeme jejich telepata. Určitě tam nějakýho mají. Musíme se tam dostat za každou cenu, jinak je to v háji. Potřebujem ochromit jejich komunikaci.“

Nalezení místa, kde byl telepat, nebylo vůbec lehké. Kolem byl hustý les, ale Jinarovi bylo jasné, že musí být hluboko v zázemí, aby se mohl telepat soustředit na velení. Po chvíli narazili na planinu se tanem bez střechy, kolem něhož obcházelo několik magiků s rukama připravenýma k akci. ,,Telepat že se potřebuje soustředit? Tak mu trochu zpestříme tady tuhle nudu.“ Vytáhl z kapsy malý válec z kovu, postavil ho před sebe, nařídil odstup pět sáhů a lehl si do jehličí. Totéž udělal i Jinar a ostatní. Za chvíli válec začal hořet, vznesl se nad stromy a tam explodoval v ohromném řevu několika ohnivých koulí, které se z něj odlepily a padaly na mýtinu a na její bezprostřední okolí. Překvapení a vystrašení magikové začali pobíhat a snažili se skrýt před ohnivým deštěm. V tu chvíli nařídil Yorrxacan útok a dvanáct lidí se rozeběhlo na mýtinu. Déšť koulí měl jenom postrašit a tak se nemuseli bát, že je zraní. Magikové, stále ještě dezorientovaní z náhlého pekla, jež se nad nimo otevřelo, se nedokázali soustředit ani na nejjednodušší obrazce a jeden po druhém končili svázáni na zemi. Jinar s Yorrxacanem zatím vtrhli do stanu, kde ležel telepat, hubený malý magik, patrně omráčený náhlým přerušením toku energie, způsobeným ztrátou soustředění v důsledku exploze. Pro jistotu ho svázali. ,,Musíme ho odnést někam dál, než sem někdo přijde. Ty se budou divit.“

Asi půl míle od místa akce se se zastavili. ,,Co bude teď? Kde jsme?“, zeptal se jeden ze šermířů. Yorrxacan zkontroloval už asi popadesáté pouta telepata a zamyslel se. ,,Teď jsme asi pět set sáhů od linie. Jestli jí ještě kluci drží, tak dopravíme telepata k Attrovi a tam ho uvězníme. Teď spolu nemůžou komunikovat, takže by měli bejt roztroušený všude možně, odkázaný sami na sebe. V opačným případě sme to asi už projeli, kluci.“ Rozhovor přerušil ostrý hvizd několika šípů a čtyři ze šermířů se skáceli na zem. Yorrxacan vyrazil do houští a zbylí šermíři se sjednotili do houfu, kde utvořili kruh a odráželi šípy, které na ně jen sršely. Padali jako mouchy. Jinar skočil do houští za Yorrxacanem, ale zakopl o kořen a poslední věc, kterou si v té chvíli pamatoval, byla, jak ho Yorrxacan přeskakuje a vrhá se kamsi dozadu.

Když se vzbudil, zaslechl rozhovor mezi Yorrxacanem a někým mužem. Docela ho bolela hlava. Vylezl z houští a spatřil několik mrtvol šermířů a nějakých lidí s černými kuklami a luky. U jednoho stromu ležel raněný muž, oděný do dlouhého stříbřitého pláště a na hlavě měl tutéž černou kuklu, jakou měla i těla na zemi. Yorrxacan mu držel u hrdla dýku a jeho poslední živý žák, ač s prostřelenou rukou, uvazoval poslední pouta na mužových zápěstích. ,,Ptám se tě znova. Kdo tě poslal? ??ekni mi to, nebo tě rozpárám a uškrtím tě na tvejch střevech!!! Kurva, stejně seš už mrtvej, tak nemáš co zratit! ??ekni mi to a já ti slibuju, že to bude rychlý.“ ,,Nikdy se nedovíš, kdo jsme. Jednou tě dostaneme a potom ti to už může bejt volný.“ Chtěl ještě něco říci, ale překážela mu desetipalcová čepel v krku. Yorrxacana už nebavilo si povídat. Tak jen zachrčel, chvilku hrabal nohama a pak už z něj nic nevylezlo. Jenom ta dýka.

,,??, to jsi ty, Jinare.“, začal Yorrxacan. ,,Mrzí mě, že jsem tě do toho zatáh. Teď je musíme pohřbít a dělat, jakoby nic. Nikdo z univerzity se tohle nesmí dozvědět.“ O půl hodiny později se již blížili k linii. ,,Co… co se to tam stalo?“ Jinar ještě nikdy neviděl takový masakr. ,,Tyhle lidi po mě jdou už nějakou dobu. Chtěli mě párkrát sejmout u nás doma, ale nikdy sem nikoho nechytil. Naposledy mě chtěli otrávit. Pamatuješ na tu mlhu, co sem měl v komnatě? Tak ta tam byla kvůli nim. Měli by pak nevýhodu v otevřeným boji. Netušil sem, že si na mě došlápnou zrovna tady, když je kolem spousta lidí. Měli to chytře vymyšlený.“ ,,Co?“ ,,Chtěli mě zabít, a takhle by to vypadalo jako nehoda. Někdo by mě omylem zastřelil a protože mý kluci by zmizeli, padlo by to na ně. Nikdo by je nenašel a tyhle hajzlové by byli za vodou. Nevím, kdo jsou a kdo je vede, ale zjistím to a ať se pak všichni třesou strachy! O tom, co se tady stalo, nesmíš nikomu říct! Jasný?“ ,,Jo. Yorre?“ ,,Co je?“ ,,Nevíš, proč tě chtěli zabít?“ ,,Netuším, ale snad to zjistím dřív, než dodejchám. Hele, to sou naši a ženou ty vaše chudáky! Tohle cvičení si budem asi muset párkrát zopakovat.“ S těmi slovy vyrazili k domu Attry. Jinara už hlava vůbec nebolela.

Proč se jen Jinar vůbec narodil?

Komentáře

komentářů

About The Author

15 komentářů

  1. Tentimorwen

    Vážně promin,ale tenhle komentář jsem psala v transu,takže vlastně ani nemůžu za jeho obsah.Jinak Hecubahu:Je to dobrý,ale na ILLOCU TO NEMá!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

    • Rozlícená hawranna

      Tééda, taková zrada, jen počkej, já si tady vydržuju FanClub a ona mě tady za zády podvádí a myslí si, že když přidá komentář ke článku čtvrt roku starýmu, (i když pořád krásnýmu), že já ho snad nenajdu nebo co!!!
      Tohle si vypiješ, zavrhnu tě, odkopnu, utopím, uklovu…
      Nepůjdeš na kafe? :))))

  2. Aplegatt

    Teda doji jak si mi popisoval tu druhou cast… ja to jeste necet… tak to se mi celkem libilo…, a jak to podas to je proste uzasny… viz architektura ;]
    a ja taky neco napisu… uz jsem udelal tri strany ale postupne to menim… ale kdo vi co z toho vznikne za koninu ;]

Leave a Reply

Ahoj, já jsem Hecubah(jak mě Hawranna trefně pojmenovala) a jsem pachatelem této povídky. Je sice dost dlouhá a celkem složitá, ale je to základ pro to, co budu psát dál(bez téhle povídky nikdo nepochopí, co se děje v dalších:). Snad se vám to bude líbit a doufám, že se příště polepším.


,,Taková blbá smůla. Druhý bojový cvičení a zrovna je pěkně hnusnej den.“ Silueta postavy ve stejnokroji studentů Univerzity mystických věd v Rannu se tísnila u okna v hlavní studovně historie ve třetím patře ???udírny???, jak říkali studenti budově, kde skládali zkoušky z obrazců druhého a třetího stupně a kde probíhala výuka alchymie. Tahle látka nikdy nepatřila k oblíbenému učivu, protože zahrnovala desítky cvičení paměti, při kterých museli studenti memorovat stovky obrazců složených z run, kde každá z nich má na jakémkoliv místě v obrazci svůj zvláštní účel a člověk je nesmí zaměnit. Zaměření na studium obrazců z hlediska logiky jejich stavby předurčovalo mága k dobrovolnému sebeuvěznění na dlouhá desetiletí a takový mág většinou umíral položen ve svých knihách, naprosto neznámý okolním světem. Dost nepříjemná představa, ale takoví knihomolové se opravdu našli. Povětšinou se však studenti zaměřovali na veselejší stránky mystiky, a to hlavně na magii praktickou. K nejoblíbenějším cvičením praktické magie patřilo určitě bojové cvičení v terénu, ne nepodobné bojovým hrám, jaké hrávají menší děti. Studenti se rozdělili do několika skupin, z nichž každá měla svůj daný úkol. Cvičení bylo velice nebezpečné a často zde docházelo k vážným zraněním, někdy dokonce ke smrti některého ze studentů. Z tohoto důvodu bylo cvičení povoleno studentům až od pátého ročníku výš, aby se zamezilo zbytečným chybám s tragickými následky. Od těch dob zde došlo jen k několika zlomeninám, popáleninám nebo odřeninám s následnou infekcí, ale jinak se zdálo vše být v pořádku. Letos v zimě se cvičení mimořádně povedlo a všichni studenti nečekali na nic jiného, než na další bojové cvičení v terénu. Naneštěstí počasí nedovolovalo splnit termín příprav, takže se studenti museli nudit v knihovnách.

Do místnosti vstoupil ještě jeden student. Byl oblečen do cestovní róby, která byla lehce zašpiněná blátem a od hlavy až k patě úplně promoklá deštěm. ,,Ahoj, Jinare! Venku trochu mrholí, co? Sirranovi nateklo deset palců vody do toho jeho brlohu. To má za tu svojí lásku ke sklepům. Teďka si hrajou s Tellem na lodě s botama. Je to docela sranda.“ ,,To je moc pěkný, ale kvůli tomu, aby si Blbej a Blbější mohli zahrát lodě, my tady musíme dřepět, čumět na runy a cvičení je až příští měsíc.“ ,,No tak prší, no.“ ,,Tenhle slejvák nám tu akorát chyběl. Čtyři roky jako dementi čekáme na cvičení v terénu a kvůli blbýmu lijavci dřepím nad obrazcema třetího stupně, abych nevylít, jakmile vstoupím do zkouškový místnosti.“ ,,To máš jedno, tak si ten měsíc počkáme a de se na věc.“ ,,Ty vole, ty snad ani nevíš, co říkal Larek, Za říďou přišel Jára a něco spolu kutili. Vypadá to, že se letos přidaj i ty primitivové ze Svištivý Oceli, prej to bude záhul!“ ,,Že by Jára osobně? Slyšel sem, že je na něj říďa dost alergickej. Jára je tady nechvalně známej, i když mi není jasný, proč.“ ,,To máš jedno, prej Retavv říkal, že Jára je tady jenom kvůli tomu cvičení. Asi se máme na co těšit.“ Oba studenti byli náhle přerušeni příchodem mistra, který s sebou nesl sloupec starých knih. ,,Budu vás muset požádat, aby jste na chvíli opustili tuto místnost. Můžete si studijní materiály vzít s sebou do pokojů. Mimochodem, Jinare, chce s tebou mluvit správce Yll.“ ,,Děkuji, Mistře. Potom půjdeme s Dinnem do čítárny obrazců. Kdybyste nás hledal, budeme právě tam.“

Jinar vyšel ve společnosti svého asistenta a mnohaletého přítele o šest pater výše, kde měl ???říďa??? svůj ???kumbál???. Otevřela jim korektorka výsledků experimentů. ,,Správce chce, abys k němu šel sám, Jinare. Dinn si zatím může vyčistit šaty.“ ,,Dinn je můj asistent. Stejně by se dozvěděl, co mi správce chce.“ ,,To nebude tak jednoduché, Jinare. Navíc by správci zašpinil celou pracovnu. Půjdeme?“

Korektorka nepatřila mezi oblíbené pedagogy univerzity, ale její vrozená spravedlivost z ní činila ideálního zástupce správce, alespo?? co se týče rozhodování v běžných záležitostech. Naneštěstí z ní udělala léta mistryně výuky experimentů docela nepříjemnou osobu. Provedla Jinara několika zasedacími místnostmi až do pracovny správce. Jinar v ní byl již několikrát za posledního půl roku, ale protože správce Yll byl znám svými fetišistickými sklony, které v průběhu času velice často měnily své zaměření, byl pokaždé jejím vzhledem poněkud zaskočen. Častokrát sbíral záznamy o experimentech s modifikovanými komponentami, aby je o měsíc později opět vrátil do sekretáře a rozvěsil po zdech výtvarné skvosty svých studentů. Tento měsíc byla pracovna vyzdobena všemožnými badatelskými pracemi žáků univerzity, kteří projevili iniciativu a za tuto jim jejich mnohdy mnohaměsíční práce byly zabaveny, aby se staly součástí interiéru správcovy pracovny. ,,Zdravím, Druhý Memoriáte Jinare. Byl jste srozuměn s povahou a důležitostí předvolání před správcovskou katedru?“ ,,Nikoliv, pane správce, ale domyslel jsem si, že na pivo asi nejdeme, že?“ ,,Jsem rád, že máte alespo?? smysl pro humor, když už jste takhle drzý. Naneštěstí už mě a sbor Mistrů dlouho svými vtípky oblažovat nebudete.“ ,,Cože? Já…co jste to říkal?“ ,,Došly vám fráze? Jste hluchý? Zfetovaný? Opilý? Proč mne neposloucháte? ??íkal jsem, že nás už vaše vtípky dlouho rozčilovat nebudou.“ ,,Moment…“, zbledl na chvíli Jinar. ,,Buď půjdete ze školy vy všichni, což se mi zdá padlý na hlavu…anebo letím já, že?“ ,,Úžasná dedukce, Druhý Memoriáte. Správná možnost je opravdu ta, kterou jste uváděl jako druhou. Nevím však, zda byste chtěl letět anebo jít po svých. Před dvěma dny jsem dostal dopis od zapisovatele jednání Rady Patnácti. Mágové Rady se shodli na tom, že jejich nutnost zaměstnat nového laboranta velice spěchá. Dosavadní laborant opustil Radu kvůli samostudiu u svých rodičů. Rada prozkoumala výsledky studentů na ???udírně???, jak vy říkáte budově alchymie, a došla k závěru, že vy budete ta nejlepší volba. Je to pro vás obrovská čest. Vím, že vaše studium zde končí až za šest let, ale Rada slíbila, že se postará o to, aby se vám dostalo co nejlepší individuální výuky. Vaše styky zde na této univerzitě můžete udržovat pomocí holubí pošty. Nemáte prakticky na výběr, protože případné odmítnutí by na vás vrhlo stín egoismu a nadřazenosti vůči ostatním. To by vedlo ke zbytečným nepříjemnostem. Univerzitu ale opouštíte až za dva měsíce. Prozatím jste byl jmenován asistujícím praktikantem profesora Yorrxacana Wettora. Jistě se vám doneslo, že se k nám tento měsíc na bojové cvičení v terénu připojí několik studentů ze školy Svištivá Ocel, kde se učí bojovat s pomocí obyčejných materiálů. Pan Wettor je vede. Byl to jeho nápad, přivést jeho studenty sem a podle mne je docela dobrý. Nechceme z vás vychovat zabijáky, ale v případě nouze se spíš setkáte s protivníkem s mečem než s protivníkem, který ovládá magii. Nyní se vydáte za profesorem Wettorem do jeho komnaty v administrativní budově a promluvíte si s ním o svých úkolech. Samozřejmě se o obsahu našeho rozhovoru nikdo nedozví. Musíte si něco prostě vymyslet. Třeba nafoukněte ten problém s otrušíkem, který zmizel ze zásob. Jasné? Nashledanou, Druhý Memoriáte.“ ,,Sbohem, správce.“ Venku na chodbě už čekal Dinn. ,,Tak co?“ ,,Pamatuješ se na ten průšvih, jak u mě našli ten otrušík, co sme s ním dělali ty pokusy na žábách?. „ ,,No, trochu, ale co s tím je? Dostals za to tři dny uklízení laborky.“ ,,Asi jim to nestačilo. Nesmím na cvičení.“ ,,Cože? Voni snad upadli, nebo co! Pět let na to čekáš jako magor a voni ti to zatrhnou! To ti to ani není divný? Za blbej utrejch ti napaří tohle.“ ,,Dobrý. Já už se s tím smířil. Jdu do administrativní budovy. Moh bys jít za Alodarem a říct mu, že se teďka na přednáškách nějakej ten tejden neukážu? Byl bych ti vděčnej.“ ,,Co je?“ ,,Musím se hlásit v písárně na nějakej úkol. Prej to nějakej čas zabere.“ ,,A co zkoušky?“ ,,Odložený. Já už musím. Ahoj, Dinne.“ ,,Nazdar.“

Administrativní budova sice nevypadala příliš reprezentativně, ale svůj účel plnila naprosto dokonale. Zde se soustředila veškerá byrokracie administrativy celé univerzity. Navíc zde byly i dočasné ubytovací prostory pro hosty. Jinarovi nedalo příliš velké potíže najít komnatu legendárního profesora Wettora, i když byl známý spíše svými styky se školou Svištivá Ocel. V souvislosti s Univerzitou Mystických Věd v Rannu se o něm mluvilo dost nejasně a v minulém čase. Jeho návštěva na univerzitě byla dost velkým pozdvižením hlavně pro profesory, i když nikomu nebylo pořádně jasné, proč. Wettor měl komnatu na konci levého křídla ve druhém patře. ,,Vstupte!“, ozvalo se zevnitř ještě předtím, než na sebe Jinar stačil jakkoliv upozornit. Vstoupil do místnosti, ve které nebylo vidět na krok kvůli husté mlze, která vycházela z míst, kde byl pravděpodobně stolek. Jinar nechápal, proč by profesor chtěl bydlet v tak zamořeném prostředí, ale tok jeho myšlenek přerušil zachmuřený hrdelní hlas: ,,Nazdar. Cos mi chtěl? Omlouvám se za ten sajrajt tady, ale musí to tak bejt?“ ,,Proč?“, zeptal se udiveně Jinar. ,,Stejně bys to nepochopil. Tebe posílá správce Yll, že jo?“ ,,J..jo.“, vykoktal za sebe, ,,Mám si s vámi promluvit o mé úloze v nastávajícím bojovém cvičení v terénu, takže…jsem se přišel zeptat, co budu mít na práci.“ ,,Toho ???vámi´ si schovej pro všechny schizofrenický kantory v tomhle kocourkově. V okolním světě by se ti smáli. A ptej se.“ ,,Cože?“ Jinar nechápavě zíral do hustého mraku mlhy před sebou, odkud se ozýval profesorův hlas. ,,No. Přišel ses mě na něco zeptat, tak se ptej.“ ,,Jo tak…tedy, CO budu mít na práci v nadcházejícím bojovém cvičení, pane profesore?“ ,,Mám jméno. No.. seděl bys asi na zadku tady a čekal, až to všechno skončí, kdyby bylo po mým. Ale já ti kvůli starýmu Yllovi něco najdu.“ Chvíli šustil papír a Jinar jakoby na chvíli viděl stín, který něco horečně hledal. ,,Kde sem to sakra… jo, tady. Jestli to už víš, tak sem tady s pár bijcema. Myslel sem si, že v rachotě…teda v bitvě asi težko budete stát a kreslit runy, zvlášť když po vás někdo pude, tak sem přived kluky vod nás ze školy, aby vás trošku naťukli. Budete se muset naučit dělat věci mnohem rychlejc, než kdybyste byli v klidu. Nechápu, co si zase Yll myslel, když tě poslal za mnou jako asistenta, ale von má asistenty snad ÚPLNĚ na V? ECHNO. Já osobně pudu v čele jedný skupiny, takže asistent je mi k prdu. Umíš to s něčím?“ ,,No…s perem a kalamářem.“ ,,Dobrý, budeš značkovat mrtvý. A už máš práci, ne?“ Wettorův smích byl něco mezi k??učením psa a pískotem krysy, takže Jinar mohl jen velmi ztěžka skrývat pocit, že profesor nepůsobí příliš dobrým dojmem. ,,Nebylo by něco jiného? Mohl bych někomu vypíchnout oko, a to by se dotyčnému líbilo dost těžko. Mohl bych třeba dělat strategického poradce.“ ,,Víš…já to s tebou teda zkusim, ale to pero s inkoustem si radši vem s sebou. To kdybysme to projeli, protože pak si můžeš napsat nekrolog ještě dřív, než tě zabiju.“ ,,To bys neudělal!“ ,,Piš si, že jo. Zejtra se de do našeho tábora v lese. Ty nikomu neříkej, vo čem sme se tady teďka bavili, jasný?“ ,,Dobře, Yorrxacane.“ ,,A teď zmiz, ta pára je jedovatá.“

Jinar si nikdy nemyslel, že legendární profesor školy Svištivá Ocel bude působit dojmem paranoidního vtipálka, který si nedokáže uspořádat v hlavě, co vlastně chce. Přesto budil důvěru, která vycházela přímo z jeho neochvějné jistoty, což bylo jistým paradoxem.Když Jinar dorazil do své komnaty, zjistil, že se vlastně docela těší na spolupráci s jinými lidmi. Ve škole se lidé z města moc neobjevovali a oddech od starostí ve škole alespo?? na krátký čas byl docela lákavou nabídkou. Chvíli přemítal o následujícím týdnu a v mysli mu vyvstala otázka, k čemu byla Yorrxacanovi ta mlha. Že by se v tom vyžíval? Ne, to má nějaký účel. A jak to, že je ve škole známý, když je to jenom nějaký profesor odjinud? Tohle si neuměl vysvětlit.

Radši se neměl vůbec narodit.

,,Tak co? Fakt nesmíš dneska na do první akce?“ ,,Ne, Retavv má pro mě nějakou oddychovou práci z alchymie. Prej rozklad extraktu na původní složky.“ ,,Tohle si přece vždycky chtěl umět! Ale blbý je, že kvůli tomu nesmíš s náma.“ ,,Nechceš mi to přestat furt předkládat? Ještě jednou mi to připomeneš a rozložim na původní složky TEBE!“ ,,No dobrá, promi??. Jdu ven. Budu v zahradě, než půjdeme na… no nic, ahoj.“ ,,No nazdar.“

Jinar poté nepozorovaně zmizel do lesa do tábora, kde na něj čekal Yorrxacan. Když sem přišel před šesti dny, Uvítaly ho významné pohledy studentů Svištivé Oceli. Okolo magiků z univerzity v Rannu kolovaly pověsti, že jsou to bezcharakterní jedinci se sklony k násilnostem za použití magie, ale zřejmě šlo jen o závistivé pomluvy z řad lidí, kteří se nenaučili pořádně ani číst a psát. Jinar se nijak nepokoušel s nikým navázat bližší kontakt, protože jakmile se objevil v blízkosti nějaké skupiny šermířů-adeptů, najednou měli všichni důvod někam odejít.

Stan Yorrxacana byl prakticky stejný jako všech ostatních, a navíc tábor byl postaven tak precizně a geometricky přesně, že najít stan bylo těžké i po páté návštěvě. Ani Jinarova zkušenost s geometrií mu nebyla prakticky na nic. Yorrxacan nebyl ve stanu, trénoval se skupinou šermířů na centrálním prostranství. Jinar musel uznat, že v boji proti takovému protivníkovi by asi těžko stihl namalovat obrazec a aktivovat ho dřív, než by byl rozsekán na kusy.Byl proto zvědavý na to, co by ho mohl Yorrxacan naučit. Vždyť přece šermíři neumí tvořit obrazce, nebo snad ano?

Vážně se neměl narodit.

,,No, tak je to tady. Chceš nějakou zbroj, nebo půjdeš nalehko?“ ,,Radši půjdu bez zbroje. Nejsem na ní zvyklej. Ty plány máš ve stanu. ??íkal jsi něco o nevýhodě v boji mága se šermířem. Cos mi chtěl vysvětlit?“ ,,Potřebuješ někoho usmažit?“ ,,Ne, ale jestli se tady něco strhne, tak potřebuju umět zparalyzovat hodně rychle.“ ,,Je to jednoduchý. To ses asi učil obrazce třetího stupně, že jo?“ ,,No… jo.“ ,,Stačí, aby sis představil celej obrazec najednou a pak ho pomocí hodně silný emoce vyslal směrem na cíl. Dávej bacha, protože jestli se netrefíš, energie poletí dál a uvolní se, až na něco narazí. Nebo na někoho. Kvůli tomuhle se to nesmí používat při výuce, ale na cvičení je to povolený. Jenom kvůli těm chudákům profesorům tohle moc magiků neumí, protože se jim to ani neobtěžujou vysvětlit. Dokonce ani některý mágové vo tom nemaj ani šajn. Ale to sou spíš výjimky. Na každej pád vochotnejch jich je jenom fakt málo. Hele, teď máme tak hodinku čas, ta si to zatím můžeš zkoušet. Dávej bacha, ať nesejmeš žádnýho z mejch kluků, jinak ti useknu hlavu. Budu je potřebovat všechny.“ Takové zjednodušení kreslení obrazců si Jinar zatím nedokázal ani představit. Koncetrovat emoce mu sice nejdřív dělalo problémy, ale za chviličku se naučil emoce vytvářet.

Neměl se narodit.

Jinar měl s Yorrxacanem vést oddíl deseti šermířů do boku nejsilnější skupiny magiků za účelem ji celou zajmout a znemožnit tak druhé straně probojovat se přes obrannou linii, kterou Jinar navrhl. Postupovali hustým lesem a hledali sebemenší náznaky po zvědech. Bylo jim divné, že odnikud neslyší žádný hluk, ale neustále měli na paměti hlavní úkol strany Svištivé Oceli. Nedat hlavní budovu sídla Attry, hlavního mistra Svištivé Oceli. Ten sice nebyl přítomen, ale byl nahrazen nejtalentovanějším studentem šermu, Kopperonem. Jakmile by se univerzitním magikům podařilo zajmout Kopperona, vyhráli by a to Yorrxacan nehodlal připustit.

Narazili na jejich zvěda, který zjevně před někým prchal. Yorrxacan ho zarazil a zeptal se ho, před kým tak zdrhá. ,,Mysleli jsme, že ty magikové na nás pošlou nějaký zvědy, ale těch jejich zvědů je tam strašně moc! Zneviditel??ujou se a pak paralyzujou naše kluky ze zálohy. Málem prorazili přes tu linii, co navrhnul mladej. Jejich hlavní úderná skupina má asi 50 lidí, ale nejmí?? čtyřikrát tolik jich nevidíme. Kluci narychlo sháněj amulety, ale jde to moc pomalu. U Attry se strhla taky nějaká bitva, ale odrazili je. Zajali asi třicet našich. Fakt nevím, co budeme dělat.“ ,,Na mojí odpovědnost ať se všichni naši zvědové stáhnou dohromady a odrážejí skupiny jejich zvědů,“ rozhodl se Yorrxacan. ,,Musí se pohybovat. Teď už víme, co plánujou, a tak sou zvědové zbytečný. Musíme se jim ubránit a čekat, co vymyslí. Mezitím já s Jinarem a klukama z mý party se dostaneme k jejich umístění a zajmeme jejich telepata. Určitě tam nějakýho mají. Musíme se tam dostat za každou cenu, jinak je to v háji. Potřebujem ochromit jejich komunikaci.“

Nalezení místa, kde byl telepat, nebylo vůbec lehké. Kolem byl hustý les, ale Jinarovi bylo jasné, že musí být hluboko v zázemí, aby se mohl telepat soustředit na velení. Po chvíli narazili na planinu se tanem bez střechy, kolem něhož obcházelo několik magiků s rukama připravenýma k akci. ,,Telepat že se potřebuje soustředit? Tak mu trochu zpestříme tady tuhle nudu.“ Vytáhl z kapsy malý válec z kovu, postavil ho před sebe, nařídil odstup pět sáhů a lehl si do jehličí. Totéž udělal i Jinar a ostatní. Za chvíli válec začal hořet, vznesl se nad stromy a tam explodoval v ohromném řevu několika ohnivých koulí, které se z něj odlepily a padaly na mýtinu a na její bezprostřední okolí. Překvapení a vystrašení magikové začali pobíhat a snažili se skrýt před ohnivým deštěm. V tu chvíli nařídil Yorrxacan útok a dvanáct lidí se rozeběhlo na mýtinu. Déšť koulí měl jenom postrašit a tak se nemuseli bát, že je zraní. Magikové, stále ještě dezorientovaní z náhlého pekla, jež se nad nimo otevřelo, se nedokázali soustředit ani na nejjednodušší obrazce a jeden po druhém končili svázáni na zemi. Jinar s Yorrxacanem zatím vtrhli do stanu, kde ležel telepat, hubený malý magik, patrně omráčený náhlým přerušením toku energie, způsobeným ztrátou soustředění v důsledku exploze. Pro jistotu ho svázali. ,,Musíme ho odnést někam dál, než sem někdo přijde. Ty se budou divit.“

Asi půl míle od místa akce se se zastavili. ,,Co bude teď? Kde jsme?“, zeptal se jeden ze šermířů. Yorrxacan zkontroloval už asi popadesáté pouta telepata a zamyslel se. ,,Teď jsme asi pět set sáhů od linie. Jestli jí ještě kluci drží, tak dopravíme telepata k Attrovi a tam ho uvězníme. Teď spolu nemůžou komunikovat, takže by měli bejt roztroušený všude možně, odkázaný sami na sebe. V opačným případě sme to asi už projeli, kluci.“ Rozhovor přerušil ostrý hvizd několika šípů a čtyři ze šermířů se skáceli na zem. Yorrxacan vyrazil do houští a zbylí šermíři se sjednotili do houfu, kde utvořili kruh a odráželi šípy, které na ně jen sršely. Padali jako mouchy. Jinar skočil do houští za Yorrxacanem, ale zakopl o kořen a poslední věc, kterou si v té chvíli pamatoval, byla, jak ho Yorrxacan přeskakuje a vrhá se kamsi dozadu.

Když se vzbudil, zaslechl rozhovor mezi Yorrxacanem a někým mužem. Docela ho bolela hlava. Vylezl z houští a spatřil několik mrtvol šermířů a nějakých lidí s černými kuklami a luky. U jednoho stromu ležel raněný muž, oděný do dlouhého stříbřitého pláště a na hlavě měl tutéž černou kuklu, jakou měla i těla na zemi. Yorrxacan mu držel u hrdla dýku a jeho poslední živý žák, ač s prostřelenou rukou, uvazoval poslední pouta na mužových zápěstích. ,,Ptám se tě znova. Kdo tě poslal? ??ekni mi to, nebo tě rozpárám a uškrtím tě na tvejch střevech!!! Kurva, stejně seš už mrtvej, tak nemáš co zratit! ??ekni mi to a já ti slibuju, že to bude rychlý.“ ,,Nikdy se nedovíš, kdo jsme. Jednou tě dostaneme a potom ti to už může bejt volný.“ Chtěl ještě něco říci, ale překážela mu desetipalcová čepel v krku. Yorrxacana už nebavilo si povídat. Tak jen zachrčel, chvilku hrabal nohama a pak už z něj nic nevylezlo. Jenom ta dýka.

,,??, to jsi ty, Jinare.“, začal Yorrxacan. ,,Mrzí mě, že jsem tě do toho zatáh. Teď je musíme pohřbít a dělat, jakoby nic. Nikdo z univerzity se tohle nesmí dozvědět.“ O půl hodiny později se již blížili k linii. ,,Co… co se to tam stalo?“ Jinar ještě nikdy neviděl takový masakr. ,,Tyhle lidi po mě jdou už nějakou dobu. Chtěli mě párkrát sejmout u nás doma, ale nikdy sem nikoho nechytil. Naposledy mě chtěli otrávit. Pamatuješ na tu mlhu, co sem měl v komnatě? Tak ta tam byla kvůli nim. Měli by pak nevýhodu v otevřeným boji. Netušil sem, že si na mě došlápnou zrovna tady, když je kolem spousta lidí. Měli to chytře vymyšlený.“ ,,Co?“ ,,Chtěli mě zabít, a takhle by to vypadalo jako nehoda. Někdo by mě omylem zastřelil a protože mý kluci by zmizeli, padlo by to na ně. Nikdo by je nenašel a tyhle hajzlové by byli za vodou. Nevím, kdo jsou a kdo je vede, ale zjistím to a ať se pak všichni třesou strachy! O tom, co se tady stalo, nesmíš nikomu říct! Jasný?“ ,,Jo. Yorre?“ ,,Co je?“ ,,Nevíš, proč tě chtěli zabít?“ ,,Netuším, ale snad to zjistím dřív, než dodejchám. Hele, to sou naši a ženou ty vaše chudáky! Tohle cvičení si budem asi muset párkrát zopakovat.“ S těmi slovy vyrazili k domu Attry. Jinara už hlava vůbec nebolela.

Proč se jen Jinar vůbec narodil?


Komentáře

komentářů

About The Author

Leave a Reply